Doly Severní dráhy Ferdinandovy

Společnost Severní dráha Ferdinandova (SDF) provozovala do roku 1945 kamenouhelné doly v Ostravsko-karvinském revíru. Z 16 původních dolů SDF v ostravském revíru jsou všechny jámy nefunkční. Zachovány jsou převážně fragmenty památkově chráněných částí jako těžní věže (např. Jindřich, Alexander) či budovy (Jiří). Nejzachovalejší památkou je areál Dolu Michal, který byl v roce 1995 prohlášen národní kulturní památkou.

Historie

Roku 1836 byla ustanovena akciová společnost Výhradně privilegovaná Severní dráha císaře Ferdinanda (k. k. ausschliesslich privilegierte Kaiser Ferdinands-Nordbahn),[pozn. 1] která měla vystavět železnici z Vídně do Bochně. Tím se stala levným dopravním prostředkem pro přepravu zboží a nerostných surovin a významně ovlivnila průmyslový rozvoj oblastí na Moravě, Slezsku a Haliči.[1]

Když železnice dosáhla na Ostravsko, rozhodlo vedení společnosti zahájit těžbu černého kamenného uhlí. Byly založeny Kamenouhelné doly c. k. privilegované dráhy císaře Ferdinand.[2] V roce 1855 tato společnost odkoupila doly bratří Kleinů v Ostravě-Přívoze (důl František) a Ostravě-Hrušově (doly Albert a Hubert). V roce 1856 odkoupila státní doly C. k. kutací a vrtebné komise[pozn. 2] (např. důl č. X v Moravské Ostravě, důl č. V ve Slezské Ostravě, důl Michael[pozn. 3] v Michálkovicích)[pozn. 4] a zahájila samostatnou činnost ve vyhledávání vhodných míst pro těžbu uhlí a založení nových jam a dolů.[3][pozn. 5] Mezi nově založenými doly byly například jámy Jan (1869) a Josef (1879) ve Slezské Ostravě.

Po uplynutí padesátiletého privilegia byla vydána v roce 1886 nová koncese a společnost byla přejmenována na C. k. privilegovanou Severní dráhu císaře Ferdinanda, pod její správu náleží správa dolů v Ostravsko-karvinském revíru – kamenouhelné doly C. k. privilegované Severní dráhy císaře Ferdinanda.

V roce 1906 došlo k zestátnění veřejné železnice, ale důlní majetek včetně báňské dráhy zůstal společnosti kamenouhelné doly C. k. privilegované Severní dráhy císaře Ferdinanda. Během první světové války (1911–1917) dochází k modernizaci důlních podniků, elektrifikaci a centralizaci těžby. Příkladem za všechny je důl Michael, kdy důl je kompletně přestavěn do nové podoby, plně elektrifikován a podzemními překopy je na jámu Michael dopravováno uhlí s dolů Jan a Josef ve Slezské Ostravě a dolu Petr a Pavel v Michálkovicích, tyto jámy se stávají pomocnými. Spojením dobývacích polí vzniká nové dobývací pole o rozloze 411 ha 41 a 51,4 m² (tj. 84 jednoduchých důlních měr a 12 přebytků)[4] a Důl Michael.

Administrativní budova Dolů SDF.

V roce 1921 rozhodnutím akcionářů dochází ke změně názvu na Severní dráha Ferdinandova (SDF) a společnost SDF mění původní název dolu Michael na český Michal. Společnost SDF přenesla své sídlo do Československa. V Moravské Ostravě v Husově ulici 7 stojí bývalý administrativní dům těžební společnosti SDF. Dům byl postaven firmou Rozhon, fasádu navrhl architekt Pavel Janák v letech 1920–1921 ve stylu rondokubismu.[pozn. 6]

V období 1938 až 1940 byla postavena budova pro generální ředitelství kamenouhelných dolů SDF podle projektu architekta Karla Kotase (1894–1973). V průčelí budovy je reliéf alegorie Stvoření uhlí od sochaře Jana Laudy (1898–1959).

Po obsazení Československa německými vojsky (1939) byla na společnost uvalena nucená správa a její vedení se dostalo do vlivu státního koncernu Hermann Göring Werke. V období druhé světové války (1942) do správy SDF byly zařazeny státní doly Oskar v Heřmanicích, Evžen v Petřvaldě a Václav v Porubě (Orlová).[3]

Původní budova generálního ředitelství kamenouhelných dolů SDF

Ukončením 2. světové války dekretem prezidenta republiky č. 5/1945 Sb. z 19. května 1945 byl majetek SDF postaven pod národní správu a na základě dekretu prezidenta republiky č. 100/1945 Sb. z 28. října 1945 v roce 1945 znárodněn a začleněn do národního podniku Ostravsko – karvinské doly.[3] Byly to doly: František v Přívoze, Hubert v Hrušově, Zárubek ve Slezské Ostravě, Michal v Michálkovicích, Evžen v Petřvaldě a Václav v Porubě u Orlové. A také elektrárna František v Přívoze, koksovny František v Přívoze a Václav v Porubě (Orlová).

Těžba uhlí

Ředitelská konference[5] uvádí, že do roku 1929 SDF měla propůjčený důlní majetek o celkové výměře 2 079,6 ha. Mimo to byla majitelkou kutného pole o výměře 1 077 ha v Dolních a Horních Žibřidovicích, Malých Kunčicích a Pruchné na polské straně hranice. V roce 1925 odkoupila od Jana Larische-Mönnicha kutné pole v Pudlově, Bohumíně,[pozn. 7]Novém Bohumíně a Kopytově o výměře 1 430 ha.

Propůjčený důlní majetek SDF v OKR tvořil 3 od sebe oddělená důlní pole:[5]

a) Severní pole o rozloze 1 160 ha s doly Hubert v Hrušově, František v Přívoze s dolem Jiří v Moravské Ostravě a Jindřich v Moravské Ostravě.

Důl František dobýval uhlí ze slojového pásma spodních hrušovských a petřkovických vrstev ostravského souvrství. V roce 1929 dobýváno 14 slojí o mocnosti 50 - 200 cm, úklon 20 - 30°.

V důlním poli jam Jindřich, Jiří, Albert se uhlí těžilo ze slojového pásma hrušovských vrstev ostravského souvrství. V dobývacím poli dolu Hubert se uhlí těžilo ze slojového pásma spodních hrušovských a petřkovických vrstev ostravského souvrství. V roce 1929 bylo dobýváno: Důl Jiří 11 slojí 60 - 160 cm, úklon 0 - 90°. Důl Hubert 15 slojí 40 - 180 cm, úklon 6 - 90°. Důl Jindřich 6 slojí o mocnosti 50 - 100 cm (místy i 300 cm), úklon 0 - 90°

b) Jižní pole o rozloze 508 ha s doly Zárubek a Alexander.

V důlním poli dolu Zárubek a Alexander bylo černé uhlí dobýváno ze slojového pásma především jakloveckých a svrchních hrušovských vrstev (důl Zárubek ještě vrstvy porubské) ostravského souvrství. V roce 1929 bylo dobýváno 16 slojí o mocnosti 40 - 240 cm , úklon 0 - 30°.

c) Východní pole o rozloze 411 ha s dolem Michal.

V důlním poli dolu Michal bylo černé uhlí těženo ze slojového pásma jakloveckých vrstev ostravského souvrství (jámy Ferdinand, Petr a Pavel, Jan, Josef) a hrušovské vrstvy (dobývací pole jámy Oskar) ostravského souvrství. V roce 1929 bylo dobýváno 17 slojí o mocnosti 50 - 200 cm.

Kolonie Severní dráhy Ferdinandovy

Důlní společnost SDF budovala pro své zaměstnance jednotné domy sdružené v koloniích. Od roku 1867 až do 30. let 20. století projektoval s malými odchylkami dělnické domy architekt Rudolf Sauer. Záměr jednotných domů v kolonii kolem jam SDF měl demonstrovat příslušnost ke své důlní společnosti.

Vybudovány byly kolonie Zárubecká, Vilémská - tyto kolonie jsou zbourány, Jakubská (částečně zbourána), Josefská (zbylo 12 domů) a Jánská (částečně zbourána, zbylo 10 domů)[6][pozn. 8] ve Slezské Ostravě. Michalská (zbourána), Ferdinandova, Peterská (U Pumpy) v Michálkovicích, Alexandr[pozn. 9] v Kunčičkách a Hubert[pozn. 10] v Hrušově.[pozn. 11]

Své kolonie měla jáma František v Přívoze a koksovna František v Přívoze. Pro důl Zárubek v Kunčičkách byla postavena Jubilejní kolonie, v Moravské Ostravě u jam Jiří (Jiřská kolonie - zbourány poslední 2 domy 1964) a jámy Jindřich (Jindřišská kolonie- zánik v 1957) a kolonie U Dubu (likvidace v 1938).

Ústřední záchranná stanice pro doly Severní dráhy Ferdinandovy na závodě Zárubku ve Slezské Ostravě

Ústřední záchranná stanice pro doly Severní dráhy Ferdinandovy na závodě Zárubek ve Slezské Ostravě vznikla v roce 1911. Záchranné dýchací přístroje byly umístěny na jámě Vilém ve Slezské Ostravě a následně byly přístroje přemístěny do místnosti v šachetní budově jámy Hermenelgild. Na jámě Vilém byla zřízená cvičební místnost pro všestranný výcvik záchranářů. Byla tam vybudována svážná o úklonu 21°, kde záchranáři ručním rumpálem dopravovali vůz v dýchacích přístrojích třicetkrát nahoru a dolů po dobu dvouhodinového cvičení. Pro lezecký výcvik tam byly vybudovány žebříky a 5 metrový kolmý šibík (slepá jáma) o úklonu 45°. V cvičební místnosti bylo možné dosáhnout teploty kolem 50 °C s nedýchatelným ovzduším.

Záchranná stanice byla vybavena dýchacími přístroji: 10 přístrojů Dragër model 1910/11, 5 přístrojů Audos MR3 1924, 5 přístrojů Dragër S.S. 1 pro narážeče, 5 přístrojů M.S.A. (filtrace vzduchu), 2 přístroje Dragër –Tübben a dva oživovací přístroje Pulmotor, 1 Inhabad a 1 záchranný vůz.  Ústřední záchranná stanice pro doly Severní dráhy Ferdinandovy byla zrušena ke dni 1. 11. 1946.[7]

Seznam jam, které byly ve vlastnictví nebo správě Severní dráhy Ferdinandovy

Ostravský revír

Název jámy důl důl SDF po roce 1914 důl OKD po roce 1946 hloubení, založení hloubka jámy v m druh jámy likvidace Těžba od/do lokalita
František 1 / Odra 1 František František Vítězný únor / Odra 1849 564 kutací, těžní 1998 1854 / 1969 Přívoz
František 2 / Odra 2 1942 1041 těžní, skipová 1966 / 1994
František 4 / Odra 4 1851 1100 čerpací a výdušná -
Jáma V / Hermenegild Hermenegild Hermnegild / Zárubek Zárubek / Ostrava 1845 835 těžní 1997 1862-1990 Slezská Ostrava
Hermenegild / Zárubek vodní 1858 331 výdušná, vodní -
Větrní č. 13 1861 57 větrní 1884 -
Vilém Vilém Zárubek 1859 330 víceúčelová, větrní 1961 1866 /1914
Alexander 1 Alexander Hermenegild / Zárubek 1896 945 těžní, výdušná 1994 1898 / 1926 Kunčičky
Alexander 2 1896 922 výdušná -
Albert Albert Hubert Vítězný únor / Odra 1849 192 víceúčelová, větrní 1886 1850 / 1876 Hrušov
Hubert těžní Hubert 1855 569 těžní, vtažná 1992 1855 - 1992
Hubert výdušná 1868 474 výdušná -
Vrbice E. Urx 5 Koblov 1911 387 výdušná -
Jakub Jakub Zárubek Zárubek / Ostrava 1868 644 víceúčelová, větrní 1872 / 1914 Slezská Ostrava
Jakub výdušná 293 výdušná -
Jan těžní Jan Michael / Michal P. Cingr / Rudý říjen 1869 483 kutací, těžní, větrní 1975 1877 / 1914
Jan větrní 1870 376 výdušná 1922 -
Jáma X / Jindřich Jindřich Jindřich Vítězný únor / Odra 1846 546 kutací, těžní 1982 1861 /1932 Moravská Ostrava
Jindřich větrní 1858 468 větrní 1979 -
Jiří těžní Jiří 1871 382 těžní, vtažná 1952 1896 / 1927
Jiří výdušná 180 výdušná 1953 -
Hlavní / Ferdinand Hlavní / Ferdinand - - 1843 135 kutací, víceúčelová 1885 1851 / 1882 Michálkovice
Josef Josef Michael / Michal P. Cingr / Rudý říjen 1879 652 těžní, výdušná 1935 1884 / 1916 Slezská Ostrava
Michael Michael 1843 670 kutací, těžní, vtažná 1995 1850 - 1993 Michálkovice
Oskar Oskar[pozn. 12] - 1912 625 otvírková, větrní - Heřmanice
Pavel Petr a Pavel Michael / Michal 1858 470 výdušná - Michálkovice
Petr 504 těžní, výdušná 1866 - 1913

Karvinský revír

Název jámy důl důl SDF po roce 1914 důl OKD po roce 1946 hloubení, založení hloubka v m druh jámy likvidace Těžba od/do lokalita
Evžen Evžen[pozn. 13] Evžen Čs. pionýr 1862 626 kutací, těžní 1973 1862 - 1972 Petřvald
Jan Evžen 1882 404 větrní 1974 -
Marianka Evžen 1878 225 větrní 1973 -
Václav 1 Václav[pozn. 14] Václav 1899 659,5 větrní 1973 - Poruba u Orlové
Václav 2 Václav 1903 590,3 těžní 1973 -

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Slovo ausschliesslich – výhradní, výlučný nebo výsadní znamenalo, že nikdo jiný nesmí na území vymezeném ke stavbě této trati stavět železnici a pokud by tak učinil, propadla by ve prospěch KFNB
  2. ↑ k. k. Hohes montan Aerar
  3. ↑ Často se původní název zaměňuje s dolem ve Slezské Ostravě Johann Michaeli ⇒ Důl Michaeli ⇒ Michálka, kterou založil Jan Nepomuk Marie hrabě Wilczek v roce 1871 jako hlubinný důl.
  4. ↑ Nově získané doly byly společností přejmenovávány: důl č. X / Jindřich, č. V / Hermenegild
  5. ↑ Pojem jáma se vztahuje k vlastnímu úvodnímu dílu tzv. jámovému stvolu. Pojem důl chápeme jako organizační a provozní jednotku.
  6. ↑ Snímek budovy na: http://www.msstavby.cz/rekonstrukce-husova-7-15-10-2013/ [1]
  7. ↑ Dnešní Starý Bohumín
  8. ↑ V literatuře se zaměňují kolonie Jánská s Josefskou
  9. ↑ Dvě kolonie Stará osada a Nová osada
  10. ↑ Ve Vrbici bylo 8 domů, které patřily pod správu dolu Hubert.
  11. ↑ Matěj Miloš, Ryšková Michaela. Ostrava napospas... Technický magazín T94, 1994, ročník XXXVII, č. 7, samostatná příloha, upraveno
  12. ↑ Jáma Oskar v majetku SDF v době německé okupace od roku 1942
  13. ↑ Důl Evžen zařazen do majetku SDF v době německé okupace v roce 1942.
  14. ↑ Důl Václav zařazen do majetku SDF v době německé okupace v roce 1942

Reference

  1. ↑ BOROVCOVÁ, Alena. Kulturní dědictví Severní dráhy Ferdinanada. Ostrava: [s.n.], 2012. ISBN 978-80-85034-66-0. S. 16. 
  2. ↑ ZÁŘICKÝ, Aleš. Ve stínu těžních věží. Ostrava: [s.n.], 2004. ISBN 80-7042-653-5. S. 43. 
  3. ↑ a b c MATĚJ, Miloš; KLÁT, Jaroslav; KORBELÁŘOVÁ, Irena. Kulturní památky Ostravsko – karvinského revíru. Ostrava: [s.n.], 2009. 65, 66, 69-70 s. ISBN 978-80-85034-52-3. 
  4. ↑ KLÁT, Jaroslav; MATĚJ, Miloš. Národní kulturní památka Důl Michal/Petr Cingr v Ostravě. Ostrava: [s.n.], 2006. ISBN 80-85034-34-4. S. 27. 
  5. ↑ a b Kamenouhelné doly Ostravsko - karvinského revíru I.. Moravská Ostrava: [s.n.], 1929. S. 58. 
  6. ↑ JEMELKA, Martin. Ostravské dělnické kolonie. Vyd. 1. vyd. Ostrava: Filozofická fakulta Ostravské univerzity, 2012. ISBN 9788073689537, ISBN 8073689537. OCLC 795330565 S. 454–466. 
  7. ↑ ŠPAČEK, Antonín. Kamenouhelné Doly Ostravsko Karvinského Revíru II.. [s.l.]: [s.n.], 1929. 847 s. S. 723. 

Literatura

  • Uhelné hornictví v OKR, Ostrava, 2003.
  • Od nálezu uhlí po útlum těžby na Ostravsku, část 2., Ostrava, 2002.
  • Ředitelská konference, Kamenouhelné doly Ostravsko-karvinského revíru, Ostrava, 1928, díl IV, s.57 až 78, 398 až 425.
  • Ředitelská konference, Kamenouhelné doly Ostravsko-karvinského revíru, Ostrava, 1929, díl I, s.57 až 78, 398 až 425.

Zdroj