Dikumylperoxid

Dikumylperoxid
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Obecné
Systematický název 1,1′-[peroxydi(propan-2,2-diyl)]dibenzen
Sumární vzorec C18H22O2
Vzhled bílý prášek[1]
Identifikace
Registrační číslo CAS 80-43-3
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) 201-279-3
PubChem 6641
SMILES CC(C)(C1=CC=CC=C1)OOC(C)(C)C2=CC=CC=C2
InChI InChI=1S/C18H22O2/c1-17(2,15-11-7-5-8-12-15)19-20-18(3,4)16-13-9-6-10-14-16/h5-14H,1-4H3
Vlastnosti
Molární hmotnost 270,37 g/mol
Teplota tání 39 °C (312 K)[1]
Teplota varu 100 °C (0,03 kPa)[1]
Teplota rozkladu 130 °C[1]
Hustota 1,02 g/cm3[1]
Rozpustnost ve vodě 0,04 mg/100 ml[1]
Bezpečnost
GHS02 – hořlavé látky
GHS02
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
H-věty H242 H314 H315 H319 H360D H411[1]
P-věty P203 P210 P234 P234 P240 P260 P264+265 P273 P280 P301+330+331 P302+352 P302+361+354 P304+340 P305+351+338 P305+354+338 P316 P318 P321 P332+317 P337+317 P362+364 P363 P370+378 P391 P403 P405 P410 P411 P420 P501[1]
Teplota vzplanutí 71 °C (344 K) (0,03 kPa)[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dikumylperoxid je organický peroxid se vzorcem (C6H5CMe2O)2 (Me = CH3). Využití nachází při výrobě polymerů, kde slouží jako radikálový iniciátor a zesíťovací činidlo ve výrobě nízkohustotního polyethylenu.[2]

Výroba

Dikumylperoxid vzniká jako vedlejší produkt autooxidace kumenu během výroby kumenhydroperoxidu v prvním kroku kumenového procesu. Také jej lze získat reakcí α-methylstyrenu s peroxidem vodíku.

Dikumylperoxid je nejvíce vyráběným dialkylperoxidem.[3]

Vlastnosti

Dikumylperoxid je v důsledku sterického stínění substituenty okolo peroxidové skupiny poměrně stálý. Při zahřátí u něj dochází k homolýze slabé vazby O-O.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dicumyl peroxide na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i j https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/6641
  2. ↑ Malcolm P. Stevens. Polymer Additives: III. Surface Property and Processing Modifiers. Journal of Chemical Education. 1993, s. 713. doi:10.1021/ed070p713. Bibcode 1993JChEd..70..713S. 
  3. ↑ Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry. Příprava vydání Wiley-VCH. 1. vyd. [s.l.]: Wiley Dostupné online. ISBN 978-3-527-30385-4, ISBN 978-3-527-30673-2. doi:10.1002/14356007.a19_199.pub2. (anglicky) DOI: 10.1002/14356007. 

Zdroj