Dolní Hbity

Dolní Hbity
Znak obce Dolní HbityVlajka obce Dolní Hbity
znakvlajka
Lokalita
Status obec
Pověřená obec Příbram
Obec s rozšířenou působností Příbram
(správní obvod)
Okres Příbram
Kraj Středočeský
Historická země Čechy
Stát ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice 49°39′27″ s. š., 14°10′12″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel 912 (2023)[1]
Rozloha 25,69 km²[2]
Nadmořská výška 399 m n. m.
PSČ 262 62, 262 63
Počet domů 419 (2021)[3]
Počet částí obce 8
Počet k. ú. 6
Počet ZSJ 9
Kontakt
Adresa obecního úřadu Dolní Hbity 89
262 62 Dolní Hbity
obec@dolni-hbity.cz
Starosta Ing. Jan Michálek
Oficiální web: www.dolni-hbity.cz
Dolní Hbity
Dolní Hbity
Další údaje
Kód obce 540129
Geodata (OSM) OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dolní Hbity (v místním nářečí Dolnohbity) jsou obec v okrese Příbram ve Středočeském kraji. Leží asi čtrnáct kilometrů východně od Příbrami. Žije zde 912[1] obyvatel.

Historie

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1325, kdy český král Jan Lucemburský prodával kamýcké lovčí lesy a přilehlými vesnicemi panu Heřmanovi z Miličína.

V Dolních Hbitech se udržuje pověst o tom, že český král Karel IV. v těchto místech na lovu zabloudil a protože zde chybil, nechal zde postavit kapličku a toto místo nazval Chybity. I když je tato historka zřejmě nepravdivá, existuje zde jedna zajímavost. Král Karel IV., za doby své vlády osobně jmenoval třikrát kněze pro dolnohbitskou faru. Tento doložený fakt je v našich dějinách ojedinělý a znamená to, že musel mít ke zdejšímu kraji určitý vztah.[zdroj?]

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[4][5]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 1 642 1 772 1 746 1 715 1 652 1 556 1 421 1 103 1 054 1 019 946 852 823 848 905
Počet domů 234 247 255 277 276 283 286 296 277 275 253 320 332 367 419

Obecní správa

Územněsprávní začlenění

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Praha, politický i soudní okres Příbram[6]
  • 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Příbram
  • 1868 země česká, politický i soudní okres Příbram
  • 1869 země česká, politický i soudní okres Příbram, obec Hbity[7]
  • 1880 země česká, politický i soudní okres Příbram[7]
  • 1939 země česká, Oberlandrat Tábor, politický i soudní okres Příbram[8]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Příbram[9]
  • 1945 země česká, správní i soudní okres Příbram[10]
  • 1949 Pražský kraj, okres Příbram[11]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Příbram
  • 2003 Středočeský kraj, okres Příbram, obec s rozšířenou působností Příbram

Části obce

Obec Dolní Hbity se skládá z osmi místních částí na šesti katastrálních územích:

Obecní symboly

Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 19. listopadu 2009.[12]

Společnost

Rok 1932

V obci Dolní Hbity (225 obyvatel, poštovní úřad, telefonní úřad, telegrafní úřad, četnická stanice, katol. kostel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[13] lékař, cihelna, 3 hostince, kapelník, kolář, obchod s kůží, 2 mlýny, 2 obuvníci, porodní asistentka, 2 rolníci, 3 řezníci, 2 obchody se smíšeným zbožím, Spořitelní a záložní spolek pro farní osadu Dolno-Hbitskou, obchod se střižním zbožím, švadlena, trafika, 2 truhláři.

V obci Luhy (přísl. Třtí, 450 obyvatel, samostatná obec se později stala součástí Dolních Hbitů) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[14] cihelna, 3 hostince, kovář, krejčí, 2 žulové lomy, mlýn, obuvník, obchod s lahvovým pivem, punčochář, 7 rolníků, 6 obchodů se smíšeným zbožím, 2 trafiky, 2 trhovci.

V obci Nepřejov (přísl. Horní Líšnice, Kaliště, 318 obyvatel, samostatná obec se později stala součástí Dolních Hbitů) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[15] 2 hostince, kolář, krejčí, 2 mlýny, pila, 2 obchody s lahvovým pivem, 13 rolníků, 2 obchody se smíšeným zbožím, trafika.

Pamětihodnosti

Kostel od restaurace

Památník padlým vojínům v první světové válce

Padlí vojíni

Již v roce 1920 byly v dolnohbitském kostele umístěny dvě mramorové desky, na kterých jsou vyryta jména občanů přímo z Dolních Hbit a z okolních vesnic, kteří zahynuli na bojištích první světové války v letech 1914–1918. V roce 1936 byl přímo v centru obce postaven kamenný pomník, na kterém jsou připevněny kovové desky se seznamy 67 jmen padlých podle jednotlivých obcí.

Dolní Hbity – 13 osob, Luhy – 10 osob, Větrov – 9 osob, Jablonná – 9 osob, Horní Hbity – 8 osob, Káciň – 7 osob, Jelence – 5 osob, Líšnice – 4 osoby, Nepřejov – 2 osoby.

Ve spodní části pomníku je dodatek: „Památce našich kamarádů věnují příslušníci polního pluku č. 102.“

Socha sv. Jana Nepomuckého

Socha sv. Jana Nepomuckého

Původní socha sv. Jana Nepomuckého byla vyrobena v roce 1903 v Rožmitále a postavena přímo na návsi. Nestála však na kamenném podstavci, okolo bylo pouze dřevěné oplocení. V roce 1942 bylo rozhodnuto provést její generální opravu. Plán na pomník dodal architekt Petr Flenyko z Prahy, kámen byl dodán z lomu patřícího katolické církvi, jednotlivé kvádry zhotovil Jaroslav Kříž ze Zduchovic, vlastní stavbu z kamenných bloků provedli Josef Chmelař, Rudolf Vavřina a Alois Burian z Dolních Hbit, Josef Hampejs a Jaroslav Kříž ze Zduchovic. Opravu sochy a její nový nátěr provedl Antonín Kulíšek z Příbrami. Dne 19. října 1942 byla socha za přítomnosti velkého množství lidí znovu vysvěcena. V roce 1969, kdy byla v obci prováděna regulace protékajícího potoka, došlo k navýšení části návsi kde socha stojí, proto se oproti původní snížila celková výše kamenného podstavce asi o 1,5 m.

Škola

Škola

Dolní Hbity se jako jedna z mála vesnic středního Povltaví může pochlubit tím, že zde stojí jedna z nejstarších škol na okrese Příbram. Ve staré kronice se píše, že první škola zde byla zřízena v roce 1783 nebo 1789. Před tímto rokem se vyučovalo různě v domech zdejších usedlíků. Nová škola byla nejprve jednotřídní, ale v roce 1828 je již zmíněna jako škola dvoutřídní. Další zápis v kronice pak popisuje podobu školy. Počet žáků navštěvujících zdejší školu rok od roku rostl a tak v roce 1882 hovoří již o pěti třídách.

Současná školní budova byla vystavěna v roce 1883. Dne 5. března roku 1881 se konala veřejná dražba na stavbu budovy. Přihlásilo se celkem 6 podnikatelů. Nejnižší byla nabídka Josefa Vopičky ze Svatého Pole, který školu postavil za 14900 zlatých. Už 19. dubna 1881 byl položen základní kámen a v roce 1883 se začalo vyučovat. Počet dětí v prvním školním roce byl 366 a vyučovalo se v 5 třídách. V roce 1966 došlo k velké úpravě školy, bylo vybudováno sociální zařízení, vyměněna okna a celý objekt byl opatřen novou kameninovou omítkou. V roce 1979 byla při škole zřízena školní družina. Ve druhé polovině 90. let byla vybudována přímo v budově školy nová školní jídelna a byla provedena rozsáhlá přístavba pro další prostory potřebné pro vyučování. Rekonstruováno bylo také vytápění celého objektu.

Doprava

Dopravní síť

  • Pozemní komunikace – Do obce vedou silnice III. třídy. Ve vzdálenosti 1 km lze najet na silnici II/118 Krásná Hora nad Vltavou - Kamýk nad Vltavou - Horní Hbity - Příbram.
  • Železnice – Železniční trať ani stanice na území obce nejsou.

Veřejná doprava

  • Autobusová doprava – Z obce vedly autobusové linky např. do těchto cílů: Dobříš, Kamýk nad Vltavou, Krásná Hora nad Vltavou, Petrovice, Milevsko, Praha, Příbram.

Turistika

Územím obce vedou turistické trasy modrá turistická značka Horní Líšnice - Horní Hbity - Jelence - Višňová, zelená turistická značka Obory - Luhy - Kaliště - Horní Líšnice a žlutá turistická značka Kalcovy jedle - Jelence - Luhy - Třtí - Kamýk nad Vltavou.

Rodáci

  • Karel Vopička (1857–1935), českoamerický podnikatel a americký vyslanec na Balkáně[16]

Galerie

  • Pohled od východu
    Pohled od východu
  • Pohled od západu
    Pohled od západu
  • Pohled od severu
    Pohled od severu
  • Pohled z Bukovce
    Pohled z Bukovce
  • Pohled od Záduší
    Pohled od Záduší
  • Pohled z Koukolek
    Pohled z Koukolek

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2015-12-21]. Dostupné online. 
  5. ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  6. ↑ Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  7. ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 93. 
  8. ↑ Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  9. ↑ Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  10. ↑ Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 28-09-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 28-09-2011. 
  11. ↑ Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 22-05-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 22-05-2011. 
  12. ↑ Udělené symboly – Dolní Hbity [online]. 2009-11-19 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 
  13. ↑ Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 220. (česky a německy)
  14. ↑ Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 777. (česky a německy)
  15. ↑ Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 906. (česky a německy)
  16. ↑ Karel J. Vopička zemřel. Lidové noviny. 1935-09-07, roč. 43, čís. 448, s. 5. Dostupné online [cit. 2019-10-06]. 

Externí odkazy

Zdroj