Evžen Hadamczik

Evžen Hadamczik
Datum narození	28. října 1939
Místo narození	Dolní Benešov, Německá říše
Datum úmrtí	19. září 1984 (ve věku 44 let)
Místo úmrtí	Opava, Československo
Klubové informace
	Konec hráčské kariéry
Profesionální kluby
	FC MSA Dolní Benešov
Trenérská kariéra
1963–1970; 1971–1977; 1978–1983	Spartak Dolní Benešov; Ostroj Opava; Baník Ostrava
Úspěchy
Fotbalová liga Československa
Další informace
Děti	Pavel Hadamczik
Příbuzní	Alois Hadamczik (sourozenec)
	→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Evžen Hadamczik [evžen hadamčik] (28. října 1939 Dolní Benešov – 19. září 1984 Opava) byl český fotbalový trenér. Jeho bratr Alois Hadamczik je hokejový trenér, jeho syn Pavel Hadamczik je fotbalový trenér a činovník.^[2]

Kariéra

Začal v Dolním Benešově, poté přestoupil do Rudé hvězdy Cheb. Vzhledem k vážnému zranění jeho hráčská kariéra skončila velice brzy. Z lásky k fotbalu se začal věnovat trenérské činnosti. Sedm let (1963–1970) trénoval klub Spartaku v Dolním Benešově, se kterým postoupil z okresního až do krajského přeboru. V roce 1971 odešel trénovat do divizní Opavy, po podzimním osmém místě, kdy převzal tým, dovedl mužstvo na konečné páté místo. V další sezoně dokázal s týmem postoupit. V roce 1978 odešel do Baníku Ostrava, kde začal jako nejmladší prvoligový trenér. Jeho nadšení, svědomitost, houževnatost, pracovitost a současně vynalézavost, se projevilo již v první sezóně, kdy Baník obsadil v nejvyšší soutěži druhé místo a v Poháru vítězů pohárů tým postoupil až do semifinále.

V následujících sezonách dovedl Baník dvakrát k titulu (1980 a 1981), dvakrát získal druhé místo (tým v těchto letech dosáhl úctyhodné série – v domácím prostředí odehrál 74 utkání bez prohry v řadě) a v Poháru UEFA se s týmem probojoval až do čtvrtfinále. Celkově je jeho bilance na Bazalech následující – dvakrát získal titul, třikrát skončil na druhém místě. V letech 1978 vyhrál Československý pohár, v letech 1978 a 1979 vyhrál Český pohár.

V letech 1982–1984 se stal trenérem olympijské reprezentace, kterou připravoval na olympijské hry v Los Angeles, kam sportovci nakonec z politických důvodů neodjeli. Neúčast na olympijských hrách ho psychicky zlomila. Mezitím ukončil působení v Baníku, kde stihl položit základy úspěšné práci s mládeží. Do úspěšného konce se ale nedotáhlo, i přes enormní zájem Rakušanů, jeho angažmá v Rapidu Vídeň. V roce 1984 se stal na krátké období trenérem reprezentace A-mužstva, pod jeho vedením tým odehrál jediné utkání na půdě tehdejší NDR. O pár týdnů později, 19. září 1984 spáchal sebevraždu oběšením.^[3]