Faisalova mešita

Mešita Šáha Faisala
فیصل مسجد
Mešita Faisala Masjida
Mešita Faisala Masjida
Poloha
Stát PákistánPákistán Pákistán
Obec Islámábád
Zeměpisné souřadnice
Mešita Šáha Faisala
Mešita Šáha Faisala
Základní informace
Typ mešity chrámová
Proud islámu sunnitský
Status pákistánská národní mešita
Užívání v provozu
Architektonický popis
Architekt Vedat Dalokay
Stavební sloh islámská architektura
Vystavěna 1976—1986
Kapacita 300 000 věřících
Celková plocha 5000 m²
Počet minaretů 4
Výška minaretů 90 m
Odkazy
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mešita Šáha Faisala, známá jako Faisalova mešita (urdsky فیصل مسجد‎), je mešita nacházející se v Islámábádu, Pákistánském hlavním městě na severu státu. Jedná se o největší mešitu v Pákistánu a o jednu z největších mešit světa. Zabírá plochu kolem 5000 čtverečních metrů, její prostory pojmou až 10 000 věřících a několik dalších desítek tisíc věřících se vejde ven okolo mešity.

Historie

První impuls pro vybudování mešity vyvolal saúdskoarabský král Faisal bin Abdul Aziz po své návštěvě Islamabádu. V roce 1969 proběhla mezinárodní architektonická soutěž, na které bylo představeno 43 projektů. V průběhu čtyř dnů byl vybrán projekt Tureckého architekta Vedata Dalokaya. Výstavba mešity začala v roce 1976 a byla podporována finančními prostředky od vlády Saúdské Arábie (130 milionů saúdských riálů = 120 milionů amerických dolarů). Mešita byla po saúdskoarabském králi pojmenována v roce 1975, její dokončení proběhlo v roce 1986 a začala být používána jako mezinárodní islámská Univerzita.

Po ukončení výstavby a uvedení do provozu, se spustila kritika ze strany konzervativních muslimů na přílišnou moderní architekturu ve které je mešita vystavěna.

Vzhled

Mešita je vystavěna na kraji Islamabádu a je považována za ikonu města. Její moderní vzhled připomíná čtvercový stan přístupný ze všech čtyř stran. Na každém vrcholu čtvercového půdorysu se nachází jeden minaret. Celkem jsou zde čtyři stejné, bílé, vysoké minarety.

Galerie

Externí odkazy

Zdroj