Edward Harcourt

Edward Venables–Vernon (Harcourt)
Edward Venables–Vernon jako biskup v Carlisle (1803)
Edward Venables–Vernon jako biskup v Carlisle (1803)
Narození 10. října 1757
Sudbury Hall
Úmrtí 5. listopadu 1847 (ve věku 90 let)
Bishopthorpe
Místo pohřbení Stanton Harcourt
Národnost Britové
Alma mater Christ Church
Westminsterská škola
Povolání kněz
Nábož. vyznání anglikánství
Choť Anne Harcourt (od 1784)[1][2]
Děti Leveson Vernon Harcourt[1]
Granville Harcourt-Vernon[1]
Georgiana Harcourt
George Harcourt[1]
Louisa Augusta Venables-Vernon[3]
unknown Venables-Vernon[3]
… více na Wikidatech
Rodiče George Venables-Vernon, 1st Baron Vernon[1] a Martha Harcourt[3][1]
Příbuzní George Venables-Vernon, 2nd Baron Vernon a Elizabeth Venables-Vernon[1] (sourozenci)
Funkce Bishop of Carlisle (1791–1807)
Seznam yorských biskupů a arcibiskupů (1808–1847)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Edward Vernon–Harcourt (respektive Edward Venables–Vernon, od roku 1831 jen Harcourt; 10. října 1757 Sudbury Hall, Anglie – 5. listopadu 1845 Bishopthorpe, Anglie) byl britský anglikánský duchovní, dlouholetý arcibiskup v Yorku (1808–1845). Pocházel ze šlechtické rodiny Vernonů, jako nejbližší příbuzný vymřelého rodu Harcourtů přijal v roce 1831 příjmení Harcourt.

Kariéra

Pocházel ze starobylého šlechtického rodu Vernonů, respektive Venables–Vernon. Byl nejmladším synem dlouholetého poslance Georga Vernona (1707–1780), který od roku 1728 užíval alianční jméno Venables–Vernon a v roce 1762 získal titul barona. Matka Martha Harcourt (1715–1794) byla dcerou poslance Simona Harcourta (1684–1720) a sestrou diplomata, generála a irského místokrále 1. hraběte Harcourta. Narodil se jako Edward Venables–Vernon na rodovém sídle Sudbury Hall v hrabství Derbyshire. Studoval ve Westminsteru a na univerzitě v Oxfordu a od mládí zastával nižší posty v anglikánské církvi, díky spříznění s rodem Harcourtů působil také jako kněz u dvora královny Charlotty.

V letech 1791–1807 byl biskupem v Carlisle a v letech 1807–1845 arcibiskupem v Yorku. Již v Carlisle vynikl zodpovědnou správou diecéze, jako yorský arcibiskup se stal členem Tajné rady (1808) a lordem velkoalmužníkem (Lord High Almoner) (18080–1845). Z titulu svých církevních postů byl zároveň členem Sněmovny lordů, kde proslul jako řečník k církevním tématům, vyhýbal se ale politickým sporům. Až do vysokého věku se těšil dobrému zdraví a svým úřadům se aktivně věnoval, v letech 1833–1835 byl místopředsedou vládní komise pro správu církevních příjmů.

Rodina

Po smrti svého švagra a zároveň bratrance 3. hraběte Harcourta (1830) a vymření rodu Harcourtů přijal jméno Harcourt a převzal rodové dědictví v hrabství Oxfordshire (Stanton Harcourt, Nuneham Courtenay). Součástí dědictví byl také londýnský palác Harcourt House a zámek St Leonard's Hill poblíž Windsoru.

V roce 1784 se oženil s Anne Leveson-Gower (1761-–833), dcerou významného státníka 1. markýze ze Staffordu a sestrou 1. vévody ze Sutherlandu. Toto manželství prospělo Edwardově kariéře, protože o několik let později se stal biskupem v Carlisle. Měli spolu šestnáct dětí, syn George Granville Harcourt (1785–1861) byl přes půl století poslancem Dolní sněmovny a v letech 1851–1861 užíval čestného postavení nejstaršího poslance parlamentu (Father of the Commons). Další synové Frederick Edward (1790–1883) a Octavius Henry (1793–1863) sloužili u Royal Navy a dosáhli hodnosti admirála. Z potomstva dalšího syna, reverenda Williama Vernon–Harcourta (1789–1871) pocházeli významní politici Liberální strany William Harcourt a Lewis Harcourt.

Reference

  1. ↑ a b c d e f g Kindred Britain.
  2. ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
  3. ↑ a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.

Externí odkazy

Zdroj