Fairey Long-range Monoplane

Fairey Long-range Monoplane
Fairey Long-range Monoplane
Fairey Long-range Monoplane
Určení experimentální letoun
Výrobce Fairey Aviation Company
První let 14. listopadu 1928[1]
Vyrobeno kusů 2
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fairey Long-range Monoplane byl experimentální letoun vyvinutý britským výrobcem Fairey Aviation Company. První let absolvoval roku 1928.[2] Celkem byly vyrobeny dva exempláře.

Historie

Gilbert Nicholetts, Lord Londonderry, squadron leader Oswald Gayford a Sir John Salmond před letounem Fairey Long-range Monoplane ve Farnborough v roce 1933, po návratu z rekordního letu do Walvis Bay a Kapského Města

Společnost Fairey letoun vyrobila na objednávku britského královského letectva. Hodnota kontraktu byla 15 000 liber. Sloužil k vývoji metod prodloužení doletu letadel. První let prototypu (J9479) se uskutečnil roku 1928.[2]

Dne 24. dubna 1929 první letoun (J9479) odstartoval ze základny královského letectva v Cranwellu, aby se pokusil o rekordní dálkový let do Bengalúru v Indii. Posádku tvořili příslušníci letectva Arthur Gordon Jones-Williams a Norman Hugh Jenkins. Po šestnácti a půl hodině Jones-Williams s Jenkinsem dosáhli Istanbulu, po dalších deseti a půl hodině Bagdádu a po dalších 22 hodinách doletěli do Karáčí, kde přistáli, protože kvůli protivětru už jim do Bengalúru nestačilo palivo. Během padesáti hodin a 37 minut stroj uletěl 6646 kilometrů, což na rekord nestačilo.[2]

Dne 16. prosince 1929 (J9479) odstartoval z Cranwellu k novému pokusu o rekordní dálkový let, tentokrát do Kapského Města v Jižní Africe. Posádka byla stejná. Druhý den byl letoun zničen při havárii v Tunisku. Jones-Williams a Jenkins při nehodě zemřeli.[2][3]

Po nehodě byl objednán druhý letoun (K1991), který byl dokončen roku 1931. Ve dnech 6.–8. února 1933 s ním posádka squadron leader Oswald Gayford a Flight Lieutenant Gilbert Nicholetts uskutečnila úspěšný rekordní nonstop dálkový let z Cranwellu do Walvis Bay. Za 57 hodin a 25 minut uletěli 5340 mil (8593 km). Původně chtěli letět až do Kapského Města, ale na to již neměli palivo. Přesto rekord padl.[4] Po návratu do Farnborough posádku přivítal ministr letectva Lord Londonderry, jeho náměstek Philip Sassoon a maršál Královského letectva Sir John Salmond. V srpnu 1933 britský rekord překonal francouzský letoun Blériot 110. Britové další dálkový rekord získali až roku 1938 s letounem Vickers Wellesley.

Popis

Byl to jednomotorový hornoplošník s pevným záďovým podvozkem. Měl dvoučlennou posádku. Pro odpočinek jednoho z pilotů při dálkových letech byl vybaven lůžkem. Poháněl jej dvanáctiválcový letecký motor s válci do W Napier Lion XIa o výkonu 570 hp při 2585 rpm. Motor roztáčel dvoulistou vrtuli.[2]

Specifikace

Nákres letounu

Technické údaje

Citováno dle

  • Osádka: 2
  • Rozpětí: 24,99 m
  • Délka: 14,78 m
  • Výška: 3,65 m
  • Nosná plocha: 79 m2
  • Maximální vzletová hmotnost: 7938 kg
  • Pohonná jednotka: 1× dvanáctiválcový letecký motor s válci do W Napier Lion XIa

Výkony

  • Cestovní rychlost:177 km/h

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fairey Long-range Monoplane na anglické Wikipedii.

  1. Taylor 1974, s. 183.
  2. a b c d e SWOPES, Bryan. 24–27 April 1929 [online]. This Day in Aviation, 2025-04-27 [cit. 2025-05-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Tuesday 17 December 1929 [online]. Aviation Safety Network [cit. 2025-05-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. New Record for Non-Stop Flight [online]. Nature [cit. 2025-05-01]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • TAYLOR, H.A., 1974. Fairey Aircraft since 1915. London: Putnam. ISBN 0-370-00065-X. Kapitola The Long-range Monoplanes, s. 180–192. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj