Domoušice

Domoušice
	Náves
	znakvlajka
Lokalita
Status	obec
Pověřená obec	Louny
Obec s rozšířenou působností	Louny; (správní obvod)
Okres	Louny
Kraj	Ústecký
Historická země	Čechy
Stát	Česko
Zeměpisné souřadnice	50°14′3″ s. š., 13°43′47″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	643 (2023)
Rozloha	15,28 km²
Nadmořská výška	415 m n. m.
PSČ	439 68, 440 01
Počet domů	316 (2021)
Počet částí obce	2
Počet k. ú.	2
Počet ZSJ	2
Kontakt
Adresa obecního úřadu	Domoušice 107; 439 68 Domoušice ; ou.domousice@ln.cz
Starosta	Zdeněk Kutner
	Oficiální web: www.domousice.cz
	Domoušice
Další údaje
Kód obce	566152
Geodata (OSM)	OSM, WMF
	multimediální obsah na Commons
	Zdroje k infoboxu a českým sídlům.; Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Domoušice (německy Domauschitz) se nachází v okrese Louny, Ústecký kraj. Spadá pod matriční úřad v Hřivicích. Žije zde 643^[1] obyvatel. Nejvyšší bod (526 metrů) tvoří Pískový vrch a nejnižší bod (290 metrů) nachází na dně koryta potoka Hasiny na severním kraji katastrálního území mezi Solopysky a Konětopy. Vesnicí vedou silnice III. třídy, železniční trať Most–Rakovník, na které je železniční stanice Domoušice, a dvě autobusové linky. Nachází se zde pošta, kino, mateřská a základní škola. Domoušice jsou členem zájmového sdružení obcí Mikroregion Lounské podlesí, které zde má své sídlo.

Název

Vesnice se původně jmenovala Domašice a tvar Domoušice se používá od osmnáctého století. V historických pramenech se jméno vsi objevuje ve tvarech: Domaschitz (1325), v Domašiciech (1468), „ke vsi Domašicóm“ (1470), Domašice (1477), v Domašicích (1615) a Domauschitz (1787 a 1846).^[4]

Historie

Staré hradiště dochované v lokalitě Na Rovinách ukazuje na osídlení zdejší oblasti již v dobách pravěku. První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1325.^[4]

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011^[5]^[6]
Obec Domoušice
	1869	1880	1890	1900	1910	1921	1930	1950	1961	1970	1980	1991	2001	2011
Obyvatelé	1 052	1 234	1 234	1 240	1 413	1 534	1 486	1 073	1 108	958	840	649	625	655
Místní část Domoušice
Obyvatelé	779	896	881	864	981	1 039	987	707	745	651	592	457	450	483
Domy	96	108	116	131	146	165	207	211	187	190	176	204	210	222
Data z roku 1961 zahrnují i domy části Filipov.

Části obce

Domoušice
Solopysky

Pamětihodnosti

Ve středu vesnice stojí barokní domoušický zámek. Na počátku osmnáctého století ho založila svatovítská kapitula jako sídlo správy panství. Od devatenáctého století v něm sídlila schwarzenberská lesní správa a po roce 1924 státní správa lesů.^[7]
Mezi vlastní vesnicí a Filipovem stojí pozdně barokní kostel svatého Martina z roku 1754 s kaplí Božího hrobu a rokokovým zařízením.^[8]
Kaplička (zvonička)
Západně od vesnice se v poloze Na Rovinách nachází zbytky halštatského hradiště. Na jih od hradiště, stále ještě na katastru obce, se nachází i tzv. Kounovské kamenné řady označované často za pravěkou památku. Archeologický výzkum však neprokázal původ ani stáří památky.
přejezd VÚD

Osobnosti

Josef J. Pihert (1845–1911), český hudební skladatel a pedagog
Václav Morch (1909–1979), český zeměměřič a kartograf
Václav Bergman (1915–2003), stíhací pilot, účastník Bitvy o Británii, po jistou dobu velitel 313. československé stíhací perutě RAF
Josef Krejčí (1912–1989), ministr průmyslu

Galerie

Zvonice u kostela
Kostel svatého Martina
Dům Kateřiny Johnson (stará škola je vedle)
Zámek
Zvonička s kapličkou
Kaplička svatého Judy Tadeáše
Kounovské kamenné řady

Reference

↑ ^a ^b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
↑ ^a ^b PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek I. A–H. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954. 823 s. Heslo Domoušice, s. 435.
↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 396, 397.
↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 303.
↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Domoušice – zámek, s. 100.
↑ Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek I. A/J. Praha: Academia, 1977. 644 s. Heslo Domoušice, s. 316–317.