Erysipelothrix rhusiopathiae

Jak číst taxoboxErysipelothrix rhusiopathiae
alternativní popis obrázku chybí
Erysipelothrix rhusiopathiae u prasat
Vědecká klasifikace
Říše Bakterie (bacteriae)
Oddělení Firmicutes
Třída Erysipelotrichia
Řád Erysipelotrichales
Čeleď Erysipelotrichaceae
Rod Erysipelothrix
Binomické jméno
Erysipelothrix rhusiopathiae
Migula, 1900
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Erysipelothrix rhusiopathiae je grampozitivní a kataláza negativní (netvoří katalázu) bakterie. Jde o zvířecí patogen, který způsobuje onemocnění erysipel. Může postihnout celou škálu zvířat. Nejčastěji jsou postižena prasata, krůty a nosnice, ale byly hlášeny případy u jiných savců, ptáků, ryb a plazů. U prasat je tato choroba známá jako červenka. Patogen může napadnout i lidi.[1]

Historie

Erysipelothrix rhusiopathiae byl poprvé izolován Robertem Kochem v roce 1876. O několik let později byla bakterie uznána jako příčina erysipel u prasat a v roce 1884 byl organismus poprvé diagnostikován jako lidský patogen.[2][3] V roce 1909 byl tento rod jmenován Erysipelothrix. V roce 1918 byl představen název Erysipelothrix rhusiopathiae a v roce 1920 byl označen jako druh tohoto rodu.[4]

Epidemiologie

Erysipelothrix rhusiopathiae může být izolován z půdy, zbytků potravin a vody kontaminované infikovanými zvířaty. V půdě může přežít několik týdnů. Nevadí mu sucho. U trusu prasat se doba přežití této bakterie pohybuje od 1 do 5 měsíců.[5] Erysipeloid je přenášen několika zvířaty, zejména prasaty, u nichž má nemoc (v minulosti velmi běžná) několik jmen (swine erysipelas v angličtině, rouget du porc ve francouzštině a mal rossino v italštině).

Klinický průběh

Lidé

Podrobnější informace naleznete v článku Červenka (erysipeloid).

U lidí se infekce E. rhusiopathiae nejčastěji vyskytují v mírné kožní formě známé jako erysipeloid.[1] Méně často může vést k sepsi; tento scénář bývá spojován s endokarditidou. Erysipeloid byl v minulosti pojmenován jako Rosenbachova choroba, Baker - Rosenbachova choroba a pseudoerysipelas. Jde o bakteriální infekci způsobenou traumatickou penetrací bakterie E. rhusiopathiae.[5]

Zvířata

Erysipelothrix rhusiopathiae může infikovat širokou škálu z vířat, s nebo bez vyvolání klinického onemocnění, které se u zvířat nazývá erysipelas.

Prasata

U prasat lze pozorovat tři formy červenky; akutní, subakutní nebo chronické. Akutní forma je charakterizována vysokou horečkou, anorexií, depresí a smrtí jednoho nebo více zvířat. Mohou být také pozorovány kožní léze ve tvaru kosočtverce, které jsou patognomické pro erysipel u prasat. Během subakutních erysipelas jsou pozorovány podobné, ale mírnější příznaky než v akutní formě. Chronická forma může vyplývat z akutních nebo subakutních případů nebo subklinických infekcí. Chronická forma je většinou charakterizována artritidou, ale může dojít k náhle smrti v důsledku chlopňových lézí v srdci.[6]

Drůbež

Podrobnější informace naleznete v článku Červenka drůbeže.

Bakterie byla izolována z celé řady ptáků a byly navrženy rozdíly v citlivosti v závislosti na druhu. Ohniska erysipelas byla hlášena téměř u všech druhů drůbeže. Historicky byl erysipelas považován za nemoc významného významu především u krůt.[7] V několika zemích však byl hlášen rostoucí počet ohnisek i u hejn nosnic. Příznaky pozorované během ohniska erysipel v hejnech nosnic patří náhlý nástup vysoké úmrtnosti a ztráty plodnosti vajec.[8]

Reference

  1. ↑ a b C. Josephine Brooke; Thomas V. Riley (1999). "Erysipelothrix rhusiopathiae: bacteriology, epidemiology and clinical manifestations of an occupational pathogen". Journal of Medical Microbiology. 48 (9): 789–799. doi:10.1099/00222615-48-9-789. PMID 10482289.
  2. ↑ Stackebrandt e., Ed .: Stanley Falkow; et al. (2006). Bakterie: Firmicutes, Cyanobacteria (3. vydání). New York, NY: Springer. str. 492–510. ISBN 0387254943.
  3. ↑ Rosenbach, FJ (1909). "Experimentelle, morphologische und klinische Studie über die krankheitserregenden Mikrooganismen des Schweinerotlaufs, des Erysipeloids und der Mäusesepsis" . Zeitschrift für Hygiene und Infektionskrankheiten . 63 : 343–371. doi : 10,1007 / BF02227897 .
  4. ↑ Winslow, CE; Broadhurst, J; Buchanan, RE; Krumwiede, C; Rogers, LA; Smith, GH (květen 1920). "Rodiny a rody bakterií: Závěrečná zpráva Výboru Společnosti amerických bakteriologů o charakterizaci a klasifikaci bakteriálních typů" . Journal of Bacteriology . 5 (3): 191–229. PMC  378870 . PMID 16558872 .
  5. ↑ a b S. Veraldi; V. Girgenti; F. Dassoni; R. Gianotti (2009). " Erysipeloid: recenze ". Žurnál klinické a experimentální dermatologie . 34 (8): 859–862. doi : 10,1111 / j.1365-2230.2009.03444.x . PMID 19663854 .
  6. ↑ Opriessnig T & Wood RL, editace Jeffrey J. Zimmerman ... [et (2012). Nemoci vepřů (10. vydání). Chichester, West Sussex: Wiley-Blackwell. str. 750–59. ISBN 978-0-813-82267-9.
  7. ↑ Bricker JM & Saif YM, šéfredaktor, David E. Swayne; přidružení editoři, John R. Glisson ... [et (2013). Nemoci drůbeže (13. vydání). Ames, Iowa: John Wiley & Sons. str. 986–994. ISBN 978-0-470-95899-5.
  8. ↑ Eriksson, Helena; Brännström, Sara; Skarin, Hanna; Chirico, Jan (10. prosince 2010). "Charakterizace izolátů z nosnic a drůbežích snímků roztočů () z ohniska erysipelas". Ptačí patologie . 39 (6): 505–509. doi : 10,1080 / 03079457.2010 518313 . PMID 21154061 .

Externí odkazy

Zdroj