EMA (elektromobil)

EMA (zkratka z elektrický městský automobil) byl projekt elektromobilů vyvíjených v Československu od roku 1968 přibližně do druhé poloviny sedmdesátých let 20. století.

EMA 1

EMA 1
Vyrobeno 2 kusy
Designér Milan Pařenica
Druh pohonu Elektrický
Koncepce pohonu Pohon zadních kol, dva motory
Technické údaje
Délka 2240 mm
Šířka 1600 mm
Výška 1400 mm
Rozvor 1500 mm
Rozchod 1230 mm
Světlá výška 100 mm
Pohotovostní hmotnost 860 kg
Počet míst 2 dospělí + 2 děti
Maximální rychlost 50 km/h
Kapacita akumulátoru 88 Ah
Dojezd 30–50 km
Motor
Výkon 2 x 2 kW
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vývoj elektromobilu určeného pro městský provoz začal v roce 1968 ve Výzkumném ústavu elektrických strojů točivých v Brně ve spolupráci s katedrou motorových vozidel VUT. První funkční vzorek s provizorní karoserií bez dveří, který měl ověřit navržený pohon a jízdní vlastnosti, byl sestrojen v roce 1969. Druhý funkční vzorek, který již zahrnoval plnohodnotnou karoserii, byl dokončen v roce 1970.[1][2]

Elektromobil byl poháněn dvěma stejnosměrnými elektromotory. Každý elektromotor o výkonu 2 kW poháněl jedno kolo zadní nápravy přes stálý převod 1:6,8. Elektromotory byly napájeny olověnými akumulátory o napětí 96 V s kapacitou 88 Ah přes tyristorový pulzní regulátor. Akumulátory o hmotnosti 284 kg byly umístěny pod předními sedadly. Celková hmotnost vozidla byla 860 kg. Maximální rychlost byla 50 km/h, zrychlení z 0 na 40 km/h 11 s a dojezd 30–50 km. Brzdový systém sestával z kapalinových bubnových brzd na každém kole. Zadní bubnové brzdy sloužily také jako mechanická parkovací brzda. Elektromotory na zadní nápravě, které poháněly vozidlo, byly určeny rovněž k brždění, při kterém dobíjely akumulátory rekuperací. Kola byla uložena nezávisle na klikových polonápravách s vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči s pryžovými dorazy. Třídveřová karoserie byla samonosná ocelová. Bočni dveře u řidiče a spolujezdce se otevíraly proti směru jízdy, zadní dveře zavazadlového prostoru se vyklápěly vzhůru.[1][3]

V roce 1976 byl druhý funkční vzorek EMA 1 předán do Technického muzea v Brně.[4]

EMA 2

Laminátová nástavba dodávky EMA 2 sloužila několik let jako zahradní chatka v zahrádkářské kolonii na okraji Brna (stav v roce 2004)[5]
EMA 2
Druh pohonu Elektrický
Koncepce pohonu Pohon předních kol
Technické údaje
Délka 4425 mm [p 1]
4430 mm [p 2][p 3]
Šířka 1850 mm [p 1]
1900 mm [p 2][p 3]
Výška 1820 mm [p 1]
2515 mm [p 2][p 3]
Pohotovostní hmotnost 2100 kg [p 1]
1490 kg [p 2]
1580 kg [p 3]
Užitečná hmotnost 1000 kg [p 1]
900 kg [p 2]
Počet míst 2 [p 1][p 2]
2+8 [p 3]
Maximální rychlost 40 km/h [p 1]
65 km/h [p 2][p 3]
Kapacita akumulátoru 300 Ah
Dojezd 50 km [p 1]
60–100 km [p 2][p 3]
Motor
Výkon 16,5 kW
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ve spolupráci Výzkumného ústavu elektrických strojů točivých v Brně s katedrou motorových vozidel VUT vznikl v roce 1971 funkční vzorek tzv. rozvážkového elektromobilu EMA 2 o nosnosti 1000 kg. Základem elektromobilu EMA 2 byly komponenty východoněmeckého dodávkového automobilu Barkas B1000 ve valníkovém provedení (nápravy, převodovka s využitím pouze prvního a druhého rychlostního stupně a zpátečky, rozvodovka, přední část rámu s ovládáním, kabina řidiče). Stejnosměrný elektromotor s tyristorovou pulzní regulací, napájený olověnými akumulátory o napětí 96 V s kapacitou 300 Ah, poháněl přes převodovku a rozvodovku přední nápravu. Akumulátory byly umístěny ve dvou blocích po obou stranách vozidla mezi nápravami pod valníkovou ložnou plochou. Pohotovostní hmotnost vozidla byla 2100 kg, maximální rychlost 40 km/h a dojezd 50 km.[6]

V letech 1974–1975 vznikly další dvě varianty EMA 2 — skříňová dodávka a mikrobus. Oba vozy měly laminátovou karoserii a elektromotor poháněl přední nápravu přes stálý převod. Rychlost se zvýšila na 65 km/h a dojezd na 60–100 km. Mikrobus mohl převážet kromě řidiče a spolujezdce 8 pasažérů.[7][8][9]

Dalším vývojem a výrobou bylo v rámci RVHP direktivně pověřeno Bulharsko, kde však nebyly žádné zkušenosti a projekt byl ukončen.[10][11] Prototyp mikrobusu EMA 2 byl umístěn do depozitáře Technického muzea v Brně.[12]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ a b c d e f g h valník
  2. ↑ a b c d e f g h dodávka
  3. ↑ a b c d e f g mikrobus

Reference

  1. ↑ a b ŠEDA, Bohumil. EMA se představuje. Svět motorů. 1970-06-12, roč. 24, čís. 24, s. 7. Dostupné online [cit. 2021-11-17]. 
  2. ↑ KLAUZ, Milan. EMA1 – elektrický vůz z Československa. DPS Elektronika od A do Z [online]. CADware [cit. 2021-11-17]. Čís. 4/2016. Dostupné online. ISSN 1805-5044. 
  3. ↑ DUSIL, Tomáš. EMA 1: Toto je první československý elektromobil. Jak vznikl, jezdil a kde je dnes k vidění?. Auto.cz [online]. Czech News Center, 2017-03-09 [cit. 2021-11-17]. Dostupné online. 
  4. ↑ HORČÍK, Jan. První český elektromobil sestrojili v Brně. HYBRID.CZ [online]. 2011-06-17 [cit. 2021-11-17]. Dostupné online. ISSN 1802-5323. 
  5. ↑ Nadšenci chcú oživiť elektromobil EMA2, pomôcť môžete aj Vy!. Mojelektromobil.sk [online]. 2020-03-16 [cit. 2021-11-17]. Dostupné online. (slovensky) 
  6. ↑ ŠEDA, Bohumil; KOVAŘÍK, Jaroslav. Československý rozvážkový elektromobil EMA 2. Svět motorů. 1971-10-01, roč. 25, čís. 39, s. 8–9. Dostupné online [cit. 2021-11-17]. 
  7. ↑ MUSILOVÁ, E. Československý rozvážkový elektromobil EMA 2. Svět motorů. 1976, roč. 30, čís. 18, s. 2–4, 22. Dostupné online [cit. 2021-11-17]. 
  8. ↑ DRAGOUN, Aleš. Barkas B 1000: Dvoudobý východoněmecký dělník se vyráběl třicet let. Auto.cz [online]. Czech News Center, 2021-06-26 [cit. 2021-11-17]. Dostupné online. 
  9. ↑ Městský rozvážkový vůz - EMA 2 [online]. 2011-07-03 [cit. 2021-11-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-11-17. 
  10. ↑ Tuzemský elektromobil EMA předběhl dobu o desítky let [online]. 2018-12-14 [cit. 2023-02-06]. Dostupné online. 
  11. ↑ PECÁK, Radek. Před čtyřiceti lety vznikal první československý elektromobil. Překvapivě v Brně. deník.cz [online]. 2019-07-23 [cit. 2023-02-06]. Dostupné online. 
  12. ↑ Přehlídka automobilové techniky v depozitáři TMB [online]. 2018-04-30 [cit. 2021-11-17]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj