Druhá vláda Davida Lloyd George

Druhá vláda Davida Lloyd George
	premiér David Lloyd George
Předseda	David Lloyd George
Počet členů	23 (kabinet); 269 (celá vláda)
Politické subjekty	Konzervativní strana; Liberální strana; Labouristická strana
Dolní sněmovna	520/707
Jmenována	Jiřím V.
Datum jmenování	14. prosince 1918
Konec v úřadu	19. října 1922
Důvod ukončení	rozpad koalice
Opozice	Labouristická strana
Posloupnost vlád
	< Lloyd George I Law >
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Druhá vláda Davida Lloyd George byla v letech 1918 až 1922 vládou Spojeného království. Vláda byla pokračováním předchozí válečné koalice Konzervativní strany, Liberální strany a labouristů; liberálové ale nyní byli na otázce podpory vlády rozděleni a v administrativě sloužila jen jejich část pod vedením Davida Lloyd George. Naprostá většina Labouristické strany vládu nepodporovala.

Lloyd George vedl za Británii vyjednávání v Paříži o uspořádání poválečné Evropy. Na domácí půdě musel kabinet čelit válce s Irskem, kterou se nakonec podařilo kompromisně ukončit vytvořením Irského svobodného státu. Postupně však začala vzrůstat animosita mezi liberály a konzervativci, která po korupčním skandálu, do nějž byl Lloyd George osobně namočený, vedla k pádu vlády v říjnu 1922.

Politika

Volby 1918 a vytvoření vlády

Od roku 1916 vládla Británii válečná koalice sestávající z Liberální strany, Konzervativní strany a Labouristické strany; premiérem byl liberál David Lloyd George. Během války byla široká koalice mezi radikálními liberály a konzervativci pochopitelná, 11. listopadu 1918 ale bylo podepsáno příměří, čímž se smysl pokračování spolupráce stal méně jasným. Lloyd George ale viděl v koalici příslib národní jednoty pro strukturální změnu britské společnosti. Před válkou se jako ministr financí zasadil o hluboké sociální reformy a neměl v úmyslu v tomto polevit.^[1] Konzervativci sice vnímali premiéra jako radikála, viděli v něm ale silnou osobnost, „muže, který vyhrál válku“ a pevnou hráz proti bolševismu, vzmáhajícímu se v Rusku a Německu.^[2]

Na prosinec 1918 byly vyhlášeny všeobecné volby. V nich si kandidáti koalice rozdali „koaliční kupony“, aby nekandidovali proti sobě. Naprostou většinu obdrželi členové Konzervativní strany (445), následovali Lloyd Georgeovi liberálové (145). Zbylých 24 kuponů získali podporovatelé vlády z řad labouristů a jeden nezávislý. Volby skončily drtivým vítězstvím koalice, pro kterou hlasovalo 53% voličů a obsadila 520 mandátů ze 707.

Rozpad koalice

Během roku 1922 začaly gradovat spory mezi koaličními partnery. Přestože konzervativci drželi v Dolní sněmovně většinu, vysoký počet funkcí ve vládě zastávali liberálové. Tento stav začínal řadovým konzervativcům vadit; v říjnu provedli členové strany stojící mimo užší vedení převrat a odhlasovali odchod z koalice. V čele této vzpoury stál prezident Úřadu pro obchod Stanley Baldwin. O pár dní později Lloyd George rezignoval a bylo třeba jmenovat novou vládu. Nakonec král do úřadu premiéra jmenoval Andrewa Bonara Lawa, který v posledních letech stál mimo koalici.^[3]^[4]^[5]^[6]

Legitimita vlády

Vládní strana	Hlasy ve volbách	% zisk	Mandáty v Dolní sněmovně	Křesla v kabinetu	Vůdce strany
Konzervativní strana	4 003 848	38,4 %	379/707	13	Andrew Bonar Law
koaliční liberálové	1 318 844	12,6 %	127/707	9	David Lloyd George
koaliční labouristé	197 475	1,9 %	13/707 ^{[p 3]}	1	George Barnes
Vláda celkem	5 529 441	53,0 %	520/707 ^{[p 4]}	23	David Lloyd George

Seznam členů kabinetu

Zde je uveden seznam členů mírového kabinetu, který nastoupil do úřadu 10. ledna 1919. Pro seznam členů válečného kabinetu, lterý v rámci Lloyd Georgovy vlády fungoval do tohoto data, vizte Válečná vláda Davida Lloyd George.

Úřad	Člen kabinetu	Strana	Nástup do úřadu	Odchod z úřadu
Premiér	David Lloyd George	Liberální strana	19190110a10. ledna 1919	19221019a19. října 1922
Kancléř státní pokladny^{[p 5]}	Austen Chamberlain	Konzervativní strana	19190110a10. ledna 1919	19210401a1. dubna 1921
Kancléř státní pokladny^{[p 5]}	Sir Robert Horne	Konzervativní strana	19210401a1. dubna 1921	19221019a19. října 1922
Lord kancléř	Lord Birkenhead	Konzervativní strana	19190110a10. ledna 1919	19221019a19. října 1922
Lord prezident Tajné rady	Lord Curzon	Konzervativní strana	19190110a10. ledna 1919	19191023a23. října 1919
Lord prezident Tajné rady	Arthur Balfour	Konzervativní strana	19191023a23. října 1919	19221019a19. října 1922
Lord strážce pečeti	Andrew Bonar Law	Konzervativní strana	19190110a10. ledna 1919	19210323a23. března 1921
Lord strážce pečeti	Austen Chamberlain	Konzervativní strana	19210323a23. března 1921	19221019a19. října 1922
Ministr zahraničí	Arthur Balfour	Konzervativní strana	19221023a23. října 1922	19191023a23. října 1919
Ministr zahraničí	Lord Curzon	Konzervativní strana	19191023a23. října 1919	19221019a19. října 1922
Ministr vnitra	Edward Shortt	Liberální strana	19190110a10. ledna 1919	19221019a19. října 1922
První lord admirality	Walter Hume Long	Konzervativní strana	19190110a10. ledna 1919	19210213a13. února 1921
První lord admirality	Lord Lee	Konzervativní strana	19210213a13. února 1921	19221019a19. října 1922
Ministr zemědělství a rybolovu^{[p 6]}	Rowland Prothero	Konzervativní strana	19190110a10. ledna 1919	19190815a15. srpna 1919
	Lord Lee	Konzervativní strana	19190815a15. srpna 1919	19210213a13. února 1921
	Sir Arthur Griffith-Boscawen	Konzervativní strana	19210213a13. února 1921	19221019a19. října 1922
Ministr letectva	Winston Churchill	Liberální strana	19190110a10. ledna 1919	19210401a1. dubna 1921^{[p 7]}
Ministr kolonií	Vikomt Milner	Konzervativní strana	19190110a10. ledna 1919	19210213a13. února 1921
Ministr kolonií	Winston Churchill	Liberální strana	19210213a13. února 1921	19221019a19. října 1922
Prezident Úřadu pro vzdělávání	Herbert Fisher	Liberální strana	19190110a10. ledna 1919	19221019a19. října 1922
Ministr zdravotnictví^{[p 8]}	Christopher Addison	Liberální strana	19190110a10. ledna 1919	19210401a1. dubna 1921
Ministr zdravotnictví^{[p 8]}	Sir Alfred Mond	Liberální strana	19210401a1. dubna 1921	19221019a19. října 1922
Ministr pro Indii	Edwin Samuel Montagu	Liberální strana	19190110a10. ledna 1919	19220319a19. března 1922
Ministr pro Indii	Lord Peel	Konzervativní strana	19220319a19. března 1922	19221019a19. října 1922
Hlavní tajemník pro Indii	Ian Macpherson	Liberální strana	19190110a10. ledna 1919	19200402a2. dubna 1920
Hlavní tajemník pro Indii	Sir Hamar Greenwood	Liberální strana	19200402a2. dubna 1920	19221019a19. října 1922
Ministr práce	Sir Robert Horne	Konzervativní strana	19190110a10. ledna 1919	19200319a19. března 1920
Ministr práce	Thomas Macnamara	Liberální strana	19200319a19. března 1920	19221019a19. října 1922
Ministr bez portfeje	Sir Eric Geddes	Konzervativní strana	19190110a10. ledna 1919	19190519a19. května 1919
Ministr bez portfeje	George Barnes	Labouristická strana	19190110a10. ledna 1919	19200127a27. ledna 1920
Ministr bez portfeje	Sir Laming Worthington-Evans	Konzervativní strana	19190110a10. ledna 1919	19210213a13. února 1921
Ministr bez portfeje	Christopher Addison	Liberální strana	19210401a1. dubna 1921	19210714a14. července 1921
Ministr pro Skotsko	Robert Munro	Liberální strana	19190110a10. ledna 1919	19221019a19. října 1922
Prezident Úřadu pro obchod^{[p 9]}	Sir Albert Stanley	Konzervativní strana	19190110a10. ledna 1919	19190526a26. května 1919
	Sir Auckland Geddes	Konzervativní strana	19190526a26. května 1919	19200319a19. března 1920
	Sir Robert Horne	Konzervativní strana	19200319a19. března 1920	19210401a1. dubna 1921
	Stanley Baldwin	Konzervativní strana	19210401a1. dubna 1921	19221019a19. října 1922
Ministr dopravy	Sir Eric Geddes	Konzervativní strana	19190519a19. května 1919	19211107a7. listopadu 1921^{[p 10]}
Ministr války	Winston Churchill	Liberální strana	19190110a10. ledna 1919	19210213a13. února 1921
Ministr války	Sir Laming Worthington-Evans	Konzervativní strana	19210213a13. února 1921	19221019a19. října 1922

Odkazy

Poznámky

↑ Vedení Liberální strany vládu nepodporovalo a oficiální strana tak byla v opozici; část jejích členů vedená Davidem Lloyd Georgem se ale na vládě podílela.
↑ Podobně jako Liberální strana se ani Labouristická strana na vládě oficiálně nepodílela, někteří její členové ale ve vládních funkcích sloužili.
↑ Zahrnuje též Národní demokraty
↑ Zahrnuje jednoho nezávislého podporovatele vlády.
↑ ministr financí
↑ Do 15. srpna 1919 prezident Úřadu pro zemědělství a rybolov.
↑ Jeho nástupce v úřadu ministra letectva se nestal členem kabinetu.
↑ Do 24. června 1919 prezident Úřadu pro místní samosprávy.
↑ ministr obchodu
↑ Jeho nástupce ve funkci ministra dopravy se nestal členem kabinetu.

Reference

↑ Lloyd George's Ministry Men [online]. World War I Centenary [cit. 2020-11-23]. Dostupné online. (v angličtině)
↑ WASSON, Ellis. Dějiny moderní Británie od roku 1714 po dnešek. Londýn: Blackwell Publishing Limited, 2010. ISBN 978-80-247-3267-1. Kapitola Válka, mír a válka: 1915-39, s. 291.
↑ JOHNSON, Paul. Churchill. Londýn: Barrister & Principal, 2010. ISBN 978-80-87029-87-9. S. 74.
↑ BASTON, Lewis. Half a Government and no real Opposition – the general election of 1922 [online]. Conservative Home, 2016-07-08 [cit. 2020-10-07]. Dostupné online. (v angličtině)
↑ David Lloyd George [online]. BBC [cit. 2020-11-23]. (History). Dostupné online. (v angličtině)
↑ O MORGAN, Kenneth. Number 10 under Lloyd George 1916-1922 [online]. GOV.UK, 2012-05-01 [cit. 2020-11-23]. (History of government). Dostupné online. (v angličtině)

Zdroj

[1] Vedení Liberální strany vládu nepodporovalo a oficiální strana tak byla v opozici; část jejích členů vedená Davidem Lloyd Georgem se ale na vládě podílela.

[2] Podobně jako Liberální strana se ani Labouristická strana na vládě oficiálně nepodílela, někteří její členové ale ve vládních funkcích sloužili.

[9] Zahrnuje též Národní demokraty

[10] Zahrnuje jednoho nezávislého podporovatele vlády.

[11] str financí

[12] Do 15. srpna 1919 prezident Úřadu pro zemědělství a rybolov.

[13] Jeho nástupce v úřadu ministra letectva se nestal členem kabinetu.

[14] Do 24. června 1919 prezident Úřadu pro místní samosprávy.

[15] str obchodu

[16] Jeho nástupce ve funkci ministra dopravy se nestal členem kabinetu.

[3] Lloyd George's Ministry Men [online]. World War I Centenary [cit. 2020-11-23]. Dostupné online. (v angličtině)

[4] WASSON, Ellis. Dějiny moderní Británie od roku 1714 po dnešek. Londýn: Blackwell Publishing Limited, 2010. ISBN 978-80-247-3267-1. Kapitola Válka, mír a válka: 1915-39, s. 291.

[5] JOHNSON, Paul. Churchill. Londýn: Barrister & Principal, 2010. ISBN 978-80-87029-87-9. S. 74.

[6] BASTON, Lewis. Half a Government and no real Opposition – the general election of 1922 [online]. Conservative Home, 2016-07-08 [cit. 2020-10-07]. Dostupné online. (v angličtině)

[7] David Lloyd George [online]. BBC [cit. 2020-11-23]. (History). Dostupné online. (v angličtině)

[8] O MORGAN, Kenneth. Number 10 under Lloyd George 1916-1922 [online]. GOV.UK, 2012-05-01 [cit. 2020-11-23]. (History of government). Dostupné online. (v angličtině)

[p 1]

[p 2]

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[p 3]

[p 4]

[p 5]

[p 6]

[p 7]

[p 8]

[p 9]

[p 10]