Ernle Chatfield

Ernle Chatfield, 1. baron Chatfield
Admirál Sir Ernle Chatfield jako první námořní lord (1933)
Admirál Sir Ernle Chatfield jako první námořní lord (1933)
Ministr pro koordinaci národní obrany
Ve funkci:
29. ledna 1939 – 3. dubna 1940
Předchůdce Thomas Inskip
Nástupce úřad zrušen
První námořní lord
Ve funkci:
21. ledna 1933 – 7. září 1938
Předchůdce Frederick Field
Nástupce Roger Backhouse
Stranická příslušnost
Členství Konzervativní strana
Narození 27. září 1873
Southsea
Úmrtí 15. listopadu 1967 (ve věku 94 let)
Farnham Common
Choť Lillian Emma Matthews (od 1909)
Rodiče Alfred John Chatfield a Louisa Faulconer
Děti Ernle Chatfield, 2nd Baron Chatfield
Angela Chatfield
Mary Katharine Medina Chatfield
Profese politik
Ocenění rytíř komandér Řádu sv. Michala a sv. Jiří
Commons Ernle Chatfield
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alfred Ernle Montacute Chatfield, 1. baron Chatfield (27. září 1873, Southsea (Portsmouth) – 15. listopadu 1967, Farnham Common, Buckinghamshire, Anglie) byl britský admirál. U Royal Navy sloužil od roku 1886, vyznamenal se v první světové válce, poté zastával vysoké funkce v námořní administraci. V letech 1933–1938 byl prvním námořním lordem a v roce 1935 dosáhl hodnosti velkoadmirála. Před druhou světovou válkou byl členem vlády jako ministr pro koordinaci národní obrany (1939–1940). V roce 1937 získal titul barona a stal se členem Sněmovny lordů.

Životopis

Erb barona Chatfielda

Pocházel ze starobylé obchodnické rodiny připomíné od 16. století, narodil se v přístavu Portsmouth jako starší syn admirála Alfreda Johna Chatfielda (1831–1910). Do námořnictva vstoupil jako kadet v roce 1886 a sloužil na různých lodích v Lamanšském průlivu a ve Středomoří. V roce 1909 dosáhl hodnosti kapitána a mezitím si doplnil odborné vzdělání. Za první světové války bojoval pod velením admirála Beattyho, zúčastnil se bitev u Dogger Banku (1915) a u Jutska (1916). Téhož roku obdržel Řád lázně a Řád sv. Michala a sv. Jiří. Do konce války byl kapitánem Beattyho vlajkové lodi HMS Iron Duke.

Po první světové válce byl čtvrtým námořním lordem (1919–1920) a v této funkci se zúčastnil mezinárodní námořní konference ve Washingtonu (1920). V roce 1920 zároveň obdržel hodnost kontradmirála a v roce 1922 byl povýšen do šlechtického stavu. Ve funkci třetího námořního lorda byl generálním inspektorem námořnictva (1925–1928), mezitím byl v roce 1926 povýšen na viceadmirála. Poté byl vrchním velitelem v Atlantiku (1929–1930) a ve Středomoří (1930–1933), v roce 1930 byl povýšen na admirála. V letech 1933–1938 zastával post prvního námořního lorda a náčelníka štábu válečného námořnictva, v této funkci mimo jiné prosazoval navýšení počtu křižníků v námořnictvu. V roce 1935 získal nejvyšší hodnost velkoadmirála (Admiral of the Fleet) a v roce 1937 se s titulem barona stal členem Sněmovny lordů. V roce 1938 odešel do výslužby, ale o rok později byl povolán do Chamberlainovy vlády ve funkci ministra pro koordinaci národní obrany (1939–1940), od roku 1939 byl též členem Tajné rady. Na začátku druhé světové války vedl výbor pro evakuaci londýnských nemocnic. V různých sférách veřejného života zůstal aktivní do 50. let 20. století, mimo jiné byl smírčím soudcem a zástupcem místodržitele v hrabství Buckinghamshire, kde se na penzi usadil. Kromě britských vyznamenání získal také několik řádů ze zahraničí, obdržel též čestné doktoráty na univerzitách v Oxfordu a Cambridge.

S manželkou Lillian, rozenou Matthews (1889–1977), měl tři děti, pokračovatelem rodu byl syn Ernle David Chatfield, 2. baron Chatfield (1917–2007), jehož kmotrem byl admirál Beatty. Sloužil v armádě a za druhé světové války byl pobočníkem generálního guvernéra Kanady, kde se později usadil.[1]

Odkazy

Literatura

  • HEATHCOTE, T. A.: British Admirals of the Fleet 1734–1995. A Biographical Dictionary; Londýn, 2008; s. 40–44 ISBN 978-0850528350

Externí odkazy

Reference

  1. ↑ Rod Chatfieldů dostupné online

Zdroj