Dušan Spáčil (diplomat)

JUDr. Dušan Spáčil
Dušan Spáčil (rok 1988)
Dušan Spáčil (rok 1988)
III. tajemník stálé mise ČSR u OSN v New Yorku
Ve funkci:
1956 – 1960
I. tajemník (referent pro záležitosti MAAE) na zastupitelském úřadu ve Vídni
Ve funkci:
1962 – 1964
I. tajemník (později rada) na velvyslanectví v Moskvě
Ve funkci:
září 1964 – do září 1967
Ředitel Odboru mezinárodních organizací ministerstva zahraničních věcí (OMO MZV)
Ve funkci:
1970 – 1971
Velvyslanec v USA
Ve funkci:
listopad 1971 – duben 1975
Předchůdce Ivan Roháľ-Iľkiv
Nástupce Jaromír Johanes
Náměstek ministra zahraničních věcí ČSSR Bohuslava Chňoupka
Ve funkci:
květen 1975 – březen 1983
Velvyslanec v SRN
Ve funkci:
duben 1983 – konec roku 1988[p. 1]
Předchůdce Jiří Götz
Nástupce Dr. Milan Kadnár, CSc.
Stranická příslušnost
Členství KSČ
Narození 17. května 1929
Brno, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 3. března 2003
Praha, ČeskoČesko Česko
Místo pohřbení Modřanský hřbitov
Titul JUDr.
Choť Růžena (1928–2023; učitelka)
Rodiče
Děti
Alma mater reálka; Právnická fakulta Univerzity Karlovy; Kyjev; Moskva
Profese právník; diplomat; velvyslanec; politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dušan Spáčil (17. května 1929, Brno – 3. března 2003, Praha)[1][2] byl československý komunistický diplomat, velvyslanec v USA (1971–1975), náměstek ministra zahraničí (1975–1983) a velvyslanec v SRN (1983–1988).[p. 1]

Život

Rodinné zázemí

Dušan Spáčil se narodil 17. května 1929[2] v Brně do rodiny Bedřicha Spáčila (1898–1974) a jeho manželky Sparty, která byla Italka. Během první světové války narukoval jeho otec do rakousko-uherské armády, poté přeběhl na italskou stranu a v letech 1918 až 1919 byl příslušníkem Československých legií v Itálii.[3] Po první světové válce Bedřich Spáčil působil jako ekonom.[3] Za druhé světové války se účastnil protiněmeckého odboje. V letech 1946 až 1947 byl komunistickým poslancem Ústavodárného Národního shromáždění. Na to zastával nějakou dobu funkci náměstka ministra financí a pak byl profesorem finančního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy.

Studia

Ke konci druhé světové války se Dušan Spáčil zapojil do protiněmeckého odboje.[3] Do KSČ vstoupil v červnu roku 1945.[3] Po skončení středoškolského studia a složení maturity na reálné škole zahájil v roce 1948 právnická studia na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, později pokračoval i v Kyjevě a v roce 1954 získal titul JUDr. na státní univerzitě v Moskvě.[3]

Diplomatická kariéra

V československé komunistické diplomacii působil JUDr. Dušan Spáčil od srpna roku 1956 až do začátku roku 1990, kdy odešel do starobního důchodu.[3] Svoji kariéru odstartoval v letech 1956 až 1960 ve funkci III. tajemníka stálé mise ČSR u OSN v New Yorku. Následně pracoval krátké období v Odboru mezinárodních organizací ministerstva zahraničních věcí (OMO MZV). V první polovině šedesátých let 20. století (přesněji od roku 1962 do roku 1964) působil na nižší diplomatické pozici na zastupitelském úřadu ve Vídni jako I. tajemník – referent pro záležitosti MAAE. Následující tři roky (od září 1964 do září 1967) strávil na československém velvyslanectví v Moskvě kde byl zpočátku I. tajemníkem a později zastával funkci rady velvyslanectví.[3] Po skončení diplomatické mise v Moskvě byl v Praze znovu zařazen do Odboru mezinárodních organizací ministerstva zahraničních věcí (OMO MZV), kde jej zastihly i události Pražského jara 1968, během nichž patřil JUDr. Dušan Spáčil k obhájcům tzv. „starých pořádků“ (tj. ke konzervativnímu křídlu KSČ).[3][p. 2]

Po nástupu ministra Jána Marka na ministerstvo zahraničních věcí v roce 1969[p. 3] se Dušan Spáčil stal členem jeho užšího kabinetu; v letech 1970 až 1971 pak Dušan Spáčil řídil Odbor mezinárodních organizací ministerstva zahraničních věcí (OMO MZV).[3]

Funkci velvyslance v USA zastával v době od listopadu 1971 až do dubna 1975[p. 4] a po návratu zpět do Prahy se v květnu roku 1975 stal náměstkem ministra zahraničních věcí ČSSR Bohuslava Chňoupka. Bohuslav Chňoupek vykonával tuto funkci v letech 1971 až 1988, měl pět náměstků a Dušan Spáčil pro něj pracoval v této funkci až do března 1983.[3][p. 5]

Pozici velvyslance v SRN zastával od dubna 1983 do konce roku 1988.[3][p. 1] Po návratu do Prahy byl jmenován ředitelem Ústavu mezinárodních vztahů (ÚMV). V této funkci jej zastihla sametová revoluce v listopadu 1989 a tak se JUDr. Dušan Spáčil vepsal do historie této instituce jako její poslední komunistický ředitel. Funkci vykonával až do února 1990, kdy odešel do starobního důchodu.[3]

Aktivity v důchodu

Čas ve starobním důchodu věnoval zejména amatérskému malování, psaní memoárů a dalších knih.

Výtvarné aktivity

Ve druhé polovině roku 1981 vystavoval Dušan Spáčil svoje obrazy a kresby na autorské výstavě v Černínském paláci v Praze.[6] O této výstavě informovalo periodikum Výtvarná kultura (vydávané Svazem českých výtvarných umělců) v roce 1981 (v ročníku 5, čísle 5) ve stati s názvem: Obrázky z domova i ciziny perem, tužkou, olejem i akavrelem [sic!], které vždy na místě zobrazeném k potěše sobě i přátelům nakreslil a namaloval Dušan Spáčil.[6]

Některé své texty související s výtvarným uměním publikoval Dušan Spáčil v kolektivním katalogu k výstavě Nationalgalerie Prag: Die Geschichte einer Sammlung (Von der Gotik bis zur klassischen Moderne) (Národní galerie Praha: Dějiny sbírky (Od gotiky ke klasické moderně)) konané v roce 1988 a také v kolektivním katalogu k výstavě Tschechische Malerei heute (České malířství v současnosti) v roce 1989.[6]

Dušan Spáčil je také autorem úvodních proslovů k autorské výstavě sochaře, malíře a řezbáře Vladimíra Preclíka Farbige Skulpturen (Barevné plastiky) (přelom let 1983/1984) a k autorské výstavě malíře, grafika a ilustrátora Josefa Lieslera Kontinuität und Wandel im Werk des Prager Künstlers (Kontinuita a změna v díle pražského umělce), která se konala koncem roku 1989 v německém Dortmundu.[6]

Publikační činnost

V roce 1995 vyšla jeho obsáhlá memoárová kniha My z Černína,[3] jež je označována za výrazně apologetickou a kde popisuje svoje vzpomínky na studia v Moskvě, svoje působení v New Yorku, na velvyslanectví v Moskvě, ale i na pražské jaro 1968. Rovněž se v této vzpomínkové knize věnuje etapě svého působení ve funkci velvyslance v USA ve Washingtonu (1971–1975), době, kdy byl náměstkem ministra zahraničních věcí (1975–1983) a nevynechává ani svoje angažmá coby velvyslance ČSSR v SRN (1983–1988). V roce 1997 vyšla další Spáčilova (poněkud útlejší) kniha Alpinský klobouk,[3] pojednávající o vzniku a bojích československých legií na frontě první světové války v Itálii.

Rodinný život

JUDr. Dušan Spáčil byl ženatý; jeho manželka Růžena (* 1928) pracovala jako učitelka. V roce 1956 se jim narodil prvorozený syn Dušan a o deset let později druhorozený syn Aleš.

Publikační činnost

Posloupnosti

Velvyslanci ČSSR v USA
Předchůdce:
1969–1972 Ivan Roháľ-Iľkiv
1972–1976 Dušan Spáčil 		Nástupce:
1976–1982 Jaromír Johanes
Velvyslanci ČSSR v SRN[5]
Předchůdce:
25. dubna 1974 – 25. dubna 1983 Jiří Götz
26. dubna 1983 – 11. listopadu 1989 JUDr. Dušan Spáčil[p. 1] 		Nástupce:
20. února 1990 – 29. listopadu 1990 Dr. Milan Kadnár, CSc.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ a b c d Pramen[5] tvrdí, že funkci velvyslance v SRN zastával do 11. listopadu 1989, ale pramen[3] uvádí ukončení jeho působení v SRN ke konci roku 1988.
  2. ↑ A byl to Dušan Spáčil, kdo na ministerstvu zahraničních věcí v roce 1969 patřil k zakládajícím členům SČSP.[3]
  3. ↑ Ján Marko byl československým ministrem zahraničních věcí v letech 1969 až 1971
  4. ↑ V USA působil Dušan Spáčil v době, kdy prezidentem Československé socialistické republiky by Ludvík Svoboda a v USA byl prezidentem Richard Nixon.
  5. ↑ Do jeho kompetence náměstka ministra zahraničních věcí ČSSR zpočátku náležel Mezinárodně právní odbor (MPO), Archivně dokumentační odbor (ADO) a také ministerstvu zahraničních věcí podřízená organizace Ústav mezinárodních vztahů (ÚMV), později i územní odbory, v jejichž referátu byly vztahy se zeměmi „kapitalistické“ Evropy.[3] Po penzionování Františka Krajčíra v roce 1978 naopak Dušan Spáčil v letech 1979 až 1983 řídil 1. a 2. tiskový odbor (1. TO a 2. TO), jejichž těžiště zájmu tvořily vztahy se SSSR a s ostatními socialistickými státy.[3][4]

Reference

  1. ↑ Dušan Spáčil (* 1929) [online]. web: Databáze autorit NK ČR [cit. 2021-12-16]. Identifikační číslo: jn19990209788. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Osobnost: Dušan Spáčil (narozen 1929) [online]. web: Příjmení cz [cit. 2021-12-18]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r SPÁČIL Dušan (* 17. 5. 1929, Brno) [online]. web: Ministerstvo zahraničních věcí (specializovaný archiv) [cit. 2021-12-16]. Dostupné online. 
  4. ↑ Organizační struktura MZV ČR [online]. web: Ministerstvo zahraničních věcí ČR, rev. 2000-07-26 [cit. 2021-12-21]. Ke stažení ve formátu *.pdf (velikost 27 Kbytes). Dostupné online. 
  5. ↑ a b Přehled německých velvyslanců v Praze a československých (do roku 1992)/ českých velvyslanců v Bonnu (do roku 1998)/ v Berlíně [online]. web: Velvyslanectví SRN v Praze [cit. 2021-12-18]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d Dušan Spáčil (* 1929) – diplomat, malíř, kreslíř [online]. web: Informační systém: Archiv výtvarného umění [cit. 2021-12-18]. Velvyslanec v USA 1972, v Německu 26.04.1983 - 11.11.1989. Dostupné online. 

Literatura

  • DEJMEK, Jindřich. Diplomacie Československa. Díl II., Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Vydání 1. Praha: Academia, 2013. 802 stran; strana 582; ISBN 978-80-200-2285-1. PhDr. Jindřich Dejmek (* 9. dubna 1965, Plzeň) je historik, který se věnuje dějinám československé zahraniční politiky a dějinám mezinárodních vztahů v 19. a 20. století.)
  • Miloslav Rechcigl. Encyclopedia of Bohemian and Czech-American Biography (svazek 1). Vydalo nakladatelství AuthorHouse (10. listopadu 2016), 738 stránek, v jazyce anglickém jako paperback; ISBN 1524619884.(ISBN-13: 978-1524619886)

Související články

Externí odkazy

Zdroj