Facír

Facír bylo označení pro potulné a vandrující lesníky a myslivce. Vzniklo zřejmě z německého „vazierende Forster“. Facíři byli vandrující lesníci a myslivci znalí řemesla, bez trvalého místa či hledající dočasnou sezónní práci podobně jako mlynářští „krajánkové“. Facíři často vypomáhali při honech a bývali vítáni i proto, že fungovali jako poslové přinášející nové zprávy ze světa.[1][2] Některé panstvo je však nemělo příliš v oblibě, protože z toulavých myslivců se mohli snadno stát pytláci.[3]

Mezi facíry bývali skuteční vzdělaní lesníci, kteří z různých důvodů opustili svá trvalá místa, např. kvůli nešťastné lásce či poklesku ve službě. Většinou byli sečtělí, měli dobré vystupování a jednání. Nosili darované lesnické uniformy. Vážení facíři byli na hájovnách vždy štědře vítáni a dostávali výslužku na další cestu. Facíři sebou nosili notesy se vzkazy a pozdravy od kolegů či příbuzných odjinud, které předávali a odnášeli další zase dál. Řada z nich obcházela po celých Čechách, Moravě, ale i Rakousku a Německu. Někteří se zdrželi jen den, jiní byli pozváni na několik dní, za což pak facíři pomáhali v lesích či v hospodářství, ale někdy i s hlídáním dětí, či jinou prací.[3]

Jedním z posledních facírů v Čechách byl Ambrož Zdražila, který zemřel ve věku 75 let v roce 1964.[4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ SMEJKAL, Jan. Myslivost v etnologické perspektivě - diplomová práce [online]. Brno: Filozofická fakulty Masarykovy univerzity, 2019 [cit. 2022-01-20]. Dostupné online. 
  2. ↑ BROULÍK, Petr. Hajní a hájenky Beskyd. Kniha přináší dávno zapomenuté příběhy [online]. patriotmagazin.cz, 2012-12-19 [cit. 2022-01-20]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b MAKAJ, Tomáš, et alii. 100 zajímavostí ze starých Brd. 1. vyd. Plzeň: Starý most, 2016. 21–22 s. ISBN 978-80-87338-62-9. Kapitola O facírech, s. 71. 
  4. ↑ ANDERLE, Petr. HISTORIE: Jak se hajný Zdražila v Praze zamiloval [online]. neviditelnypes.lidovky.cz [cit. 2022-01-20]. Dostupné online. 

Zdroj