Eryx jaculus

Hroznýšek turecký
Hroznýšek turecký (foto: Richard Horčic)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	plazi (Reptilia)
Řád	šupinatí (Squamata)
Podřád	hadi (Serpentes)
Čeleď	hroznýšovití (Boidae)
Rod	hroznýšek (Eryx)
Binomické jméno
Eryx jaculus (Linné, 1758)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hroznýšek turecký (Eryx jaculus (Linné, 1758)) je jediný zástupce hadů z čeledi hroznýšovitých na evropském kontinentě.

Podruhy

Rozlišují se celkem tři poddruhy:

• Eryx jaculus turcius – vyskytuje se v Řecku a přilehlých ostrovech a na jihu Jugoslávie, Albánie a Bulharska
• Eryx jaculus jaculus – vyskytuje se v Africe a dále až po Sýrii
• Eryx jaculus familiaris – vyskytuje se v Dagestánu, Zakavkazsku a ve východním Turecku

Popis

Dorůstá do maximální délky 80 cm, většinou však nebývá delší než 50 – 60 cm. Hlava téměř není oddělena od silného válcovitého těla, které je na šedém až tmavohnědém podkladu pokryté po celém hřbetě tmavými skvrnami. Břicho je světlé, někdy s tmavými „cákanci“, ocas je podobně jako u slepýše tupě zakončen. Na první pohled je velice nápadná jeho horní čelist, která je výrazně delší než čelist dolní a tvoří tzv. spodní ústa, akvaristům tolik známá u některých druhů ryb. Na špičce přečnívající horní čelisti se nachází tvrdý, zrohovatělý štítek, který slouží při vrtání a rytí v půdě. Jsou vejcoživorodí.

Areál rozšíření

Jeho rozšíření zasahuje od severní a severovýchodní Afriky, přes jihovýchod Evropy až do západní a střední Asie. Evropské populace se vyskytují převážně v Řecku a přilehlých ostrovech a na jihu Jugoslávie, Albánie a Bulharska. Na severu Afriky je nejběžnější v Sýrii, Jordánsku a Izraeli, v teráriích se často chovají i egyptské populace těchto hadů.

Stanoviště

Obývají suché, písčitokamenité biotopy polopouštního typu s minimální vegetací, kde tráví celý den pod kamenem nebo v opuštěné hlodavčí noře. Teprve za soumraku opouští úkryt a v okolním terénu loví drobné ještěry a hlodavce. V případě hrozícího nebezpečí se dokážou bleskurychle zavrtat do písku.

Chov v zajetí

Hroznýšky turecké chováme v menším plochém teráriu, jako substrát je nejvhodnější jemnější písek s plochými kameny nebo s kousky kůry jako úkryty a s miskou na vodu. Denní teplotu udržujeme na 20 – 28 °C, s možností vyhřátí až na 35 °C a s nočním poklesem až k 15 °C z důvodu velkých výkyvů denních a nočních teplot v jejich domovině. Tento noční pokles teploty jim neobyčejně prospívá a je pro jejich zdraví velice důležitý. V zajetí dobře přijímají hlodavce, ovšem vzhledem k jejich sezónní aktivitě pouze po omezenou část roku. Protože se tito hroznýšci v teráriích často neurvale perou o předloženou potravu, doporučuje se jejich oddělený chov. Vzhledem k jejich noční aktivitě a tím omezenému dennímu pozorování, zaměňují někteří teraristé ploché kameny za tabulky tlustého skla, pod kterými se tito hadi ukrývají.

Rozmnožování

Rozmnožování hroznýšků tureckých značně závisí na zeměpisném rozšíření populace a na samotném poddruhu. Nominotypický Eryx jaculus jaculus z egyptské populace byl v zajetí rozmnožen po krátkém snížení teploty na 20 °C, páření probíhalo v červnu až červenci a samotné porody v říjnu. Délka mláďat bývá kolem 12 – 20 cm a často začínají přijímat potravu až na jaře po přezimování. Populace hroznýšků z méně teplých evropských oblastí výskytu Eryx jaculus turcicus a Eryx jaculus familiaris z Dagestánu, Zakavkazska a východního Turecka zimují za poněkud chladnějších teplot 5 – 10 °C, páření probíhá na jaře a mláďata přicházejí na svět v srpnu až říjnu.

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu hroznýšek turecký na Wikimedia Commons
• Galerie hroznýšek turecký na Wikimedia Commons
• BioLib.cz – Eryx jaculus (hroznýšek turecký) [online]. BioLib.cz. Dostupné online. 
• obrázky hroznýška tureckého
• stránky o hadech a jejich chovu

Zdroj