Edward Bagnall Poulton

Edward Bagnall Poulton
Narození 27. ledna 1856
Reading
Úmrtí 20. listopadu 1943 (ve věku 87 let)
Alma mater Jesus College
Povolání zoolog a entomolog
Zaměstnavatel Oxfordská univerzita
Ocenění Darwinova medaile (1914)
Zlatá medaile Linného společnosti (1922)
společník Královské společnosti
Choť Emily Palmer (od 1881)[1]
Děti Margaret Lucy Poulton[2]
Rodiče William Ford Poulton[2]
Příbuzní William John Poulton Maxwell Garnett[2] (vnuk)
Funkce President of the Linnean Society of London (1912–1916)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Edward Bagnall Poulton (27. ledna 1856 – 20. listopadu 1943) byl britský evoluční biolog a entomolog, proslavený svou prací na poli zbarvení živočichů.

Životopis

Poulton se narodil roku 1856 do rodiny architekta v Readingu a univerzitní vzdělání získal na univerzitě v Oxfordu. Zpočátku se zabýval geologií a srovnávací anatomií savců – roku 1888 se mu podařil objev zubů v čelistech juvenilních ptakopysků. Proslavil se však především jako entomolog. Od roku 1893 zastával místo profesora zoologie Hopeova muzea v Oxfordu a na tomto postu setrval až do své smrti roku 1943. Od roku 1889 byl členem Královské společnosti.[3][4]

Poulton představoval jednoho z předních propagátorů darwinismu své doby, na přelomu 19. a 20. století (tedy před moderní evoluční syntézou) ustupujícího v důsledku zdánlivé kolize s teorií mendelovské dědičnosti. Osobně se znal s Alfredem Wallacem, ještě více však tíhnul přímo k pracem Charlese Darwina, jehož konceptu přirozeného výběru se věnoval např. v monografii Charles Darwin and the Theory of Natural Selection (1896). Byl jedním z mála přírodovědců, kteří celou svou profesionální kariéru zasvětili problematice adaptivního zbarvení, resp. mimetismu živočichů, zvláště pak motýlů. Je autorem monografie The Colours of Animals (1890), v níž mj. poprvé představil ucelenou terminologii živočišných zbarvení; v původním významu se stále užívají jím zavedené termíny aposematismus a agresivní mimikry.[3]

Pozorování i materiály pro muzeum Poulton získával prostřednictvím husté sítě spolupracovníků a korespodentů, etablovaných jak z vlastních žáků, tak dalších přírodovědců napříč Britským impériem. Jeho nástupcem na postu profesora zoologie se stal mladší spolupracovník a dlouholetý přítel Geoffrey Douglas Hale Carpenter (1882–1953),[3] jenž je rovněž autorem jeho nekrologu.[5] Poulton měl celkem pět dětí, čtyři z nich však přežil. Jeho syn Ronald Poulton (1889–1915) byl kapitánem anglické ragbyové reprezentace.[4]

Reference

  1. ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
  2. ↑ a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. ↑ a b c KOMÁREK, S. Mimikry a příbuzné jevy : dějiny poznávání a výkladu vnějšího vzhledu živých organismů. 3., v Academii 1. vyd. Praha: Academia, 2016. ISBN 978-80-200-2595-1. Kapitola Edward B. Poulton, klasik darwinovské interpretace. 
  4. ↑ a b ASHWORTH, W. B. Edward Bagnall Poulton [online]. Linda Hall Library, 2023-01-26 [cit. 2024-02-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ CARPENTER, G. D. Hale. Sir Edward Poulton, F.R.S. Nature. 1944-01, roč. 153, čís. 3870, s. 15–17. Dostupné online [cit. 2024-02-15]. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/153015a0. (anglicky) 

Zdroj