Fakulta strojní ČVUT

Fakulta strojní České vysoké učení technické v Praze
Faculty of Mechanical Engineering
Budova fakulty v Praze-Dejvicích
Vedení fakulty
Děkan	doc. Ing. Miroslav Španiel, CSc.
Proděkan	doc. Ing. Jan Skočilas, Ph.D.
Proděkan	prof. Ing. Tomáš Jirout, Ph.D.
Proděkan	doc. Ing. Jan Halama, Ph.D.
Tajemník	Ing. Jiří Zápotocký
Statistické údaje k 12/2021
Studenti	2 470
Základní informace
Datum založení	1864
Status	veřejná
Kontaktní údaje
Adresa	ČVUT v Praze Fakulta strojní Technická 1902/4 Praha 6, Dejvice 160 00 Praha 6
Telefon	224 351 111 (ústředna)
DIČ	CZ68407700
E-mail	helpdesk@fs.cvut.cz
Souřadnice	50°6′11,82″ s. š., 14°23′30,36″ v. d.
www.fs.cvut.cz

Fakulta strojní ČVUT (FS ČVUT) je součástí nejstarší civilní technické univerzity ve střední Evropě. V roce 1864 se na této škole začalo vyučovat strojnictví jako samostatný obor a proto je tento rok považován za rok jejího vzniku.

Poslání fakulty

Strojní fakulta ČVUT poskytuje v současnosti univerzitní technické vzdělání a vychovává vysokoškolsky vzdělané odborníky.

Historie fakulty

Historie fakulty se odvíjí od historie Českého vysokého učení technického. Na České stavovské inženýrské škole byla zahájena v roce 1718 výuka mechaniky pevných a tekutých těles a strojnické rýsování. Po přeměně školy na Polytechnický ústav Království českého v roce 1803 samozřejmě přibyly další předměty.

V akademickém roce 1863/1864 byl v Polytechnickém ústavu schválen nový statut. Došlo k mnohým změnám a rok 1864 je chápán jako rok založení současné Fakulty strojní. Především byl vytvořen samostatný odbor strojnický v čele s přednostou a došlo i ke změnám v učebních osnovách. Součástí vyučovaných předmětů se staly exkurze a praktická cvičení.  Mezi první profesory patřil Gustav Schmidt, Čeněk Hausmann, Jan Tille a František Antonín Linhart Herget.

V polovině 19. století zájem o studium techniky narůstal. Pražská polytechnika byla v této době, hned po vídeňském ústavu, nejnavštěvovanější technickou školou v Evropě. Polytechnický ústav byl v roce 1869 rozdělen na dva samostatné ústavy, německý a český. Pro něj byla postavena v letech 1872–1874 nová budova na Karlově náměstí, kde sídlí část fakulty strojní dodnes.

Polytechnický ústav byl v roce 1875 zestátněn. O 3 roky později byl zaveden systém dvou státních zkoušek a ustaveno právo absolventů používat označení „inženýr“ a Polytechnický ústav byl přejmenován na Císařská královská česká vysoká škola technická v Praze.

Systém státních zkoušek byl praktikován od roku 1880 až do roku 1950. V roce 1901 byly zavedeny přednášky z elektrotechniky a škole bylo přiznáno právo udělovat hodnost doktora věd technických. Od roku 1904 rektorům příslušelo po dobu výkonu funkce oslovení magnificence a zanedlouho i povolení nosit při akademických slavnostech čestný řetěz.

Stoupal význam výukových pomůcek. O rozvoj sbírek a výukových pomůcek se zasloužil i Josef Božek, význačný český konstruktér a talentovaný mechanik pražské polytechniky.

Počátkem 20. století se do historie vysoké školy významně zapsali profesoři August Salaba a Jan Zvoníček.

V akademickém roce 1913/1914 byl odbor strojního inženýrství rozdělen na oddělení stavby strojů a oddělení elektrotechnické. Po první světové válce došlo k dalším změnám. Škola byla v roce 1920 pojmenována na České vysoké učení technické v Praze a rozdělena na samostatné vysoké školy. Vznikla tak Vysoká škola strojního a elektrotechnického inženýrství. Po vzniku samostatného státu působilo na škole 22 profesorů ve 26 samostatných ústavech. Po uzavření českých vysokých škol v roce 1939 byla výuka obnovena až v roce 1945.

V roce 1950 byl vydán zákon o vysokých školách, po kterém následoval i nový statut ČVUT. Vysoké školy technické se rozdělily na fakulty a uvnitř na katedry. Byly zavedeny vědecké aspirantury a po úspěšné disertaci udíleny vědecké hodnosti kandidát věd (CSc.) a doktor věd (DrSc.). ČVUT mělo 8 fakult: inženýrského stavitelství, architektury a pozemního stavitelství, strojní, elektrotechnickou, chemickou, zemědělskou a lesnickou, speciálních nauk a hospodářských věd. Později se fakulty chemická, zemědělská a hospodářských věd vyčlenily do samostatných vysokých škol, ale na ČVUT byly zřízeny nové fakulty - radiotechniky, lesnická, zeměměřická a ekonomicko-inženýrská. Od roku 1960 mělo ČVUT čtyři fakulty: strojní, stavební, elektrotechnickou a technické a jaderné fyziky.

Transformovaná fakulta strojního inženýrství vznikla v roce 1951 se 12 studijními obory: stavební, dopravní a zdvihací stroje, automobily a traktory, zemědělské stroje, pístové stroje, chladicí technika, kotle, projektování, stavba a provoz tepelných a energetických zařízení, vytápění a vzduchotechnika, chemické a potravinářské stroje, strojírenská technologie, obrábění, obráběcí a tvářecí stroje, přesná mechanika a optika, provozní praxe.

Denní studium trvalo celkem 10 semestrů - 8 semestrů základního studia a 2 semestry specializace. Byly zavedeny také mimořádné způsoby studia: večerní, dálkové, speciální externí. Koncem 50. let měla fakulta 18 kateder a kabinety vojenské přípravy a politické ekonomie. Začátkem 80. let se změnil název na Fakultu strojní ČVUT. Do roku 1998 zde působilo celkem 33 kateder přeměněných po 10 letech na 15 ústavů. V akademickém roce 2021/2022 tvoří Fakultu strojní 17 ústavů a 3 centra specializovaného výzkumu.

Studijní programy

Na fakultě strojní je akreditováno jak strukturované studium, které probíhá v šesti a osmisemestrových bakalářských studijních programech a ve čtyřsemestrových navazujících magisterských studijních programech, tak i doktorský studijní program.^[1]

Bakalářské studijní programy

• Strojní inženýrství - Pro akademický rok 2024/2025 je možné vybírat z následujících patnácti profilů:
  • 3D tisk
  • Biomechanika
  • Energetika
  • Informatika a automatizace
  • Konstrukce přístrojů
  • Letecká a kosmická technika
  • Management a ekonomika v průmyslu
  • Matematické a fyzikální modelování
  • Materiálové inženýrství
  • Počítačová a experimentální mechanika
  • Robotika, mechatronika a Průmysl 4.0
  • Strojírenská technologie
  • Technika prostředí budov
  • Udržitelné zpracovatelské stroje a technologie
  • Vozidla a pohony 21. století

• Strojírenství

Navazující magisterské studijní programy (dvouleté, čtyřsemestrové)

• Aplikované vědy ve strojním inženýrství – Program má 4 specializace
  • Aplikovaná mechanika
  • Biomechanika
  • Matematické modelování v technice
  • Mechatronika

• Automatizační a přístrojová technika – Program má 2 specializace
  • Automatizace a průmyslová informatika
  • Přístrojová technika

• Dopravní a transportní technika – Program má 4 specializace
  • Motorová vozidla
  • Kolejová vozidla
  • Spalovací motory
  • Transportní technika

• Energetika a procesní inženýrství – Program má 2 specializace
  • Energetika
  • Procesní inženýrství

• Inteligentní budovy – Program je bezoborový

• Jaderná energetická zařízení – Program je bezoborový 

• Robotika a výrobní technika – Program má 2 specializace
  • Výrobní technika
  • Robotika

• Letectví a kosmonautika – Program je bezoborový 
• Master of Automotive Engineering – Program má 5 studijních oborů
  • Vehicle Dynamics and Clean Driveline Control Systems
  • Architecture des véhicules / Konstrukce vozidel
  • Calculs et Modélisation / Výpočty a modelování
  • Advanced Powertrains / Pokrokové hnací jednotky vozidel
  • Fuel Cell Drives / Pohony palivovými články

• Řízení průmyslových systémů – Program je bez specializací
• Technika prostředí – Program je bez specializací
• Výrobní inženýrství – Program je bez specializací

Doktorský studijní program (čtyřletý) – Program má 5 studijních oborů

• Aplikované vědy ve strojním inženýrství
• Energetika a procesní inženýrství
• Konstrukční inženýrství a mechatronika
• Řízení strojů a procesů
• Výrobní a materiálové inženýrství

Organizační členění^[2]

Ústavy

• Ústav technické matematiky (Karlovo nám.)
• Ústav fyziky (Dejvice)
• Ústav jazyků (Karlovo nám.)
• Ústav mechaniky, biomechaniky a mechatroniky (Dejvice)
• Ústav přístrojové a řídicí techniky (Dejvice)
• Ústav mechaniky tekutin a termodynamiky (Dejvice)
• Ústav konstruování a částí strojů (Dejvice)
• Ústav energetiky (Dejvice)
• Ústav techniky prostředí (Dejvice)
• Ústav procesní a zpracovatelské techniky (Dejvice)
• Ústav automobilů, spalovacích motorů a kolejových vozidel (Dejvice)
• Ústav letadlové techniky (Karlovo nám.)
• Ústav materiálového inženýrství (Karlovo nám.)
• Ústav strojírenské technologie (Dejvice)
• Ústav technologie obrábění, projektování a metrologie (Dejvice)
• Ústav výrobních strojů a zařízení (Albertov)
• Ústav řízení a ekonomiky podniku (Karlovo nám.)

Vědecká pracoviště

• Centrum vozidel udržitelné mobility Josefa Božka (CVUM)
• Inovační centrum diagnostiky a aplikace materiálů (ICDAM)
• Centrum leteckého a kosmického výzkumu

Vedení fakulty^[3]

• doc. Ing. Miroslav Španiel, CSc. – děkan
• prof. Ing. Tomáš Jirout, Ph.D. – proděkan pro vědeckou a výzkumnou činnost
• doc. Ing. Jan Skočilas, Ph.D. – proděkan pro pedagogickou činnost
• doc. Ing. Jan Halama, Ph.D. – proděkan pro vnější vztahy a spolupráci s průmyslem
• Ing. Jiří Zápotocký – tajemník

Budovy^[4]

Pracoviště fakulty jsou organizačně rozmístěna do čtyř základních objektů:

• Dejvice – Technická 4, Praha 6 - Dejvice, PSČ 160 00
• Karlovo náměstí – Karlovo náměstí 13, Praha 2 - Nové Město, PSČ 121 35
• Albertov – Horská 3, Praha 2 - Nové Město, PSČ 128 03
• Juliska – Pod Juliskou 4, Praha 6 – Dejvice, PSČ 166 07
• Školicí středisko Herbertov

Významné projekty

• UL–39 Albi – ultralehká stíhačka vyvinutá Ústavem letadlové techniky
• S.A.W.E.R. – plně efektivní a autonomní systém na kultivaci pouště

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Fakulta strojní ČVUT na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Fakulta strojní ČVUT
• Fakulta strojní ČVUT na X (dříve Twitteru)
• Fakulta strojní ČVUT na Facebooku
• Fakulta strojní ČVUT na Instagramu

Zdroj