Důl Jan (Otvovice)

Pohled na areál bývalého dolu Jan z nedaleké haldy
Pohled na areál bývalého dolu Jan z nedaleké haldy
Základní údaje
Typ díla bývalý hlubinný důl
Těžba černé uhlí
Poloha
Stát ČeskoČesko Česko
kraj Středočeský kraj
okres Kladno
Obec Otvovice, Zákolany
Souřadnice
Důl Jan
Důl Jan
Provozní údaje
Období těžby do roku 1965
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Důl Jan, v němž byla ukončena těžba v roce 1965, byl jedním z historických černouhelných dolů v Otvovickém údolí. Areál bývalého dolu se nachází na levém břehu Zákolanského potoka na hranici katastrálního území obcí Zákolany a Otvovice v okrese Kladno ve Středočeském kraji.

Geologická charakteristika lokality

Z hlediska geologické charakteristiky černouhelné ložisko v Otvovickém údolí přináleží do karbonu, středočeského a západočeského mladšího paleozoika radnické vrstvy s hlavní 2,5 m mocnou slojí vestfálského kladenského souvrství.[1] Na uhelnou sloj nasedají slepence, složené převážně z křemičitých, v menší míře z buližníkových valounků o velikosti kolem 5 cm. V jílovcových horninách se hojně vyskytují otisky karbonské flóry. Přírodní památky Otvovická skála a Minická skála, které se nacházejí v dané lokalitě, jsou proterozoického, tj. starohorního stáří.

Historie

Oblast v prostoru Otvovického údolí mezi Otvovicemi a Minicemi byla kolébkou slávy kladenských černouhelných dolů. První záznamy o rozsáhlejším důlním podnikání v Otvovickém údolí jsou z roku 1720, avšak uhlí se zde těžilo pravděpodobně již v 17. století – například existují písemné doklady z roku 1688 o tzv. selském dolování uhlí v okolí vsi Mikovice.[2][1]

V nejstarších dobách se uhlí těžilo značně primitivním způsobem – do svahů byly v uhelné sloji, která zde vycházela na povrch, raženy štoly, mírně stoupající od ústí vzhůru. Nakopané uhlí bylo vyváženo kolečky a tříděno u ústí štol. Dle záznamů v roce 1756 začali majitelé zvoleněveského panství hledat možnosti rozšíření těžby v severní části otvovického revíru. V té době byly otvovické doly již největšími uhelnými doly ve středních Čechách.[2] Uhlí se používalo k topení v domácnostech a v místních cihelnách a sklárnách.

Celkem bývalo v okolí Otvovic 6 dolů jámových a 41 štol, kterými byla nafárána výchozová liniie uhelné sloje.[1]  Mezi historicky poslední díla patřila jáma Emilie – Isabela, uzavřená v roce 1921. Za nejvýznamnější lze považovat štolu Jan a štolu Felix dolu Jan, kde byla ukončena těžba až v roce 1965. Ze štoly Felix během její největší produkce byly dodávány čtyři vagony uhlí denně.[2] V prostoru poblíž bývalého dolu Jan jsou lokalizovány četné další historické štoly, vesměs z 19. století: štola František Xaverský, štola Aloisie, zvaná též Záduška, jáma Alžběta, dále štoly Moritz, Albrecht, Marie, Tomáš, Václav, Lorenz, Alexis, Mikuláš, Leopold, Amálie, Štěpán, Rosalie, Wilhelmia, Boží požehnání a Všemohoucnost boží. Další důlní díla se nacházela v areálu sklárny a v prostoru mezi sklárnou a kostelem sv. Prokopa v Otvovicích.[3]

Areál dolu Jan byl později přeměněn na skladové prostory a portál štoly Felix byl zlikvidován zásypem a betonovou zátkou. Nejvýraznějším svědectvím o zdejší těžbě je velká halda, která se nachází ve stráni nad areálem bývalého dolu.[2]

Mineralogická lokalita

Halda ve svahu nad dolem Jan je vyhledávanou mineralogickou lokalitou. Mezi nejznámější nálezy patří až několik centimetrů velké, dobře vyvinuté krystaly pyritu, zarostlé v pelosideritových konkrecích. V materiálu na haldě se velmi hojně vyskytují otisky zkamenělých částí lepidodendronů, přesliček a kapradin karbonského stáří.

Fotogalerie

Odkazy

Reference

  1. a b c PLÍŠEK, Antonín; LORENCOVÁ, Markéta; GÜRTLEROVÁ, Pavla. Otvovice - důlní pole [online]. Praha: Česká geologická služba [cit. 2016-06-09]. Dostupné online. 
  2. a b c d OTVOVICE. Důl Jan a další montánní památky. [online]. 2006 [cit. 2016-06-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-19. 
  3. SUCHOMEL, Jiří. Co zbylo z kladenských dolů [online]. Halda, o. s. [cit. 2016-06-09]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj