Dusičnan rtuťný

Dusičnan rtuťný
	Dihydrát dusičnanu rtuťného
Obecné
Systematický název	Dusičnan rtuťný
Anglický název	Mercury(I) nitrate
Sumární vzorec	Hg2(NO3)2
Vzhled	bílé monoklinické krystaly (bezvodý) bezbarvé krystaly (dihydrát)
Identifikace
Registrační číslo CAS	10415-75-5
Číslo EC (enzymy)	233-886-4
PubChem	25247
Vlastnosti
Molární hmotnost	525,19 g/mol (bezvodý); 561,22 g/mol (dihydrát)
Bezpečnost
	; GHS06 ; GHS08 ; GHS09 ; Nebezpečí
NFPA 704	1 3 1 OX
	Není-li uvedeno jinak, jsou použity; jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dusičnan rtuťný je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem Hg₂(NO₃)₂. Tato toxická látka se používá na přípravu rtuťných sloučenin.

Výroba

Dusičnan rtuťný lze připravit z kovové rtuti působením zředěné kyseliny dusičné za studena:^[2]

${\ce {6Hg\ +8HNO3->3Hg2(NO3)2\ +2NO\uparrow +4H2O}}$

nebo přidáním kapalné rtuti do dusičnanu rtuťnatého:^[3]

${\ce {Hg(NO3)2 + Hg <=> Hg2(NO3)2}}$

Dusičnan rtuťný vytváří krystalický hydrát ${\ce {Hg2(NO3)2 * 2H2O}}$ . Na vzduchu ztrácí krystalickou hydrátovou vodu.

Když se do roztoku dusičnanu rtuťného přidá hydroxid draselný, vytvoří se černá sraženina:

${\ce {Hg2(NO3)2\ +2KOH->HgO\downarrow +Hg\downarrow +2KNO3\ +H2O}}$

Rozkládá se při 70 až 150 °C:

${\ce {Hg2(NO3)2 -> 2HgO + 2NO2}}$

Koncentrovaný solný roztok podléhá hydrolýze za vzniku sraženiny zásadité soli:

${\ce {Hg2(NO3)2\ +H2O->Hg2NO3(OH)\downarrow +HNO3}}$

${\ce {Hg2(NO3)2\ +2HCl->Hg2Cl2\downarrow +2HNO3}}$

Oxiduje se horkou koncentrovanou kyselinou dusičnou:

${\ce {Hg2(NO3)2\ +4HNO3->2Hg(NO3)2\ +2NO2\uparrow +2H2O}}$

Může také být oxidován zředěnou kyselinou dusičnou za přítomnosti kyslíku:

${\ce {2Hg2(NO3)2 + 4HNO3 + O2 -> 4Hg(NO3)2 + 2H2O}}$

Při reakci s mědí vzniká sraženina žluté rtuti:

${\ce {Hg2(NO3)2\ +Cu->2Hg\downarrow +Cu(NO3)2}}$

Reaguje s nasyceným roztokem sulfanu:

${\ce {Hg2(NO3)2\ +H2S->HgS\downarrow +Hg\downarrow +2HNO3}}$

Za chladu reaguje s hydrogenuhličitanem draselným :

${\ce {Hg2(NO3)2\ +2KHCO3->Hg2CO3\downarrow +2KNO3\ +H2O\ +CO2\uparrow }}$

↑ ^a ^b Mercurous nitrate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Franz v. Bruchhausen, Hermann Hager: Hagers Handbuch der pharmazeutischen Praxis. 5. Auflage, Bd. 9 Stoffe P–Z, Birkhäuser, 1999, ISBN 9783540526889, S. 474–475
↑ Patnaik, Pradyot (2003), Handbook of Inorganic Chemical Compounds, McGraw-Hill Professional, p. 573, ISBN 0070494398, retrieved 2009-07-20

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Mercury(I) nitrate na anglické Wikipedii a Нитрат ртути(I) na ruské Wikipedii.