Eduard Schlusche

Eduard Schlusche (12. října 1894 Horní Benešov^[1] – duben 1945 Neuengamme – Baltské moře^[2][3]) byl sudetoněmecký křesťanský vydavatel, knihkupec a obchodník.^[2] Věnoval se vydávání a šíření knih s křesťanskou tematikou,^[3] varoval před nebezpečím nacismu^[3] a před druhou světovou válkou se podílel na tajném šíření církevních dokumentů odsuzujících nacismus,^[2] jako byla například papežská encyklika Mit brennender Sorge („S horoucí péčí“).^[3]

Eduard Schlusche pocházel z jedenáctičlenné rodiny, narodil se jako osmý z devíti sourozenců. Jeho otec Carl Schlusche byl kartáčníkem v Horním Benešově, matka Emma, rozená Kleinová pocházela z Libiny.^[1] V roce 1901 se rodina přestěhovala do Bruntálu^[3] (Freudenthal).^[2] Eduard zde navštěvoval obecnou a měšťanskou školu, v roce 1908 se začal učit kupcem.^[3]

V mládí jej ovlivnilo členství v katolickém spolku mládeže a někteří kněží řádu německých rytířů, kteří v Bruntále působili, konkrétně P. Robert Schälzky, který byl vedoucím zmíněného spolku,^[3] a P. Heribert Kluger, který působil mimo jiné jako učitel náboženství a češtiny na státním reálném gymnáziu v Bruntále a byl předsedou mariánské kongregace.^[4]

Za první světové války byl Eduard Schlusche sice povolán, avšak kvůli své krátkozrakosti pracoval v kanceláři.

Po vyučení se Eduard Schlusche živil jako obchodník se dřevem, ale zajímal se také o knihy a obchodování s nimi.^[2] V roce 1922 se stal prokuristou na pile^[3] v Lomnici (Lobnig),^[2] kde vedle své hlavní činnosti zřídil také zásilkový obchod s knihami. Později založil knihkupectví v Bruntále, a v roce 1939 i v Opavě. Následně začal knihy také sám vydávat.^[3]

V roce 1934 ve svém vydavatelství vytiskl pastýřský list německých biskupů kritický vůči nacismu s názvem „Odejděte se zbrojí Boží“^[3] (Leget die Waffenrüstung Gottes an);^[2] tento dokument byl dále šířen do nedalekého Německa.^[3] Když v roce 1937 papež Pius XI. vydal encykliku Mit brennender sorge, která se věnovala situaci katolické církve v Německé říši, Eduard Schlusche se podílel na její distribuci církevním představitelům v Německu. Muselo se tak dít ve spěchu, aby nacistické úřady nemohly šíření textu zablokovat, a především ve velkém utajení. Bylo tak umožněno, aby tento dokument zazněl na květnou neděli 21. března 1937 z kazatelen katolické církve v Německu.^[2]

Eduard Schlusche byl kvůli své činnosti nakonec zatčen gestapem. Dostal se do koncentračního tábora Hamburg-Neuengamme. Konkrétní okolnosti jeho smrti nejsou známy. Vězni, kteří pobyt v táboře přežili, byli mezi 22. dubnem a 1. květnem 1945 příslušníky jednotek SS nahnáni na lodě^[3] a odvezeni na moře.^[2] Lodě „Thielbek“, „Cap Arcona“ a „Athen“ byly následně nedopatřením bombardovány britskými letci, a kromě poslední jmenované se potopily v lübecké zátoce. Je možné, že za těchto okolností zahynul i Eduard Schlusche, jelikož nebyl mezi těmi, kdo tuto tragickou událost přežili.^[2]

Zdroj