Ego-obranný mechanismus
Ego-obranný mechanismus (obranný mechanismus ega či mechanismus obrany ega) je v psychoanalytické teorii sebeklamný mechanismus, který nevědomě používají jednotlivci či skupiny k uchování pocitu vlastní hodnoty a integrity v situacích neúspěchu, selhání, při pocitech viny, studu apod. Spočívají především ve snížení úzkosti z těchto vzniklých situací a snaží se o udržení psychické rovnováhy. Ego obranné mechanismy lze dělit na útočné (projevující se fyzickou nebo verbální agresí), únikové a jiné (nejsou ani útočné, ani únikové). Mezi nejprimitivnější obranné mechanismy patří prostý útok nebo únik bez možnosti vyjasnění a vysvětlení si konfliktní situace nebo nedorozumění asertivní komunikací a vzájemnou domluvou. Předností uplatňování obranných mechanismů je téměř okamžité snížení úzkosti. Hlavní nevýhodou však zůstává přetrvání skutečného problému a původní příčiny úzkosti jedince, který daný mechanismus použil. Mechanismy tak často odvrátí jedince k falšování, resp. odmítání reality.
V kontextu
Poznatky o ego-obranných mechanismech pochází především z díla Sigmunda a Anny Freudových. Termín obranný mechanismus Freud poprvé použil v roce 1894 ve své studii Obranné neuropsychózy (Spisy z let 1892-1899). Na jeho práci navázala jeho dcera Anna, která se Ego-obrannými mechanismy přímo zabývala ve svém díle Já a obranné mechanismy vydaném v roce 1936. Jeho práci rozšířila a v té době definovala 10 základních obranných mechanismů. K uplatňování obranných mechanismů jako obraně proti úzkosti podle Freudové vede kritický hlas tzv. Superega. Obranné mechanismy tedy úzce souvisí s modelem psychických instancí Ono, Já a Nadjá (neboli Id, Ego a Superego), který definoval ve svém díle Já a Ono z roku 1923. Je-li Ego v duševním zápase sil slabé a podléhá-li jedné z obou instancí (Id, Superego), může dojít k duševním poruchám, neurózám a psychózám. Prohraje-li Ego tento boj, vytváří si na jeho základě obranné mechanismy, které ho před vzniklou úzkostí mají různými způsoby ochránit a úzkost potlačit.
Nejdůležitější ego-obranné mechanismy
Mezi nejdůležitější obranné mechanismy ega patří:
- Agrese
- Projekce (psychologie)
- Introjekce (psychologie)
- Anticipace
- Disociace (psychologie)
- Hédonická adaptace
- Humor
- Identifikace (psychoanalýza)
- Projektivní identifikace
- Racionalizace (psychologie)
- Reaktivní formace
- Regrese (psychologie)
- Transgrese (psychologie)
- Štěpení (psychologie)
- Sublimace (psychologie)
- Šikana
- Egocentrismus
- Vytěsnění
- Opačné reagování
- Somatizace
- Izolace (psychologie)
- Identifikace (psychoanalýza)
- Obejití překážky (psychologie)
- Kompenzace (psychologie)
- Fixace (psychologie)
Literatura
- FREUD, Anna. Já a obranné mechanismy. Přeložil Petr BABKA. Vyd. 2. Praha: Portál, 2023. ISBN 978-80-262-2025-1.
- KAŠČÁKOVÁ, Natália. Obranné mechanizmy z psychoanalytického, etologického a evolučno-biologického aspektu. Trenčín: Vydavateľstvo F, 2007. ISBN 80-88952-41-7.
- RÖHR, Heinz-Peter. Nedostatečný pocit vlastní hodnoty: sebedestruktivní vnitřní programy a jejich překonávání. Vyd. 1. Praha: Portál, 2013. 174 s. Spektrum. ISBN 978-80-262-0354-4.
- LAUSTER, Peter. Nenechte si nic líbit: umění jak se prosadit. Praha: Knižní klub, 1994. ISBN 80-85634-62-7.
- COLLIN, Catherine, Nigel C. BENSON, Joannah GINSBURG, Voula GRAND, Merrin LAZYAN a Marcus WEEKS. Kniha psychologie. Vydání první. Přeložil Michaela BUCHTELOVÁ, Ivana MIČÍNOVÁ, Otakar VOCHOČ. Praha: Euromedia Group, 2014. Universum. ISBN 978-80-242-4316-0.
- Freud, S. (2000). Spisy z let 1892-1899. Praha: Psychoanalytické nakladatelství
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu ego-obranný mechanismus na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ego-obranný mechanismus
- Školní PDF prezentace o obranných mechanismech Archivováno 10. 10. 2018 na Wayback Machine.
