Dichroman amonný

Dichroman amonný
Vzorec
Vzorec
Vzorec
Vzorec
Obecné
Systematický název Dichroman amonný
Anglický název Ammonium dichromate
Německý název Ammoniumdichromat
Sumární vzorec (NH4)2Cr2O7
Vzhled oranžovo červená práškovitá nebo krystalická látka
Identifikace
Registrační číslo CAS 7789-09-5
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) 232-143-1
Indexové číslo 024-003-00-1
UN kód 1439
Číslo RTECS HX7650000
Vlastnosti
Molární hmotnost 252,065 g/mol
Teplota rozkladu ~170 °C
Hustota 2,155 g/cm3
Rozpustnost ve vodě 17,87 g/100 g (0 °C)
36,37 g/100 g (20 °C)
58,70 g/100 g (40 °C)
85,67 g/100 g (60 °C)
117,60 g/100 g (80 °C)
155,50 g/100 g (100 °C)
Relativní permitivita εr 8,28
Měrná magnetická susceptibilita 1,885×10−6 cm3g−1
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° −1 806,7 kJ/mol
Entalpie rozpouštění ΔHrozp 204 J/g
Bezpečnost
GHS03 – oxidační látky
GHS03
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS06 – toxické látky
GHS06
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Nebezpečí[1]
H-věty H272 H350 H340 H360FD H330 H301 H372 H312 H314 H334 H317 H410
R-věty R2, R8, R21, R25, R26, R34, R42/43, R45, R46, R48/23, R50/53, R60, R61
S-věty S45, S53, S60, S61
NFPA 704
1
2
1
OX
Teplota vznícení 190 °C
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dichroman amonný je anorganická sloučenina se vzorcem (NH4)2Cr2O7. Podobně jako u jiných chromanů a dichromanů má zde chrom oxidační číslo +6. Jedná se o iontovou sůl složenou z chromanových aniontů a amonných kationtů.

Dichroman amonný se někdy označuje jako „vesuvský oheň“, protože se používal k chemickému demonstračnímu pokusu zvanému „sopka na stole“.[2] Používá se v pyrotechnice a byl používán v raném období fotografie.

Vlastnosti

Při pokojové teplotě a tlaku má dichroman amonný podobu oranžových kyselých krystalů rozpustných ve vodě a v ethanolu. Vzniká reakcí kyseliny chromové s vodným roztokem amoniaku a následnou krystalizací.[3]

Krystal (NH4)2Cr2O7 (C2/c, z=4) obsahuje jednoduchý typ amonného iontu na pozicích symetrie C1(2,3). Každé centrum NH +
4  je nerovnoměrně obklopeno osmi atomy kyslíku, přičemž vzdálenost N-O se pohybuje zhruba od 2,83 až po 3,17 Å typických pro vodíkové vazby.[4]

Použití

Dichroman amonný se používá v pyrotechnice, v litografii (též v počátcích fotografie), jako zdroj čistého dusíku v laboratoři a jako katalyzátor.[5] Využívá se i jako mořidlo pro barvicí pigmenty, při výrobě alizarinu, chromového kamence (síranu draselno-chromitého), při činění koží a čištění olejů.[3]

Fotocitlivé vrstvy obsahující PVA, dichroman amonný a luminofor se rotačně nanášejí ve vodné suspenzi na povrch při výrobě fosforového rastru televizních obrazovek a jiných zařízení. Dichroman amonný působí jako fotoaktivní místo.[6]

Bezpečnost

Dichroman amonný je, podobně jako jiné sloučeniny s šestimocným chromem, vysoce toxický a karcinogenní.[7] Též silně dráždí.

Incidenty

V uzavřené nádobě může dichroman amonný při zahřátí vybuchnout, protože se za vyšší teploty rozkládá za vzniku plynného dusíku a vody.[8] Devatenáctého ledna 1986 oznámil The New York Times, že dva pracovníci zemřeli a dalších 14 bylo zraněno při výbuchu 2000 liber (asi 900 kg) dichromanu amonného během sušení v závodě Diamond Shamrock Chemicals (Ashtabula, Ohio).[9]

(NH4)2Cr2O7 → Cr2O3 + N2 + 4 H2O

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ammonium dichromate na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Ammonium dichromate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Ammonium Dichromate Volcano [online]. J. Chem. Ed.. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b Richard J. Lewis Hawley's Condensed Chemical Dictionary. Wiley & Sons, Inc: New York, 2007 ISBN 978-0-471-76865-4
  4. ↑ Keresztury, G and Knop, O. Infrared spectra of the ammonium ion in crystals. Part XII. Low-temperature transitions in ammonium dichromate, (NH4)2Cr2O7. Can. J. Chem.. 1982, s. 1972–1976. (anglicky) 
  5. ↑ Pradyot Patnaik. Handbook of Inorganic Chemicals. McGraw-Hill, 2002, ISBN 0-07-049439-8
  6. ↑ Havard, J.M., Shim, S.Y., and Fréchet, J.M. Design of Photoresists with Reduced Environmental Impact. 1. Water-Soluble Resists Based on Photo-Cross-Linking of Poly(vinyl alcohol). Chem. Mater.. 1999, s. 719–725. DOI 10.1021/cm980603y. (anglicky) 
  7. ↑ Volkovich, V.A. and Griffiths, T.R. Catalytic Oxidation of Ammonia: A Sparkling Experiment. J. Chem. Ed.. 2000, s. 177. Dostupné online. DOI 10.1021/ed077p177. (anglicky) 
  8. ↑ Young, A.J. CLIP, Chemical Laboratory Information Profile: Ammonium Dichromate. J. Chem. Educ.. 2005, s. 1617. Dostupné online. DOI 10.1021/ed082p1617. (anglicky) 
  9. ↑ Diamond, S. The New York Times, 1986, p 22.

Literatura

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj