Emil Stodola

JUDr. Emil Stodola
Narození 22. března 1862
Liptovský Svätý Mikuláš
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 28. června 1945 (ve věku 83 let)
Bratislava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání advokát
Politická strana SNS
Příbuzní Aurel Stodola (bratr)
Kornel Stodola (bratr)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emil Stodola (22. března 1862 Liptovský Svätý Mikuláš – 28. června 1945 Bratislava) byl slovenský advokát, publicista a politik. Patřil mezi signatáře Martinské deklarace. Spoluvytvářel slovenskou právní terminologii.

Život a působení

Narodil se v Liptovském Mikuláši do evangelické rodiny národně uvědomělého a zámožného měšťana Ondreje Stodoly a Anny, roz. Kováčové. Měl dva bratry, Aurela, pozdějšího fyzika a vynálezce, a Kornela, později agrárnického politika. Týden po narození dostal při křtu jména Emil Miloslav. Studoval práva ve Vídni, Berlíně, Praze a Budapešti. Roku 1889 získal doktorát práv.[1] Od roku 1891 působil jako advokát v Liptovském Mikuláši, při advokátní praxi se angažoval i ve slovenském národním hnutí. Byl členem Slovenské národní strany (SNS), od roku 1895 byl členem jejího vedení a měl zásluhu na tom, že strana zanechala politiku pasivity. V roce 1905 neúspěšně kandidoval do uherského sněmu.

V roce 1911 odešel do Budapešti, kde pracoval jako advokát do roku 1918. Věnoval se zde spolkové činnosti a stýkal se i s maďarskými demokraty okolo Oszkára Jásziho, kteří hledali efektivnější řešení národnostní otázky. Usiloval o sjednocení slovenského národního hnutí, byl zastáncem užší spolupráce Slováků a Rumunů v rámci Uherska a během první světové války udržoval spojení s českými politiky ve Vídni. Roku 1917 začal vydávat odborný časopis Právny obzor, jehož hlavním cílem bylo vytvoření slovenského právnického názvosloví. V tom spolupracoval především s Adolfem Zátureckým.[1] Od začátku roku 1918 se snažil o obnovení činnosti SNS. Naléhal na vytvoření Slovenské národní rady (SNR). Připravoval shromáždění v Martině 30. října 1918, kam přinesl svůj vlastní, nakonec nepřijatý návrh Deklarace, v němž zdůraznil obcházení občanských svobod a nerovnoprávné postavení slovenského národa v Uhersku. Na poradě SNR požadoval vybudování samosprávy Slovenska nejpozději do deseti let.

Na podzim 1918 se usadil v Bratislavě. Odmítl vládní funkce, zůstal ale činný v SNS. Byl odpůrcem sjednocení s Národní republikánskou stranou rolnickou. Když se strana v březnu 1921 opět osamostatnila, stal se jejím předsedou. V roce 1922, když se do popředí dostalo výrazně nacionalistické křídlo, rezignoval a odešel z aktivního politického života. Věnoval se advokacii a odborné práci, ačkoli k habilitaci v oboru civilního procesního práva na právnické fakultě Univerzity Komenského nakonec nedošlo. Českým kolegům zpřístupňoval původní uherské právo, které na území Slovenska vzhledem k recepční normě stále platilo. I nadále pracoval na projektu samosprávy Slovenska a demokratizace veřejné správy, doporučoval umírněnou cestu postupného rozšiřování samosprávy přestavbou existujících institucí a zákonů. Silnou inspirací mu bylo Švýcarsko. V tom zůstal nepochopen z obou stran, jak zastánců čechoslovakismu, tak radikálnějších slovenských vlastenců. Autonomní a později samostatné Slovensko pro jeho nedemokratičnost odmítal.[1]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emil Stodola na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ a b c PETRÁŠ, René. Emil Stodola. In: SKŘEJPKOVÁ, Petra. Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939. Praha: Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-750-8. S. 499–502.

Literatura

Externí odkazy

Zdroj