Ennio Flaiano

Ennio Flaiano
Narození	5. března 1910 Pescara
Úmrtí	20. listopadu 1972 (ve věku 62 let) Řím
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Povolání	scenárista, spisovatel, novinář, literát, romanopisec, dramatik, autor sci-fi a dramaturg
Ocenění	Cena Strega (1947) Nastro d'argento za nejlepší příběh Nastro d'Argento for Best Screenplay
Příbuzní	Gian Rota (synovec)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ennio Flaiano (5. března 1910 Pescara – 20. listopadu 1972 Řím) byl italský filmový scenárista, dramatik, romanopisec, novinář a divadelní kritik. Nejvíce se proslavil spoluprací s režisérem Federicem Fellinim, s nímž napsal deset scénářů k jeho filmům, včetně těch nejslavnějších jako Darmošlapové (1953), Silnice (1954), Cabiriiny noci (1957), Sladký život (1960), Osm a půl (1963) nebo Giulietta a duchové (1965). Za Darmošlapy, Sladký život a Osm a půl byl nominován na Oscara za nejlepší původní scénář. Psal ale scénáře i k filmům jiných režisérů, například k Antonioniově Noci (1961) nebo Berlangovu Katu (1963). Několikrát přitom adaptoval romány Alberta Moravii (Škoda, žes taková potvora, Římanka). K jeho nejoceňovanějším literárním dílům patří román Tempo di uccidere (česky vyšlo jako Čas zabíjet), za nějž roku 1947 získal Cenu Strega, a stal se tak prvním nositelem této nejprestižnější italské literární ceny. Román vypráví příběh italského důstojníka, který znásilní a následně zabije eritrejskou ženu během italské invaze do Etiopie, a poté ho trápí vzpomínka na jeho čin. Byl zfilmován pod názvem Je čas zabíjet v roce 1989 Giuliano Montaldem s Nicolasem Cagem v hlavní roli. Jako novinář psal zejména pro deník Corriere della Sera. V roce 1975 byla na jeho počest vytvořena Flaianova cena. Mezinárodní cena, která vyznamenává úspěchy v oblasti kinematografie, divadla, tvůrčího psaní a literární kritiky, je každoročně udělována v jeho rodném městě Pescara.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ennio Flaiano na anglické Wikipedii.

Zdroj