Eugène-Melchior de Vogüé

Eugène-Melchior de Vogüé
Narození 25. února 1848
Nice
Úmrtí 29. března 1910 (ve věku 62 let)
Paříž
Místo pohřbení Hřbitov Père-Lachaise
Grave of Vogüé
Povolání autor cestopisů, diplomat, antropolog, archeolog, orientalista, filantrop, literární kritik, politik, novinář a spisovatel
Zaměstnavatel Petrohradská akademie věd
Choť Alexandra Annenkova (od 1878)
Děti Henry de Vogüé
Raymond de Vogüé
Félix de Vogüé
Rodiče Raphaël de Vogué a Henriette-Christine de Vogüé
Rod Family de Vogüé
Příbuzní Henri de Vogüé (bratr)
Funkce 39. křeslo Francouzské akademie (1888–1910)
Député de l'Ardèche (1893–1898)
Znak Znak
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eugène-Melchior de Vogüé, celým jménem Marie-Eugène-Melchior de Vogüé (25. února 1848 Nice – 24. března 1910 Paříž), byl francouzský literát, orientalista, diplomat a politik. Jako popularizátor ruské literatury a ruské duše ve Francii je známý jako autor knihy Le Roman russe (1886) a článků o předních ruských spisovatelích 19. století: Alexandru Puškinovi, Nikolaji Gogolovi, Fjodoru Dostojevském a Lvu Tolstém.

Život

De Vogüé vyrůstal na zámku Château de Gourdan v obci Saint-Clair nedaleko Annonay. Dobrovolně se přihlásil do boje v prusko-francouzské válce (1870/1871) a byl zraněn v bitvě u Sedanu. Po uzdravení zahájil diplomatickou kariéru jako atašé velvyslanectví v Konstantinopoli pod vedením svého strýce Melchiora de Vogüé. Poté sloužil jako tajemník velvyslanectví v Káhiře a Petrohradu, kde se 25. ledna 1878 v kapli carského Zimního paláce oženil s Alexandrou Annenkovovou, dcerou generála Nikolaje Annenkova a sestrou Michaila Nikolajeviče Annenkova, stavitele Transkaspické železnice. Pár měl tři syny.

De Vogüé opustil diplomatické služby v roce 1882 a začal psát. Už jako diplomat vydal dvě důležité knihy, Syrie, Palestine, Mont Athos (1876) a Histoires orientales (1880), než v roce 1886 napsal své hlavní dílo Le Roman russe, které dlouho formovalo obraz intelektuální ruské vyšší třídy ve Francii a zviditelnilo ruskou literární tvorbu 19. století ve Francii. Jeho romány Le Maître de la Mer a Les Morts qui parlent byly později zařazeny do antologie Collection Nelson. Přeložil také řadu ruských autorů do francouzštiny a zviditelnil Dostojevského širšímu francouzskému publiku. V pouhých 40 letech byl v roce 1888 zvolen do Francouzské akademie. Od roku 1889 byl členem korespondentem Ruské akademie věd v Petrohradu. De Vogüé pravidelně psal pro Revue des Deux Mondes a Journal des débats.

V letech 1893 až 1898 byl zástupcem departmentu Ardèche ve francouzské Poslanecké sněmovně. V této době se zaměřoval především na podporu katolického sociálního učení Lva XIII. ve Třetí Francouzské republice a francouzské koloniální politiky. Jako odpůrce Dreyfusova hnutí byl na přelomu století členem protidreyfusovské Ligy francouzské strany Patrie.

Dílo

  • Syrie, Palestine, Mont-Athos, 1876
  • Vangehli, 1877
  • Boulacq et Saqquarah, 1879
  • Chez les Pharaons, 1879
  • Histoires orientales, 1880
  • Les Portraits du siècle, 1883
  • Le fils de Pierre le Grand, 1884
  • Mazeppa, 1884
  • Histoires d’hiver, 1885
  • Le Roman russe, 1886
  • Souvenirs et visions, 1887
  • Le portrait du Louvre, 1888
  • Remarques sur l’exposition du centenaire, 1889
  • Le manteau de Joseph Olenine, 1890
  • Spectacles contemporains, 1891
  • Regards historiques et littéraires, 1892
  • Heures d’histoire, 1892
  • Cœurs russes, 1893
  • Notes sur le Bas-Vivarais, 1893
  • Cœurs russes, 1894
  • Devant le siècle, 1896
  • Jean d'Agrève, 1897
  • Histoire et poésie, 1898
  • Les morts qui parlent, 1899
  • Le rappel des ombres, 1900
  • Pages d’Histoire, 1902
  • Le Maître de la mer, 1903
  • Sous l'horizon, 1904
  • Maxime Gorki, 1905
  • Les Routes, 1910
  • Journal du vicomte Eugène-Melchior de Vogüé : Paris, Saint-Pétersbourg 1877-1883, publié par Félix de Vogüé, Grasset, Les Cahiers Verts, 1932
  • À toute vapeur vers Samarcande, 2015 (Lettres d'Eugène-Melchior de Vogüé de 1888 décrivant les transformations de l’Asie centrale entraînées par la construction du chemin de fer Transcaspien)

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Eugène-Melchior de Vogüé na francouzské Wikipedii a Eugène-Melchior de Vogüé na německé Wikipedii.

Literatura

  • Anna Gichkina, Le Roman russe d'Eugène-Melchior de Vogüé dans l'histoire intellectuelle, spirituelle, politique et culturelle de la France, Thèse de doctorat, Paris, Université Paris-Sorbonne, 2014, 331 p.
  • Paul Delsemme, Téodor de Wyzewa et le cosmopolitisme littéraire en France à l’époque du Symbolisme, Bruxelles, Presse universitaire de Bruxelles, 1967.
  • Ferréol Delmas, Eugène Melchior de Vogüé. Paradoxes et ambivalences d’un gentilhomme sous la Troisième République, Paris, 2020, Sorbonne Université, 150 pages, Mémoire de master en histoire contemporaine

Externí odkazy

Zdroj