Exploration Flight Test 1

Exploration Flight Test 1
Údaje o lodi
Typ Orion
COSPAR 2014-077A
Katalogové číslo 40329
Výrobce Lockheed Martin
Provozovatel NASA
Údaje o letu
Datum startu 5. prosinec 2014, 12:05 UTC
Kosmodrom Cape Canaveral AFS
Vzletová rampa SLC-37B
Nosná raketa Delta IV Heavy
Délka letu 4 h 24 min
Datum přistání 5. prosinec 2014, 16:29 UTC
Místo přistání Tichý oceán
Parametry dráhy
Apogeum 5800 km
Navigace
Předchozí
---
Následující
Artemis 1

Exploration Flight Test 1 (EFT-1) byl první zkušební nepilotovaný let americké kosmické lodi Orion, který proběhl 5. prosince 2014.

Popis

Účelem letu bylo vyzkoušet různé systémy Orionu, jako je oddělování jednotlivých stupňů, avionika, tepelný štít, padáky a záchranné systémy, před prvním startem lodi na raketě Space Launch System.[1][2]

Modul pro posádku, který byl použit při letu EFT-1, vyrobila společnost Lockheed Martin v letech 2011–2012.[3]

Raketa Delta IV Heavy s modulem pro posádku lodi Orion odstartovala ze startovacího komplexu 37B na mysu Canaveral ve 12:05 UTC (7:05 východoamerického času) dne 5. prosince 2014. Během letu o délce přibližně 4,5 hodiny provedl Orion dva oběhy Země, během kterých dvakrát prolétl Van Allenovými radiačními pásy a dosáhl apogea 5800 km. Do zemské atmosféry vstoupil rychlostí 32 000 km/h (8900 m/s)[3] a v 16:29 UTC[4] přistál v Tichém oceánu, asi 970 km jihovýchodně od San Diega, kde jej vylovila transportní loď USS Anchorage.[3]

Galerie

Odkazy

Reference

  1. BERGIN, Chris. SLS Flexibility: Exploration roadmap focus taking center stage [online]. Nasaspaceflight.com, 2011-10-25 [cit. 2016-03-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Orion First Flight Test – NASA Facts [online]. Nasa.gov [cit. 2016-03-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c NASA’s New Orion Spacecraft Completes First Spaceflight Test [online]. Nasa.gov, 2014-12-05 [cit. 2016-03-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. SICELOFF, Steven. Orion Descends to Splashdown [online]. Nasa.gov, 2014-12-05 [cit. 2016-03-22]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj