Druhá vláda Davida Lloyd George

Druhá vláda Davida Lloyd George
premiér David Lloyd George
premiér David Lloyd George
Předseda David Lloyd George
Počet členů 23 (kabinet)
269 (celá vláda)
Politické subjekty Konzervativní strana
Liberální strana[p 1]
Labouristická strana[p 2]
Dolní sněmovna
520/707
Jmenována Jiřím V.
Datum jmenování 19181214a14. prosince 1918
Konec v úřadu 19221019a19. října 1922
Důvod ukončení rozpad koalice
Opozice Labouristická strana
Posloupnost vlád
< Lloyd George I
Law >
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Druhá vláda Davida Lloyd George byla v letech 1918 až 1922 vládou Spojeného království. Vláda byla pokračováním předchozí válečné koalice Konzervativní strany, Liberální strany a labouristů; liberálové ale nyní byli na otázce podpory vlády rozděleni a v administrativě sloužila jen jejich část pod vedením Davida Lloyd George. Naprostá většina Labouristické strany vládu nepodporovala.

Lloyd George vedl za Británii vyjednávání v Paříži o uspořádání poválečné Evropy. Na domácí půdě musel kabinet čelit válce s Irskem, kterou se nakonec podařilo kompromisně ukončit vytvořením Irského svobodného státu. Postupně však začala vzrůstat animosita mezi liberály a konzervativci, která po korupčním skandálu, do nějž byl Lloyd George osobně namočený, vedla k pádu vlády v říjnu 1922.

Politika

Volby 1918 a vytvoření vlády

Od roku 1916 vládla Británii válečná koalice sestávající z Liberální strany, Konzervativní strany a Labouristické strany; premiérem byl liberál David Lloyd George. Během války byla široká koalice mezi radikálními liberály a konzervativci pochopitelná, 11. listopadu 1918 ale bylo podepsáno příměří, čímž se smysl pokračování spolupráce stal méně jasným. Lloyd George ale viděl v koalici příslib národní jednoty pro strukturální změnu britské společnosti. Před válkou se jako ministr financí zasadil o hluboké sociální reformy a neměl v úmyslu v tomto polevit.[1] Konzervativci sice vnímali premiéra jako radikála, viděli v něm ale silnou osobnost, „muže, který vyhrál válku“ a pevnou hráz proti bolševismu, vzmáhajícímu se v Rusku a Německu.[2]

Na prosinec 1918 byly vyhlášeny všeobecné volby. V nich si kandidáti koalice rozdali „koaliční kupony“, aby nekandidovali proti sobě. Naprostou většinu obdrželi členové Konzervativní strany (445), následovali Lloyd Georgeovi liberálové (145). Zbylých 24 kuponů získali podporovatelé vlády z řad labouristů a jeden nezávislý. Volby skončily drtivým vítězstvím koalice, pro kterou hlasovalo 53% voličů a obsadila 520 mandátů ze 707.

Rozpad koalice

Během roku 1922 začaly gradovat spory mezi koaličními partnery. Přestože konzervativci drželi v Dolní sněmovně většinu, vysoký počet funkcí ve vládě zastávali liberálové. Tento stav začínal řadovým konzervativcům vadit; v říjnu provedli členové strany stojící mimo užší vedení převrat a odhlasovali odchod z koalice. V čele této vzpoury stál prezident Úřadu pro obchod Stanley Baldwin. O pár dní později Lloyd George rezignoval a bylo třeba jmenovat novou vládu. Nakonec král do úřadu premiéra jmenoval Andrewa Bonara Lawa, který v posledních letech stál mimo koalici.[3][4][5][6]

Legitimita vlády

Vládní strana Hlasy ve volbách % zisk Mandáty v Dolní sněmovně Křesla v kabinetu Vůdce strany
Konzervativní strana 4 003 848 38,4 %
379/707
13 Andrew Bonar Law
koaliční liberálové 1 318 844 12,6 %
127/707
9 David Lloyd George
koaliční labouristé 197 475 1,9 %
13/707
[p 3] 		1 George Barnes
Vláda celkem 5 529 441 53,0 %
520/707
[p 4] 		23 David Lloyd George

Seznam členů kabinetu

Zde je uveden seznam členů mírového kabinetu, který nastoupil do úřadu 10. ledna 1919. Pro seznam členů válečného kabinetu, lterý v rámci Lloyd Georgovy vlády fungoval do tohoto data, vizte Válečná vláda Davida Lloyd George.

Úřad Člen kabinetu Strana Nástup do úřadu Odchod z úřadu
Premiér David Lloyd George Liberální strana 19190110a10. ledna 1919 19221019a19. října 1922
Kancléř státní pokladny[p 5] Austen Chamberlain Konzervativní strana 19190110a10. ledna 1919 19210401a1. dubna 1921
Sir Robert Horne Konzervativní strana 19210401a1. dubna 1921 19221019a19. října 1922
Lord kancléř Lord Birkenhead Konzervativní strana 19190110a10. ledna 1919 19221019a19. října 1922
Lord prezident Tajné rady Lord Curzon Konzervativní strana 19190110a10. ledna 1919 19191023a23. října 1919
Arthur Balfour Konzervativní strana 19191023a23. října 1919 19221019a19. října 1922
Lord strážce pečeti Andrew Bonar Law Konzervativní strana 19190110a10. ledna 1919 19210323a23. března 1921
Austen Chamberlain Konzervativní strana 19210323a23. března 1921 19221019a19. října 1922
Ministr zahraničí Arthur Balfour Konzervativní strana 19221023a23. října 1922 19191023a23. října 1919
Lord Curzon Konzervativní strana 19191023a23. října 1919 19221019a19. října 1922
Ministr vnitra Edward Shortt Liberální strana 19190110a10. ledna 1919 19221019a19. října 1922
První lord admirality Walter Hume Long Konzervativní strana 19190110a10. ledna 1919 19210213a13. února 1921
Lord Lee Konzervativní strana 19210213a13. února 1921 19221019a19. října 1922
Ministr zemědělství a rybolovu[p 6] Rowland Prothero Konzervativní strana 19190110a10. ledna 1919 19190815a15. srpna 1919
Lord Lee Konzervativní strana 19190815a15. srpna 1919 19210213a13. února 1921
Sir Arthur Griffith-Boscawen Konzervativní strana 19210213a13. února 1921 19221019a19. října 1922
Ministr letectva Winston Churchill Liberální strana 19190110a10. ledna 1919 19210401a1. dubna 1921[p 7]
Ministr kolonií Vikomt Milner Konzervativní strana 19190110a10. ledna 1919 19210213a13. února 1921
Winston Churchill Liberální strana 19210213a13. února 1921 19221019a19. října 1922
Prezident Úřadu pro vzdělávání Herbert Fisher Liberální strana 19190110a10. ledna 1919 19221019a19. října 1922
Ministr zdravotnictví[p 8] Christopher Addison Liberální strana 19190110a10. ledna 1919 19210401a1. dubna 1921
Sir Alfred Mond Liberální strana 19210401a1. dubna 1921 19221019a19. října 1922
Ministr pro Indii Edwin Samuel Montagu Liberální strana 19190110a10. ledna 1919 19220319a19. března 1922
Lord Peel Konzervativní strana 19220319a19. března 1922 19221019a19. října 1922
Hlavní tajemník pro Indii Ian Macpherson Liberální strana 19190110a10. ledna 1919 19200402a2. dubna 1920
Sir Hamar Greenwood Liberální strana 19200402a2. dubna 1920 19221019a19. října 1922
Ministr práce Sir Robert Horne Konzervativní strana 19190110a10. ledna 1919 19200319a19. března 1920
Thomas Macnamara Liberální strana 19200319a19. března 1920 19221019a19. října 1922
Ministr bez portfeje Sir Eric Geddes Konzervativní strana 19190110a10. ledna 1919 19190519a19. května 1919
Ministr bez portfeje George Barnes Labouristická strana 19190110a10. ledna 1919 19200127a27. ledna 1920
Ministr bez portfeje Sir Laming Worthington-Evans Konzervativní strana 19190110a10. ledna 1919 19210213a13. února 1921
Ministr bez portfeje Christopher Addison Liberální strana 19210401a1. dubna 1921 19210714a14. července 1921
Ministr pro Skotsko Robert Munro Liberální strana 19190110a10. ledna 1919 19221019a19. října 1922
Prezident Úřadu pro obchod[p 9] Sir Albert Stanley Konzervativní strana 19190110a10. ledna 1919 19190526a26. května 1919
Sir Auckland Geddes Konzervativní strana 19190526a26. května 1919 19200319a19. března 1920
Sir Robert Horne Konzervativní strana 19200319a19. března 1920 19210401a1. dubna 1921
Stanley Baldwin Konzervativní strana 19210401a1. dubna 1921 19221019a19. října 1922
Ministr dopravy Sir Eric Geddes Konzervativní strana 19190519a19. května 1919 19211107a7. listopadu 1921[p 10]
Ministr války Winston Churchill Liberální strana 19190110a10. ledna 1919 19210213a13. února 1921
Sir Laming Worthington-Evans Konzervativní strana 19210213a13. února 1921 19221019a19. října 1922

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Vedení Liberální strany vládu nepodporovalo a oficiální strana tak byla v opozici; část jejích členů vedená Davidem Lloyd Georgem se ale na vládě podílela.
  2. ↑ Podobně jako Liberální strana se ani Labouristická strana na vládě oficiálně nepodílela, někteří její členové ale ve vládních funkcích sloužili.
  3. ↑ Zahrnuje též Národní demokraty
  4. ↑ Zahrnuje jednoho nezávislého podporovatele vlády.
  5. ↑ ministr financí
  6. ↑ Do 15. srpna 1919 prezident Úřadu pro zemědělství a rybolov.
  7. ↑ Jeho nástupce v úřadu ministra letectva se nestal členem kabinetu.
  8. ↑ Do 24. června 1919 prezident Úřadu pro místní samosprávy.
  9. ↑ ministr obchodu
  10. ↑ Jeho nástupce ve funkci ministra dopravy se nestal členem kabinetu.

Reference

  1. ↑ Lloyd George's Ministry Men [online]. World War I Centenary [cit. 2020-11-23]. Dostupné online. (v angličtině) 
  2. ↑ WASSON, Ellis. Dějiny moderní Británie od roku 1714 po dnešek. Londýn: Blackwell Publishing Limited, 2010. ISBN 978-80-247-3267-1. Kapitola Válka, mír a válka: 1915-39, s. 291. 
  3. ↑ JOHNSON, Paul. Churchill. Londýn: Barrister & Principal, 2010. ISBN 978-80-87029-87-9. S. 74. 
  4. ↑ BASTON, Lewis. Half a Government and no real Opposition – the general election of 1922 [online]. Conservative Home, 2016-07-08 [cit. 2020-10-07]. Dostupné online. (v angličtině) 
  5. ↑ David Lloyd George [online]. BBC [cit. 2020-11-23]. (History). Dostupné online. (v angličtině) 
  6. ↑ O MORGAN, Kenneth. Number 10 under Lloyd George 1916-1922 [online]. GOV.UK, 2012-05-01 [cit. 2020-11-23]. (History of government). Dostupné online. (v angličtině) 

Zdroj