Druhá vláda Mikuláše Dzurindy

Druhá vláda Mikuláše Dzurindy
	Předseda vlády Mikuláš Dzurinda (2021)
Pořadí	pátá (od r. 1993)
Předseda	Mikuláš Dzurinda
Místopředsedové	Pál Csáky; Ivan Mikloš; Robert Nemcsics (do října 2003); Pavol Rusko (do srpna 2005); Jirko Malchárek (od října 2005); Daniel Lipšic (do února 2006); Lucia Žitňanská (od února 2006)
Počet členů	16
Politické subjekty	SDKÚ (6, 8), ANO (5), SMK (4, 5), KDH (3) (do února 2006)
Národní rada	63/150
Jmenována	Rudolfem Schusterem
Datum jmenování	16. října 2002
Vyslovení důvěry	14. listopadu 2002
Demise	4. července 2006
Konec v úřadu	4. července 2006
Důvod ukončení	rozpad vládní koalice
Kauzy	směnky, skupinka
Opozice	HZDS, SMER, KSS
Webová stránka	vlada.sk
	Programové prohlášení
Posloupnost vlád
	< Dzurinda I Fico I >
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Druhá vláda Mikuláše Dzurindy byla v letech 2002–2006 vláda na Slovensku. Vznikla po parlamentních volbách, které se uskutečnily 20. a 21. září 2002. Předsedou vlády byl Mikuláš Dzurinda. Vládu tvořila koalice Slovenské demokratické a kresťanské únie, Strany maďarskej koalície, Kresťanskodemokratického hnutí a liberální strany Aliania nového občana.

Vláda měla 16 členů, z nichž původně 6 ovládala SDKÚ, 4 SMK, 3 KDH a 3 ANO. Po odchodu KDH z koalice získaly její ministerstva SDKÚ a SMK v poměru 2:1.

Složení vlády

Úřad	Člen vlády		Nástup do úřadu	Odchod z úřadu
Předseda vlády	Mikuláš Dzurinda	SDKÚ	16. října 2002	4. července 2006
Místopředseda vlády pro evropské záležitosti, lidská práva a menšiny	Pál Csáky	SMK	16. října 2002	4. července 2006
Místopředseda vlády Ministr financí	Ivan Mikloš	SDKÚ	16. října 2002	4. července 2006
Místopředseda(kyně) vlády Ministr(yně) spravedlnosti	Daniel Lipšic	KDH	16. října 2002	8. února 2006
Místopředseda(kyně) vlády Ministr(yně) spravedlnosti	Lucia Žitňanská	SDKÚ	8. února 2006	4. července 2006
Místopředseda vlády Ministr hospodářství	Robert Nemcsics	ANO	16. října 2002	9. září 2003
	Pavol Prokopovič (pověřen řízením)	SDKÚ	10. září 2003	23. září 2003
	Pavol Rusko	ANO	23. září 2003	24. srpna 2005
	Ivan Mikloš (pověřen řízením)	SDKÚ	24. srpna 2005	4. října 2005
	Jirko Malchárek	nestr. za ANO	4. října 2005	4. července 2006
Ministr dopravy, pošt a telekomunikací	Pavol Prokopovič	SDKÚ	16. října 2002	4. července 2006
Ministr zemědělství a rozvoje venkova	Zsolt Simon	SMK	16. října 2002	4. července 2006
Ministr výstavby a regionálního rozvoje	László Gyurovszky	SMK	16. října 2002	4. července 2006
Ministr vnitra	Vladimír Palko	KDH	16. října 2002	8. února 2006
Ministr vnitra	Martin Pado	SDKÚ	8. února 2006	4. července 2006
Ministr obrany	Ivan Šimko	SDKÚ	16. října 2002	24. září 2003
	Eduard Kukan (pověřen řízením)	SDKÚ	24. září 2003	10. října 2003
	Juraj Liška	SDKÚ	10. října 2003	1. února 2006
	Martin Fedor	SDKÚ	1. února 2006	4. července 2006
Ministr zahraničních věcí	Eduard Kukan	SDKÚ	16. října 2002	4. července 2006
Ministr(yně) práce, sociálních věcí a rodiny	Ľudovít Kaník	SDKÚ	16. října 2002	17. října 2005
Ministr(yně) práce, sociálních věcí a rodiny	Iveta Radičová	SDKÚ	17. října 2005	4. července 2006
Ministr životního prostředí	László Miklós	SMK	16. října 2002	4. července 2006
Ministr školství, vědy, výzkumu a sportu	Martin Fronc	KDH	16. října 2002	8. února 2006
Ministr školství, vědy, výzkumu a sportu	László Szigeti	SMK	8. února 2006	4. července 2006
Ministr kultury	Rudolf Chmel	ANO	16. října 2002	24. května 2005
	František Tóth	ANO	24. května 2005	5. dubna 2006
	Rudolf Chmel	ANO	5. dubna 2006	4. července 2006
Ministr zdravotnictví	Rudolf Zajac	ANO	16. října 2002	4. července 2006

Počet členů podle navrhujících subjektů

SDKÚ	8
ANO	5
SMK	5

Politické kauzy a vládní krize

Kauza Směnky

Významnou kauzu představovala kauza Směnky. Tato kauza vedla v srpnu 2005 k odvolání tehdejšího ministra hospodářství Pavla Ruska z funkce. Následný rozkol ve straně ANO vyvrcholil krizí v parlamentu, která trvala až do 21. září. Podle zveřejněných informací si Pavol Rusko půjčil v roce 2003, v době, kdy již působil ve funkci ministra, 104,5 mil. Sk od podnikatele Ľubomíra Blaška.

Rusko odstoupil z funkce ministra až po návrhu premiéra Dzurindy na jeho odvolání. Byl odvolán 24. srpna. Dva dny předtím mu předsednictvo strany ANO vyjádřilo plnou podporu. Proti tomuto usnesení hlasovali členové strany Ľubomír Lintner, Jirko Malchárek a Jozef Heriban, členové Ľubo Roman a František Tóth nehlasovali. Lintner a Malchárek následně prohlásili, že by Rusko měl z funkce ministra odstoupit.

Kauza Skupinka

Vláda postupně ztrácela podporu v parlamentu, když po kauze Skupinka odešla i část poslanců SDKÚ. Opozice vládu obviňovala z podplácení „nezávislých“ poslanců, mezi které nyní patřili i bývali poslanci z řad Mečiarovy ĽS-HZDS a komunistické strany. Krize v parlamentu vyvrcholila 12. září, kdy pro obstrukci opozice nemohl složit poslanecký slib náhradník Pál Keszegh za zesnulého poslance Zsolta Komlósyho (oba za SMK). Za podpory části nezařazených poslanců se krizi podařilo ukončit až 21. září.

Odchod KDH

V únoru 2006 opustilo dále vládu i KDH v důsledku sporu o smlouvu s Vatikánem. Ministři KDH podali demise, 8. února jmenoval prezident republiky nové tři ministry a předseda vlády zároveň souhlasil s konáním předčasných voleb v červnu téhož roku.^[2] Jednalo se již však o vyvrcholení potíží, jelikož již od počátku roku 2005 měla vláda v parlamentu pouze menšinovou podporu.^[3]