Evoluční zesílení

Evoluční zesílení^[1] (anglicky reinforcement) je proces speciace, při kterém přirozený výběr vytváří reprodukční bariéry mezi dvěma populacemi vzniknuvších druhů. Selekce v takovém případě působí proti produkci hybridních jedinců, kteří vykazují nízkou biologickou zdatnost ve srovnání s rodičovskými druhy. Tuto myšlenku původně rozvinul Alfred Russel Wallace, a někdy se proto fenomén označuje jako Wallaceův efekt.

Moderní koncept evolučního zesílení pochází od Theodosia Dobzhanského. V jeho pojetí reinforcement nastává při sekundárním kontaktu populací vyvíjejících se alopatrickou speciací (speciace, která probíhá v důsledku přerušení genového toku geografickými bariérami). Přirozený výběr v důsledku nízké až nulové biologické zdatnosti hybridů selektuje příslušníky jednoho druhu, kteří se nepáří s příslušníky druhého druhu. Podporuje tak vznik prezygotických reprodukčních bariér, tj. takových znaků, které už předem brání vzájemné kopulaci a „zbytečnému“ vzniku hybridních zygot s malou biologickou zdatností (jde například o etologické změny). Evoluční zesílení je jedním z mála případů, kdy selekce může upřednostňovat zvýšení prezygotické izolace, a přímo tak ovlivňovat proces speciace.

Podpora konceptu evolučního zesílení od svého vzniku kolísala a terminologické zmatky a rozdíly v používání tohoto termínu vedly v průběhu historie k odlišným výkladům a různým nedorozuměním. Evoluční biologové vznesli různé námitky ohledně věrohodnosti celého procesu, nicméně teoretické a experimentální údaje i pozorování z přírody, probíhající od 90. let 20. století, mnoho těchto dřívějších námitek vyvrátily a učinily z evolučního zesílení široce přijímaný koncept.^[2] Jeho reálný rozsah u přírodních populací nicméně zůstává neznámý.

K pochopení fungování reinforcementu v přírodě byla vytvořena řada modelů, které se většinou opírají o genetiku, populační struktury, vlivy selekce a chování při páření. Empirická podpora evolučního zesílení pochází jak z laboratorních pozorování, tak z přírody. Zdokumentované příklady lze nalézt u široké škály organismů, od obratlovců a bezobratlých až po houby a rostliny. Lidské činnosti, jako je zavádění invazních druhů nebo modifikace přirozených stanovišť, mohou vést ke zvyšování kontaktů mezi druhy schopnými hybridizace, což může zvyšovat význam reinforcementu.^[3]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Reinforcement (speciation) na anglické Wikipedii.

Zdroj