Dión
 Dión | |
|---|---|
Dión jedlý (Dioon edule) - mladá rostlina
| |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše |
rostliny (Plantae) |
| Podříše |
cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení |
cykasorosty (Cycadophyta) |
| Třída |
cykasy (Cycadopsida) |
| Řád |
cykasotvaré (Cycadales) |
| Čeleď |
zamiovité (Zamiaceae) |
| Rod |
dión (Dioon) Lindl., 1843 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dión (Dioon), je rod cykasu z čeledi zamiovité. Dle analýz DNA patří dióny k nejprimitivnějším americkým cykasům a zvažuje se jejich vyčlenění ze zamiovitých do nové čeledi. Rod zahrnuje celkem 13[1] popsaných druhů. Další druhy nebyly zatím uznány. Dióny pocházejí z Mexika, Hondurasu a Nikaraguy. Jsou rozšířeny v tropických lesích, borovicovo-dubových hájích na suchých svazích, v kaňonech a pobřežních dunách.
Etymologie
Jméno Dioon je odvozeno z řečtiny ze slov označujících „dvě vejce“. Každá „šupina“ na šišce diónu (tedy pozměněný list), totiž nese dvě semena. Ryze český název prozatím neexistuje a počeštěný latinský název „dión“ je využíván například Botanickou zahradou Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze [1] pro tamní dión jedlý.
Popis
Dióny mají nadzemní kmen, který dorůstá výšky od 1 m (Dioon tomaselii) po 16 m u druhu dión pichlavý (Dioon spinulosum). Vedle druhu Lepidozamia hopei se tak řadí k největším cykasům vůbec. Kmeny jsou obvykle přímé a jen zřídkakdy větvené, oválné (zřídkakdy vejčité).
Nové listy vyrůstají vždy najednou ve vrhu listů, nikdy ne postupně. Jsou zelené nebo světle zelené, chlupaté nebo lesklé. Suché zbytky listů a řapíků buď zcela opadávají, nebo zůstávají na kmeni. Lístky na řapíku jsou v průřezu ploché nebo uspořádané do „V“. Řapíky jsou vždy bez ostnů.
Samčích šištic je obvykle jedna až několik, samičí maximálně dvě. Druh Dioon spinulosum má jedny z největších samičích šištic vůbec - až 80 cm dlouhé a 30 cm široké.[2]
Druhy
Rod je rozdělen do dvou skupin s rozdílnou morfologií. První zahrnuje Dioon mejiae, Dioon rzedowskii a Dioon spinulosum, charakterizované velkými listy, mohutnými kmeny a robustnými šiškami, zatímco druhá skupina obsahující Dioon califanoi, Dioon caputoi, Dioon edule, Dioon holmgrenii, Dioon merolae, Dioon purpusii, Dioon sonorense a Dioon tomasellii jsou rostliny méně robustní, s kratšími kmeny, listy a šiškami.[3]
Zástupci
- dión jedlý (Dioon edule)
Odkazy
Reference
- ↑ WALTERS, Walters T; OSBORNE, R. Cycad Classification Concepts and Recommendations / Appendix 1: Hill KD, Stevenson DW, Osborne R.: The World List of Cycads. Wallingford, Velká Británie: CABI publishing, 2004. ISBN 0-85199-741-4. S. 227. (anglicky)
- ↑ Londýnská botanická zahrada Kew - šištice Dioon spinulosum [online]. [cit. 2007-09-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-04.
- ↑ NORSTOG, K. J.; NICHOLS, T. J. The biology of the cycads. [s.l.]: Cornell University Press, 1997. (anglicky)
Literatura
- NORSTOG, K. J.; NICHOLS, T. J. The biology of the cycads. [s.l.]: Cornell University Press, 1997. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu dión na Wikimedia Commons
- Taxon Dioon ve Wikidruzích
- Gymnosperm Database: Dioon
