Eleonore Schönborn

Eleonore Schönborn
Rodné jméno Eleonore Ottilie Hilda Maria Doblhoff
Narození 14. dubna 1920
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 25. února 2022 (ve věku 101 let)
Schruns
RakouskoRakousko Rakousko
Bydliště Skalka
Povolání sběratelka umění, obchodnice a politička
Ocenění Medal of Honor of the State of Vorarlberg (1997)
záslužná dekorace ve zlatě Čestného odznaku za zásluhy o Rakouskou republiku (2013)
Choť Hugo Damián ze Schönbornu (1942–1958)[1][2]
Partner(ka) Hugo Damian von Schönborn
Děti 4 děti včetně Christophera Schönborna
Rodiče Herbert a Gerturd Doblhoffové
Rod Doblhoffové a Schönbornové
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Eleonore Schönborn, rozená Eleonore Doblhoff (14. dubna 1920 Brno – 25. února 2022 Schruns, Rakousko) byla česko-rakouská místní politička a a matka vídeňského arcibiskupa a kardinála Christopha Schönborna. Byla účastnicí odsunu Němců z Československa v roce 1945.

Život

Eleonore Schönbornová byla nejmladší dcerou z manželství Herberta ze šlechtického rodu Doblhoffů a jeho manželky Gertrudy. Kvůli zákonům rušícím šlechtu v Rakousku a Československu přišli o tituly. Vyrůstala v Račicích u Vyškova a vzdělání získala ve škole s internátní školou.

V roce 1942 se seznámila s malířem Hugo-Damianem Schönbornem, kterého si tentýž rok vzala. V roce 1945 musela v důsledku Benešových dekretů uprchnout z Československa i se svými dvěma malými dětmi Philippem a Christophem.[3]

V Rakousku se jí narodily další dvě děti – Barbara a Michael. V roce 1950 se rodina přestěhovala do Schrunsu ve Vorarlbersku, kde Eleonora našla práci. V roce 1958 s Hugem-Damianem Schönbornem rozvedla. Živila se prací v rakouské firmě Getzner v Bludenzu, kde pracovala 30 let. Jako první žena v městské radě Schrunsu (1975–1985)[4] iniciovala založení muzeí v Montafonu, např. Montafonského muzea místní historie ve Schrunsu.[5] V roce 1986 založila spolu s řeholní sestrou ošetřovatelskou asociaci Außermontafon.[6] V roce 1997 byla vyznamenána Velkým vyznamenáním za zásluhy spolkové země Vorarlbersko. V roce 2013 obdržela Zlatou medaili za zásluhy Rakouské republiky.

Zemřela 25. února 2022 ve Schrunsu,[7] kde byla také pohřbena.[8]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
  2. ↑ Dostupné online.
  3. ↑ WILBERS, Gregor. Das kommt nicht nochmal, das gibt’s nicht wieder: Wer ist mein Ego?. Wiesbaden: Gabler Verlag Dostupné online. ISBN 978-3-8349-4613-3, ISBN 978-3-8349-4614-0. S. 169–170. 
  4. ↑ GETZNER, Michael; NECK, Reinhard. Entwicklung der Staatsausgaben in Österreich. Vienna: Springer Vienna Dostupné online. ISBN 978-3-7091-7285-8, ISBN 978-3-7091-6109-8. S. 228–262. 
  5. ↑ To John Dos Passos, 9 February [1929]. The Letters of Ernest Hemingway. 2015-10-14, s. 521–522. Dostupné online [cit. 2022-06-28]. DOI 10.1017/9781108937696.327. 
  6. ↑ Hauskrankenpflege und Mobiler Hilfsdienst Außermontafon. www.hauskrankenpflege-vlbg.at [online]. [cit. 2022-06-28]. Dostupné online. 
  7. ↑ WIEN, Erzdiözese. Trauer um Kardinalsmutter Eleonore Schönborn. www.erzdioezese-wien.at [online]. [cit. 2022-06-28]. Dostupné online. (deutsch) 
  8. ↑ Todesanzeigen von Eleonore Schönborn | Todesanzeigen Vorarlberger Nachrichten. todesanzeigen.vn.at [online]. [cit. 2022-06-28]. Dostupné online. (německy) 

Externí odkazy

Literatura

  • Eleonore Schönborn (s Adi Fischer): Das Leben lässt sich nicht planen. Ein Schicksal in bewegter Zeit. Lebenserinnerungen von Eleonore Schönborn. Wolfurt: Mohr KG, 2016, do češtiny přeložili Helena Rudlová a František Rudl: Život se nedá plánovat: osud v pohnutých časech. Praha 2018, ISBN 9788020027900

Zdroj