Eliška Misáková

Eliška Misáková
Narození 12. října 1925
Kojetice
Úmrtí 14. srpna 1948 (ve věku 22 let)
Uxbridge
Příčina úmrtí dětská obrna
Povolání sportovní gymnastka
Příbuzní Miloslava Misáková[1] (sourozenec)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Sportovní gymnastika na LOH
zlato LOH 1948 družstva

Eliška Misáková (12. října 1925 Kojetice u Třebíče[2] – 14. srpna 1948 Londýn, Velká Británie) byla česká sportovní gymnastka, členka zlatého československého družstva na olympijských hrách v Londýně v roce 1948.

Vedoucími tohoto družstva byly Marie Provazníková a Vlasta Děkanová. Sestavu s Eliškou Misákovou dále tvořily její sestra Miloslava Misáková, Zdeňka Honsová, Věra Růžičková (původně náhradnice), Božena Srncová, Milena Müllerová, Zdeňka Veřmiřovská, Olga Šilhánová a Marie Kovářová.

Eliška Misáková sice odcestovala do dějiště olympijských her, ale do bojů o medaile za ni nastoupila náhradnice Věra Růžičková. Již během cesty do Londýna se u Misákové objevily zdravotní potíže a vyšetření ukázala, že se jedná o dětskou obrnu, v té době neléčitelnou.[3] Eliška zemřela v londýnské nemocnici v Uxbridgi v sobotu v 7.30 londýnského času, jen několik hodin poté, co její přítelkyně získaly zlato.[4][5] Ve Velké Británií bylo její tělo i zpopelněno.[5] Při slavnostním vyhlášení vítězů byla československá vlajka olemována černou stuhou.[6] O úspěchu gymnastek se podle slov Věry Růžičkové později moc nemluvilo a nepsalo také proto, že jejich vedoucí Marie Provazníková ihned po olympiádě volila emigraci a pro komunisty tak byla zrádkyní.[7]

Oba rodiče sester Misákových již byli v roce 1948 po smrti.[5] Eliška měla kromě sestry Miloslavy ještě druhou sestru Marii. Byl to právě Mariin manžel-pilot, který sportovkyně přepravil po olympiádě z Londýna do Československa.[5]

Mezinárodní olympijský výbor jí jako jedinému sportovci v historii udělil čestnou zlatou medaili in memoriam.[8]

Pohřbena byla 4. září 1948 na hřbitově ve Vyškově.[4]

O této tragické události, i o přípravách a samotném průběhu gymnastické soutěže žen na londýnské olympiádě natočil režisér Miroslav Kačor v roce 2012 dokument Zlato pro Elišku.[5][9]

dívka na kladině
Eliška Misáková na kladině

Odkazy

Reference

  1. ↑ Olympedia. 2006. Dostupné online. [cit. 2020-08-10]
  2. ↑ Eliška Misáková (1926-1948): Vyškov. www.vyskov-mesto.cz [online]. [cit. 2017-06-14]. Dostupné online. 
  3. ↑ POHNUTÉ OSUDY: Slzy štěstí? Kdepak, zlaté gymnastky oplakávaly v Londýně mrtvou kamarádku | Lidé. Lidovky.cz [online]. 2015-12-26 [cit. 2023-01-21]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Zlatá olympionička Molislava Čamková-Misáková. Sokol. 2010, roč. 68, čís. 5, s. 16–17. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-10-19. ISSN 0489-6718. 
  5. ↑ a b c d e Zlato pro Elišku, dokument. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  6. ↑ WALLECHINSKY, David. The Complete Book of the Olympics. London: Aurum Press, 2004. ISBN 1-85410-990-1. S. 863. 
  7. ↑ Smrt, která zastínila olympijské zlato československých gymnastek | Zprávy | Tiscali.cz. zpravy.tiscali.cz [online]. [cit. 2023-01-21]. Dostupné online. 
  8. ↑ JAKOUBEK, Jiří. Zlatou radost poznamenal smutek. S. 18. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2013-04-06. S. 18. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  9. ↑ Zlato pro Elišku (2012). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj