Eleonóra Sándorová

Eleonóra Sándorová
poslankyně Federál. shromáždění (SL)
Ve funkci:
1990 – 1990
poslankyně Federál. shromáždění (SN)
Ve funkci:
1990 – 1992
Stranická příslušnost
Členství VPN (Maď. nez. inic.)

Narození 4. října 1959
Zlaté Moravce
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Choť Károly Tóth
Alma mater Univerzita Komenského
Profese politička, spisovatelka a etnografka
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Eleonóra Sándorová, též Eleonóra Sándor (* 4. října 1959 Zlaté Moravce[1]), je bývalá československá disidentka ze Slovenska, maďarské národnosti, etnografka, muzejní pracovnice, novinářka, po sametové revoluci politička Veřejnosti proti násilí (respektive za platformu Maďarská nezávislá iniciativa) a poslankyně Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění.

Biografie

Vystudovala maďarskou školu v obci Jelenec a pak Univerzitu Komenského v Bratislavě. Do roku 1990 působila jako muzejnice a etnografka v muzeu Csallóközi Múzeum v Dunajské Stredě a v okresním muzeu v Galantě.[2] K roku 1990 je profesně uváděna jako etnografka.[3]

Za normalizace se angažovala v opozičním hnutí mezi maďarskou menšinou na Slovensku. V roce 1979 navázala coby studentka v Bratislavě kontakty s opoziční skupinou okolo Miklóse Duraye a dalších disidentů. Poskytovala statistiky a informace z jižního Slovenska. Navázala také vazby na disidenty v Maďarsku, kde navštěvovala přednášky o filozofii a historii. Jejím manželem byl další etnický Maďar ze Slovenska aktivní v opozičním hnutí, Károly Tóth. Společně přepisovali na stroji a distribuovali informační letáky. Jen v roce 1982 jich takto rozeslali cca 800. V roce 1989, ještě před pádem komunistického režimu, napsala dopis do listu Literárny týždenník, v němž kritizovala článek Jána Bobáka o Maďarech na jižním Slovensku pro jeho marxistické a nacionalistické vyznění. Díky tomu si ji povšimli i slovenští disidenti jako Miroslav Kusý, Ján Langoš. Založili pak pobočku PEN klubu na Slovensku.[4]

V lednu 1990 zasedla v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do Sněmovny lidu (volební obvod č. 144 - Galanta, Západoslovenský kraj) jako bezpartijní poslankyně (respektive poslankyně za hnutí Veřejnost proti násilí). Ve volbách roku 1990 přešla do slovenské části Sněmovny národů, coby poslankyně za VPN, v jehož rámci byla členkou menšinové skupiny Maďarská nezávislá iniciativa. Ve Federálním shromáždění setrvala do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1992.[5][6][7]

Od 90. let 20. století se orientovala na publicistiku a žurnalistiku. Od roku 1999 pracovala v aparátu Národní rady Slovenské republiky.[2] V roce 2006 se uvádí jako tajemnice lidskoprávního výboru Národní rady Slovenské republiky.[8]

Odkazy

Reference

  1. Eleonóra Sándorová [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-27]. Dostupné online. 
  2. a b Sándor Eleonóra [online]. foruminst.sk [cit. 2012-05-27]. Dostupné online. (maďarsky) [nedostupný zdroj]
  3. NÁVRH na volbu - nových poslanců Sněmovny lidu (příloha 1) [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-27]. Dostupné online. 
  4. Maďarský disent bol o krok vpred [online]. sme.sk [cit. 2012-05-27]. Dostupné online. (slovensky) 
  5. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-27]. Dostupné online. 
  6. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-27]. Dostupné online. 
  7. Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986 o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění [online]. mvcr.cz [cit. 2012-05-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-16. 
  8. Dnes doma TASR, SITA, agentúra, 17. 11. 2006, 07:59 [online]. oldweb.rozhlas.sk [cit. 2012-05-27]. Dostupné online. (slovensky) [nedostupný zdroj]

Externí odkazy

Zdroj