Douglas B-66 Destroyer

B-66 Destroyer
Douglas RB-66C (54-450), 1957
Douglas RB-66C (54-450), 1957
Určení strategický bombardér
Původ Spojené státy americké
Výrobce Douglas Aircraft Company
Šéfkonstruktér Ed Heinemann
První let 28. června 1954
Zařazeno 1956
Vyřazeno 1973 (USAF)
Charakter vyřazen
Uživatel USAF
Vyrobeno kusů 209[1]
Vyvinuto z typu Douglas A-3 Skywarrior
Další vývoj Northrop X-21
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Douglas B-66 Destroyer (Ničitel) byl americký dvoumotorový proudový víceúčelový bojový letoun USAF, který byl konstrukčně přímo odvozen ze strategického bombardéru US Navy Douglas A-3 Skywarrior. Od svého námořního protějšku se Destroyer odlišoval celkem 400 konstrukčními změnami.[1]

Vývoj

Douglas RB-66B Destroyer vystavený v Národním muzeu letectva Spojených států amerických

B-66 byl konstrukcí reagující na požadavek amerického vojenského letectva, které na přelomu 40. a 50. let 20. století požadovalo lehký bombardovací a průzkumný letoun do výzbroje jednotek taktického letectva. Stroj požadovaných parametrů již existoval v podobě bombardéru Douglas A-3 Skywarrior, určeného k operacím z letadlových lodí vojenského námořnictva. Destroyer byl tedy v podstatě přizpůsobením Skywarriora odlišnou výzbrojí, výstrojí a vybavením podle specifik vojenského letectva. V důsledku toho zároveň odpadla nutnost zhotovení prototypu, čímž byla přímo kontraktována předsérie pěti strojů Douglas RB-66A Destroyer. Na rozdíl od Skywarriorů, vyráběných v El Segundo, byla výrobní linka Destroyerů otevřena v Douglasově pobočném závodě v Long Beach.

První RB-66A (52-2828) byl zalétán 28. června 1954 a následně pilotem Georgem R. Jansenem přelétnut na Edwardsovu leteckou základnu. Zde probíhaly další letové testy. Všech pět RB-66A posloužilo po odlétání zkušebního programu k ověřování operační způsobilosti a následujícím typovém vývoji. Dolétaly jako létající zkušebny motorů společnosti General Electric.

Do výzbroje taktického letectva byla zavedena až varianta RB-66B. První stroj (53-409) poprvé vzlétl 4. ledna 1955, dodávky operačním letkám byly zahájeny v únoru 1956. Místo pohonných jednotek Pratt & Whitney J57, pohánějících Skywarrior, byly zvoleny dva turbokompresorové motory Allison J71-A-9 o tahu po 43,11 kN. V přídi byl instalován vyhledávací radiolokátor AN/APS-27, střední část trupu obsahovala standardně tři noční kamery K-46 a jednu kameru K-38. Dálkově ovládané ocasní střeliště General Electric s dvojicí kanónů Colt Browning Mk 3/14 ráže 20 mm pracovalo s radiolokačním střeleckým systémem MD-1. Tříčlenná osádka seděla na rozdíl od Skywarriorů na vystřelovacích sedačkách.

Čistě bombardovací verze B-66B mohla nést v pumovnici konvenční nebo jadernou výzbroj. Vnitřní palivové nádrže s celkovým obsahem 17 597 l mohly být doplněny dvěma přídavnými nádržemi pod křídlem s obsahem po 1704 l. Obě varianty mohly doplňovat palivo za letu pomocí stabilizovaného hadicového systému. První kusy B-66B měly nejprve motory J71-A-11, pozdější létaly s vylepšenými pohonnými jednotkami J71-A-13.

Další variantu RB-66C, určenou k radioelektronickému průzkumu, začal produkovat znovuotevřený válečný závod v Tulse v Oklahomě. První exemplář byl zalétán 29. října 1955. Přetlaková střední část trupu RB-66C mezi hlavními trupovými nádržemi byla určena pro čtyři operátory radiolokačních systémů. Namísto přídavných nádrží byly podvěšovány kontejnery s vyhazovači dipólů, ke stejnému účelu sloužila později prodloužená záď trupu s odstraněným ocasním střelištěm. Z konců obou polovin křídla a pod trupem vyčnívaly kryty anténních soustav.

Z Tulsy bylo dodáno ještě 36 letounů WB-66D, představujících obměnu pro průzkum počasí v zóně bojové činnosti. Oproti RB-66C nesl jen dva operátory, zůstalo zachováno ocasní střeliště a kontejnery s vyhazovači rušících dipólů se podvěšovaly pouze pod křídlo.

Po konverzi třinácti B-66B na standard B-66E již vznikaly pouze verze pro vedení radioelektronického boje. Z letounů B-66B tak vznikly EB-66B, RB-66C byly proměněny na EB-66C a z RB-66B vznikla modifikací varianta EB-66E. Po zástavbě dalšího vybavení nesla označení EB-66F.

V rámci kosmického programu Gemini a Apollo operoval jeden kus NB-66B, dva letouny WB-66D (55-0408 a 55-0410) byly v roce 1961 konvertovány společností Northrop na stroje Northrop X-21A s řízeným laminárním obtékáním křídla.

Nasazení

Douglas EB-66E Destroyer z 355th TFW, 1970

Po zařazení prvních sériových letounů RB-66A k útvarům v únoru 1956, byly Destroyery následujícího roku dodávány 1., 19. a 30. taktické průzkumné letce 10. taktického průzkumného křídla v NSR.

První ze strojů B-66B přebralo USAF 16. března 1956, které byly zařazovány k 17. a 47. bombardovacímu křídlu. První WB-66D (55-390) byl dodán koncem června 1957, poslední ze série (55-425) zakončil v červnu 1958 celkovou výrobu 209 Destroyerů.

Letouny EB-66B, E a F byly nasazeny také ve vietnamské válce, kde nesly přezdívku „Brown Cradle“. EB-66E zasáhly do konfliktu v jihovýchodní Asii v rámci operace Constant Guard I, kdy stroje 39. TEWS (taktické letky radioelektrického boje) přelétly ze základny Shaw AFB v jižní Karolíně na základny Takhli a Koratu v Thajsku. Zde potom operovaly v sestavě 41. a 42. letky TEWS u 355. křídla. Během nasazení Destroyerů v tomto konfliktu přišlo USAF v rozmezí let 1968- 1972 o celkem 12 strojů.

EB-66E a F byly dislokovány rovněž v evropském prostoru, kde působily od roku 1969 do počátku 80. let na západoněmecké základně Spangdahlem u 52. taktického stíhacího křídla.

Specifikace (EB-66E)

Douglas B-66B Destroyer (53-506)
Douglas WB-66D (55-0395), Pima Air & Space Museum

Údaje dle[1]

Technické údaje

  • Osádka:
  • Rozpětí: 22,19 m
  • Délka: 22,91 m
  • Výška: 7,18 m
  • Nosná plocha: 72,27 m²
  • Zatížení na jednotku plochy: 469,76 kg/m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 19 170 kg
  • Vzletová hmotnost: 33 997 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 37 622 kg
  • Pohonná jednotka:

Výkony

  • Maximální rychlost u země: 1015 km/h
  • Maximální rychlost v 10 972 m: 956 km/h
  • Stoupavost u země: 21,60 m
  • Taktický dolet: 1284 km
  • Maximální dolet: 3060 km
  • Praktický dostup: 12 400 m

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c MORAVEC, Jiří. Douglas B-66 Destroyer. Letectví a kosmonautika. Říjen 1982, roč. LVIII., čís. 21, s. 832–834. 

Literatura

  • GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 54. 
  • MORAVEC, Jiří. Douglas B-66 Destroyer. Letectví a kosmonautika. Říjen 1982, roč. LVIII., čís. 21, s. 832–834. 
  • KADLEC, Jan. Rozpoznávání letadel. 2.. vyd. Praha: Naše vojsko, 1958. S. 249–251. 

Externí odkazy

Zdroj