Ernest Courtot de Cissey

Ernest Courtot de Cissey
Narození	12. září 1810 nebo 23. prosince 1810 Paříž
Úmrtí	15. června 1882 (ve věku 71 let) Paříž
Místo pohřbení	Hřbitov Père-Lachaise
Alma mater	Národní vojenská akademie
Povolání	politik, důstojník a voják
Ocenění	velkokříž Řádu čestné legie
Choť	Marie-Anne Courtot de Cissey
Funkce	představený francouzské vlády (1874–1875) poslanec francouzského Národního shromáždění doživotní senátor senátor Třetí Francouzské republiky
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ernest Louis Octave Courtot de Cissey (12. září 1810 Paříž – 15. června 1882 Paříž) byl francouzský voják a politik. V letech 1874–1875 byl premiérem Francie, dvakrát zastával též post ministra války (1871–1873, 1874–1876).

Narodil se v rodině burgundské šlechty. Byl příbuzným maršála Davouta. Vystudoval v Prytanée National Militaire a École spéciale militaire de Saint-Cyr. V roce 1832 vstoupil do armády, v roce 1839 se stal kapitánem, roku 1850 podplukovníkem, po bitvě u Inkermanu (během krymské války) obdržel hodnost brigádního generála.^[1] Zúčastnil se též francouzského dobytí Alžírska.

Když v roce 1870 vypukla francouzsko-německá válka, bylo mu svěřeno velení armády na Rýně. Porazil Prusy v srpnu 1870 u Borny a u Saint-Privat. Po obklíčení a kapitulaci celé Bazainovy armády u Met byl zajat a držen v Hamburku. Propuštěn byl až na konci války, v březnu 1871.^[2] Po svém návratu byl ihned jmenován velitelem armády, která měla na starosti potlačení Pařížské komuny. Oblehl pevnost Issy a 22. května vstoupil do Paříže. Během krvavého týdne se zmocnil celého levého břehu a jeho armádní sbor provedl četné hromadné popravy povstalců.

Ač byl znám jako umírněný monarchista, oblíbil si ho zakladatel třetí republiky Adolphe Thiers. Brzy byl tedy jmenován ministrem války v Dufaureově vládě. Dufaure si ho později vzal ještě do tří svých kabinetů. Ke stejné službě ho povolal i premiér Louis Buffet. Thiers skrze Cisseye neformálně uplatňoval svůj vliv na armádu, který by jinak neměl mít.

Při prvním mandátu ministra války měl Cissey velkou moc při vypořádávání se s komunardy, ale i dezertéry a zajatci z prusko-francouzské války. K povstalcům byl spíše mírný (odsouzeno bylo jen 28 procent z nich), mnohem tvrdší byl k dezertérům. Prioritou pro něj bylo obnovit morálku francouzské armády. Jedním z nástrojů bylo zřízení "svatyně zbraní" v pařížské Invalidovně (zárodek Musée de l'Armée zřízeného roku 1905). Tvrdě též bojoval proti pití alkoholu v armádě. Usiloval také o maximální depolitizaci armády (demonstrativně propustil z vojska několik důstojníků, kteří se otevřeně přihlásili k orléanismu nebo republikánství).

V parlamentu patřil Cissey ke středopravici. Když byl sám požádán o sestavení kabinetu v roce 1874, sestavil konzervativní tým, který pokračoval v předchozí konzervativní politice Alberta de Broglie známé jako ordre moral.

Během svého předposledního mandátu ministra války, pod Buffetem, čelil mimořádnému zvýšení napětí mezi Francií a Německem, které hrozilo německou invazí. Cissey ji odvrátil mimo jiné brilantní diplomacií - získal bleskově dodávky zbraní z Dánska i Rakousko-Uherska. Obě země se začaly bát naprosté německé hegemonie v Evropě, kdyby byla Francie znovu poražena. Svůj poslední mandát ministra války ztratil, když se postavil proti návrhu zkrácení vojenské služby z pěti na tři roky.

Po odchodu z vlády byl v roce 1875 zvolen doživotním senátorem. V roce 1880, když velel XI. sboru v Nantes, byl obviněn ze styků s baronkou Lucií von Kaulla, o které se říkalo, že je německou špionkou. V důsledku toho byl zproštěn služby. Následně se konalo vyšetřování, které ho roku 1881 očistilo, nicméně bylo prokázáno, že neoprávněně užil tajné fondy ministerstva.^[3] Poté se vrátil do Senátu, kde se věnoval výhradně vojenským otázkám a povětšinou hlasoval s konzervativci.

Když Cissey zemřel, druhá Freycinetova vláda, která se tehdy nechtěla vystavit kritice radikální levice, odmítla povolit, aby se pohřební obřad konal v Invalidovně, což vyvolalo zuřivost konzervativního tisku. Ani sněmovna nevzdala mrtvému generálovi hold. Byl pohřben na hřbitově Père-Lachaise.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ernest Courtot de Cissey na Wikimedia Commons

Zdroj