Druhý zákon o nástupnictví
| Zákon o nástupnictví na trůn z roku 1536 | |
|---|---|
| Předpis státu | |
| Druh předpisu | zákon |
| Údaje | |
| Autor | anglický parlament |
| Schváleno | 18. července 1536 |
| Účinnost | 8. června 1536 |
| Zrušeno | 30. července 1948 |
| Související předpisy | |
| Zákon o nástupnictví na trůn z roku 1543 | |
Druhý zákon o nástupnictví, známý také jako Zákon o nástupnictví na trůn z roku 1536 (28 Hen. 8. c. 7), byl zákon přijatý anglickým parlamentem v červnu 1536 během vlády Jindřicha VIII.
Ustanovení
Druhý zákon o nástupnictví měl oficiální název Zákon týkající se nástupnictví na trůn a byl také znám jako Zákon o nástupnictví na trůn (manželství) z roku 1536 (28 Hen. 8. c. 7). Tento zákon následoval po odsouzení a popravě Anny Boleynové a odstranil z linie následnictví jak její dceru Alžbětu I., tak Marii I., dceru Jindřicha z jeho prvního manželství s Kateřinou Aragonskou. Zákon tak nahradil První zákon o nástupnictví, který již dříve prohlásil Marii za nelegitimní a Alžbětu za předpokládanou dědičku. Nový zákon nyní prohlásil za nemanželské dítě i Alžbětu. Výsledkem bylo, že Jindřich v té době neměl žádné legitimní dítě, které by mohlo zdědit trůn – to se však změnilo narozením Eduarda VI. v říjnu 1537.
Vzhledem k tomu, že v době přijetí zákona neměl Jindřich žádného legitimního potomka, zákon mu udělil „plnou a úplnou moc a autoritu“ určit, kdo bude jeho nástupcem v případě, že zemře bez dědice ze svého těla, a to prostřednictvím listin nebo závěti.[1]
Zákon rovněž vytvořil několik nových trestných činů velezrady, které se vztahovaly na jakýkoli pokus narušit nástupnictví trůnu pro osobu takto určenou,[2] nebo prohlásit, že Jindřichova první dvě manželství s Kateřinou Aragonskou a Annou Boleynovou byla platná, případně že jeho třetí manželství s Janou Seymourovou bylo neplatné, nebo že jeho dcery jsou legitimní a jakýkoli syn z třetího manželství není.[1]
Zákon rovněž požadoval, aby někteří Jindřichovi poddaní složili přísahu na podporu zákona, a odmítnutí této přísahy bylo považováno za velezradu.[3] Azyl (tzv. právo útočiště) nebyl dostupný pro osoby obviněné z velezrady podle tohoto zákona,[4] a kromě trestu smrti byl každý odsouzený z velezrady za narušení nástupnictví zbaven případného vlastního nároku na trůn.[2]
Zákon dále prohlásil za velezradu jakýkoli pokus zpochybnit rozsudek smrti nad Thomasem Morem podle Zákona o velezradě z roku 1534 (26 Hen. 8. c. 13).[5]
Nakonec zákon označil za velezradu jakýkoli pokus o jeho zrušení.[5] Zákon byl v roce 1543 nahrazen Třetím zákonem o nástupnictví, který znovu zařadil Jindřichovy dcery do linie následnictví na trůn, avšak bez obnovení jejich legitimity.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Second Succession Act na anglické Wikipedii.
Související články
- Linie následnictví britského trůnu
- Alternativní linie následnictví anglické a britské koruny
Externí odkazy
- BRITAIN, Great. The Statutes at Large: From Magna Charta to ... 1869 .... [s.l.]: Joseph Bentham 518 s. Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: UlMDAAAAQAAJ.
