Eduard Swoboda

Eduard Swoboda; Eduard Svoboda
	Autoportrét, litografie, 1852
Narození	14. ledna 1814, 15. listopadu 1814 nebo 14. listopadu 1814; Vídeň; Habsburská monarchie
Úmrtí	13. září 1902; Hallstatt Rakousko-Uhersko
Alma mater	Akademie výtvarných umění Vídeň
Povolání	malíř, kreslíř a litograf
Manžel(ka)	1. Josepha Janscha; 2. Josepha Müller
Děti	Josefine Swoboda
Příbuzní	Rudolf Swoboda st., malíř (bratr); Josefine Swoboda, malířka (dcera); Rudolf Swoboda ml., malíř (syn)
Hnutí	romantismus, akademismus
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eduard Swoboda, česky Eduard Svoboda (14. listopadu 1814 Vídeň, – 13. září 1902 Hallstatt) byl česko-rakouský akademický malíř a grafik klasicistního školení, romantického a realistického zaměření, který maloval portréty, žánrové, historické a náboženské obrazy, fresky a příležitostně také restauroval. Působil v celé Rakouské monarchii, v Německu a natrvalo se usadil ve Vídni.

Životopis

Narodil se v měšťanské rodině českého obchodníka s vlnou ve Vídni a jeho manželky M, měl mladšího bratra Rudolfa, který se stal malířem-krajinářem, ale zemřel předčasně. Vystudoval historickou figurální malbu a kresbu na Akademii výtvarných umění ve Vídni u prof. Eduarda Schilchera. Roku 1833 tam ve škole historické kresby obdržel Gundelovu cenu (Gundel-Preis), která mu umožnila vyhnout se povinné vojenské službě a pokračovat ve studiu malířských technik. Kromě olejomalby a akvarelu se naučil malbě freskové. Praxi zahájil cestováním roku 1835 v Praze, odkud odjel do Karlových Varů, kde se věnoval tehdy velmi lukrativní malbě portrétních miniatur lázeňských hostů; dále pokračoval roku 1836 do Budapešti a v roce 1842 pobýval v Bratislavě, kde portrétoval tamní šlechtu, jak akvarelem tak olejomalbou.

Jeho portrét srbského pravoslavného metropolity Josipa Rajačiće, namalovaný u příležitosti Rajačićova jmenování arcibiskupem ve Sremských Karlovcích (1848) byl tak žádaný, že od něj provedl 14 autorských kopií.^[1] V Uhrách získal také objednávku na oltářní obraz do kostela v Baia Sprie (Felsőbánya) v Sedmihradsku. Roku 1848 je doložen při jednání říšského sněmu ve Frankfurtu nad Mohanem a ve Wiesbadenu. Portrét rakouského arcivévody Johanna stačil provést jen v akvarelu, poté se politická situace obrátila a zakázka byla zrušena. V roce 1860 společně s Karlem Geigerem vymaloval fresky na schodišti nové burzy ve Vídni. K vídeňskému dvoru byl uveden jako restaurátor, obnovil fresky v zámku Schönbrunnu. Poté portrétoval císaře Františka Josefa I.

Nejen ve svých obrazech, ale i v životě osvědčoval svůj smysl pro humor. Jako člen vídeňské pseudošlechtické společnosti pánů z Patzhausenu byl jmenován "rytířem ze Zeleného ostrova" a "komturem z Patzhausenu".^[2]

Rodina a smrt

Swoboda byl dvakrát ženat. Poprvé se oženil s Josefou Janschovou, dcerou vídeňského malíře porcelánu Franze Janschy (1784–1860), manželství bylo bezdětné. Po její smrti se oženil s Josefou Müllerovou (̈* 1816), dcerou vídeňského chromolitografa Leopolda Müllera, s níž měl tři děti. syn Rudolf a dcera Josefina se stali rovněž malíři. Žili převážně ve Vídni. Swoboda zemřel během své salcburské dovolené. je pohřben na ústředním vídeňském hřbitově.

Dílo

Klasicistní školení a romantické zaměření uplatnil v malbě žánrových obrazů, jež bývají bu´d komorního formátu nebo mnohafigurovou kompozicí s komickým či kriticky moralizujícím podtextem. Námětem jsou významné události ze života rakouských měšťanů nebo venkovanů. Vytvořil jich desítky, vystavoval a prodával je na každoročních výstavách Akademie nebo Kunstvereinu ve Vídni, tři velkoformátové kompozice byly zakoupeny do Rakouské národní galerie, většina je známa jen z jejich katalogů výstav, z novinových zpráv nebo se objevila v aukcích v poslední době. Jeho portréty jsou více realistické. Maloval často akvarelem podobizny komorního formátu. Své kresby prováděl technikou litografie, další grafici je prováděli jako mědirytiny nebo ocelorytiny.

malba (výběr)

Obraz sv. Antonín Paduánský pro kostel Nalezení Sv. Kříže v Dubé u České Lípy, 1834
Obraz sv. Ondřeje apoštola, jemuž kříž pomáhá nést anděl, který jej zároveň korunuje vavřínovým věncem, 1836, na hlavním oltáři farního kostela sv. Ondřeje v Hl. Andrä vor dem Hagental, dolní Rakousko, okres Tulln
Podobizna S. Milece, 1840, Slovenská národní galerie Bratislava^[3]
̈Portrét tříčtvrteční postavy srbského metropolity a arcibiskupa ze Sremských Karlovců Josipa Rajačiće, 1848
Fresky v kostele v Baia Sprie (maďarsky Felsőbánya) v Semihradsku
̈Smlouva, 1848
Vabank aneb Hráčské štěstí, 1849, Rakouská galerie Belvedere, Vídeň
Oslava krále střelců. nedatováno; před 1902, aukce Dorotheum Vídeň
Odmítnutá nevěsta
Portrét císaře Františka Josefa I.
Malý rádce, 1867
Fresky v kostele sv. Jana Křtitele v dolnorakouské obci Trumau u Badenu, 1855
Fresky nebo obrazy pro kostely v Liberci a v Banské Štiavnici
Fresky na schodišti nové burzy ve Vídni, 1860 (s Karlem Geigerem
Četné portréty dam a pánů – akvarel
Dvojportrét hrajících si dětí (chlapce s bubnem a děvčete s praporem), 1867
Malý knihomol, 1870

litografie

Portrét rakouského sochaře Johanna Preleuthnera (1807–1897), kolem 1840
Portrét rakouského malíře Josefa Geylinga (1799–1885), kolem 1840

Galerie

Vabank
Slavnost Krále střelců
Smlouva
Odmítnutá nevěsta
Malý knihomol
Portrét S. Milece
Srbský metropolita Josif Rajačić
Portrét mladé dámy
Johann Preleuthner
Josef Geyling

Odkazy

Reference

Literatura

Constantin von Wurzbach: "Svoboda, Eduard", in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. Díl 41, Wien 1880, s. 61–64, ISBN 80-85227-82-7
Nový slovník československých výtvarných umělců (II. díl; L-Z), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava 1993