Edward Ochab

Edward Ochab
Narození 16. srpna 1906
Krakov
Úmrtí 1. května 1989 (ve věku 82 let)
Varšava
Místo pohřbení Vojenský hřbitov na Powązkach ve Varšavě
Alma mater Jagellonská univerzita
Povolání politik
Ocenění velkokříž s řetězem Řádu bílé růže (1965)
stříbrný kříž řádu Virtuti Militari
rytíř velkokříže s řetězem Záslužného řádu Italské republiky
Medaile 100. výročí narození Vladimira Iljiče Lenina
Řád praporu práce 1. třídy
… více na Wikidatech
Politické strany Polská sjednocená dělnická strana
Polská dělnická strana
Komunistická strana Polska
Choť Rozalia Ochab
Děti Maryna Ochab
Příbuzní Stanisław Ochab (sourozenec)
Longin Pastusiak (zeť)
Funkce Chairman of the Council of State (1964–1968)
poslanec Sejmu Polské lidové republiky
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Edward Mieczysław Ochab (16. srpna 19061. května 1989) byl polský komunistický politik, jeden z klíčových představitelů socialistického režimu v Polsku po druhé světové válce.[1]

Biografie

V letech 1964-1968 byl prezidentem Polska, kterážto funkce se ovšem od změny ústavy roku 1952 jmenovala předseda státní rady. V letech 1944-1945 byl ministrem veřejné správy, v letech 1957-1959 ministrem zemědělství.

V roce 1929 vstoupil do Komunistické strany Polska. Po porážce Polska německými vojsky roku 1939 odešel do Sovětského svazu, kde spoluzakládal Svaz polských vlastenců (Związek Patriotów Polskich). V letech 1944-1948 byl členem ústředního výboru Polské dělnické strany (Polska Partia Robotnicza), nástupkyně komunistické strany. Ta spolu s Polskou socialistickou stranou (Polska Partia Socjalistyczna) vytvořila roku 1948 Polskou sjednocenou dělnickou stranu (Polska Zjednoczona Partia Robotnicza), která byla v éře komunistického režimu hegemonní politickou silou. Ochab byl od jejího založení až do roku 1968 členem jejího ústředního výboru. Roku 1956 byl krátce i jeho prvním tajemníkem.

Odkazy

Reference

Literatura

  • kol.: Malá československá encyklopedie, Praha, Encyklopedický institut ČSAV 1984.

Externí odkazy

Zdroj