Eduard Svoboda (inženýr)

Ing. Eduard Svoboda
Eduard Svoboda
Eduard Svoboda
Narození 18. září 1878
Nenovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 1958 (ve věku 79–80 let)
Povolání technik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eduard Svoboda (18. září 1878 Nenovice[1] – 1958?) byl český inženýr, rozhlasový a filmový podnikatel, jeden ze zakladatelů Radiojournalu (předchůdce Československého rozhlasu), kde od jeho počátku roku 1923 až do roku 1945 působil jako technický ředitel.

Život

Mládí

Narodil se v Nenovicích u Brna (nyní Brněnské Ivanovice), po dosažení středního vzdělání vystudoval Právnickou fakultu UK, kde dosáhl titulu doktora práv. Ve studiu elektrotechnických oborů pokračoval v Německu, kde získal inženýrský titul.

Film

Následně se začal věnovat podnikání v oblasti filmové distribuce. Roku 1918 se podílel na vzniku filmového obchodu na Slovensku, po vzniku samostatného Československa roku 1918 se stal ředitelem syndikátu filmových půjčoven v Bratislavě. Roku 1920 založil spolu s Milošem Havlem akciovou společnost filmových továren AB na Vinohradech, které v pozdějších letech přesídlily do studií na Barrandově. Od roku 1921 pak působil jako obchodní zástupce americké filmové společnosti Universalfilm Manufacturing pro střední Evropu. V rámci své funkce odcestoval též do Spojených států.

Radiojournal

Vysílač Radiojournalu ve Kbelích (1924)

Po ukončení zaměstnání u Universalu Svoboda začal projevovat zájem o rozvíjející se obor rozhlasového vysílání. Po svém návratu z USA se stal členem správní rady společnosti Radioslávie, kryté kapitálem 500 000 Kč, která se zabývala výrobou a prodejem radiopřijímačů. Počátkem roku 1923 pak spolu s podnikatelem Ladislavem Šourkem a Milošem Čtrnáctým založili soukromou společnost Československé zpravodajství radiotelefonické, spol. s r. o., posléze přejmenovanou na Radiojournal, která si dala za cíl vytvoření pravidelného českého rozhlasového vysílání. Firma následně získala i povolení od Ministerstva pošt a telegrafů. Předsedou jednatelského sboru Radiojournalu se stal Richard Gemperle, jinak ředitel Křižíkových závodů, technickým ředitelem Svoboda, programovým Čtrnáctý.

Pravidelné vysílání bylo zahájeno 18. května 1923 ve 20.15 hod. z provizorního studia krytého plátěným stanem v blízkosti letiště Kbely u Prahy.[2] Československo se tak po Velké Británii a její BBC, která vznikla roku 1922, stalo druhou evropskou zemí, kde začal veřejně a pravidelně rozhlas vysílat.[3] První den zajišťoval živý program orchestr pražského kina Sansoucci a operní pěvkyně Růžena Topinková.

Hlavní budova někdejšího Radiojournalu v Praze ve Vinohradské ulici

Roku 1925 si československá vláda plně uvědomila význam a mediální sílu rozhlasu a rozhodla o majetkovém vstupu státu do společnosti. Vysílání z Kbel bylo ukončeno v únoru 1925, následně bylo studio postupně zřizováno v několika budovách v centru Prahy. Jako partnera získal Šourek pro firmu nově založenou Banku československých legií.

Na konci roku 1933 se Radiojournal přestěhoval do nově postavené budovy Ředitelství pošt a telegrafů ve Vinohradské ulici č. 12, dnešního sídla Českého rozhlasu.[4] Z Radiojournalu, který postupně začal vysílat také z Brna, Bratislavy, Košic a Moravské Ostravy, se tak stal nejmodernějším a plošným sdělovacím prostředkem, který měl mimořádný společenský význam, druhé polovině třicátých let bylo do československé rozhlasové sítě přihlášeno už jeden milion koncesionářů a úspěšně postupovala také radiofikace škol a úřadů.[5] Pracovala zde řada osobností nově se rodící profese rozhlasových žurnalistů, včetně reportéra a hlasatele Adolfa Dobrovolného.

První živý přenos

Dne 2. srpna 1924 Svoboda v rámci Radiojournalu technicky připravoval první živé vysílání ze sportovní události v Evropě – boxerský zápas těžké váhy mezi Frankem Rosseem (Československo) a Harrym (Rocky) Knightem (Velká Británie) v Praze. [6][7] Komentátor Dobrovolný nebyl v místě zápasu, ale dostal telefonický popis zápasu a poté jej předal posluchačům. [8]

Roku 1938 došlo k organizačním změnám ve struktuře společnosti, nepřímo souvisejícími s událostmi spojenými se vznikem tzv. Druhé republiky. Ladislav Šourek na svou vedoucí funkci rezignoval v listopadu, 28. prosince 1938 schválila valná hromada Radiojournalu změnu názvu společnosti na Česko-slovenský rozhlas.[9][10] Svoboda byl do roku 1940 členem jednatelské rady rozhlasu, až do roku 1945 zde pak působil jako technický ředitel.

Úmrtí

Eduard Svoboda zemřel roku 1958 ve věku 79 nebo 80 let.

V roce 1910 se v Praze na Žižkově oženil s Helenou Tausemanovou,[11] z manželství vzešla dcera Eva.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matrika 17724, sn. 182 [online]. MZA [cit. 2022-10-15]. Dostupné online. 
  2. ↑ JEŠUTOVÁ, Eva, a kol. Od mikrofonu k posluchačům: Z osmi desetiletí českého rozhlasu. Praha: Český rozhlas, 2003. Dostupné online. ISBN 80-86762-00-9. S. 16–17. Dále jen Ješutová. 
  3. ↑ SASÍNOVÁ, Petra. Rozhlas byl nejen svědkem, ale také hybatelem dění 20. století [online]. Ceskatelevize.cz, 2013-08-29 [cit. 2020-08-11]. Dostupné online. 
  4. ↑ Historie budovy Českého rozhlasu [online]. Rozhlas.cz, 2008-01-29 [cit. 2020-08-12]. Dostupné online. 
  5. ↑ BAUER, Zdeněk, a kol. Klub zvídavých dětí: Jaroslav Foglar a Protektorát. Praha: Zdeněk Bauer, 2018. 412 s. ISBN 978-80-906755-6-8. S. 38–49. Dále jen Bauer. 
  6. ↑ Dostupné online. 
  7. ↑ Archivovaná kopie [online]. [cit. 2021-01-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-01. 
  8. ↑ Dostupné online. 
  9. ↑ Ješutová, s. 595.
  10. ↑ rk. Valná schůze Čs. rozhlasové společnosti. Lidové noviny. 1938-12-30, s. 4. Dostupné online. 
  11. ↑ Matrika ŽKP O6, sn. 367 [online]. AHMP [cit. 2022-10-15]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj