Dům U Mladých Goliášů

Dům U Mladých Goliášů čp. 527 v ulici Skořepka
U Mladých Goliášů čp. 527 v ulici Skořepka
U Mladých Goliášů čp. 527 v ulici Skořepka
Účel stavby

nájemní dům

Základní informace
Sloh neorenesance
Architekti Antonín Wiehl a Karel Gemperle, návrh sgrafit Mikoláš Aleš
Výstavba 1888
Poloha
Adresa Praha, ČeskoČesko Česko
Ulice Jilská a Skořepka
Souřadnice 50°5′2,24″ s. š., 14°25′6,63″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky 40859/1-1728 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dům U Mladých Goliášů[1] (též U Bechyňů nebo Bechyňovský) čp. 527 (v době výstavby domu označen jako 527/I.) je novorenesanční nárožní dům na Starém Městě v Praze 1 na rohu ulice Skořepka (1) a Jilské ulice (2). Dům byl postaven v letech 1888–1889 podle návrhu významného českého architekta 19. století Antonína Wiehla. Autorem návrhů sgrafit je Mikoláš Aleš.[2][3] Dům je zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek.[4]

Popis domu

Antonín Wiehl – architekt a stavitel

Nárožní třípatrový novorenesanční činžovní dům zakončený ve třetím poschodí atikou a 4 štíty (dva do Skořepky a dva do Jilské). Dům má do Skořepky 9 os, do Jilské ulice 5 os, kde v další ose je portál. Fasádu v přízemí domu tvoří rustika, v prvním a druhém patře režné zdivo. Do ulice Skořepka je obrácen jednoosý rizalit, kterým prochází parapetní římsa zdobená dívčími hlavami, rohy hojnosti a úponkovým dekorem. V prvním patře nad oknem člení fasádu římsa na konzolích. Na fasádě směrem do Skořepky jsou dvě figurální sgrafita zobrazující alegorie Války a Míru. Alegorii pojal Aleš jako scény ze života renesančního šlechtice, který se loučí se svou chotí před odchodem do boje (Válka) a šlechtic a jeho choť v domácím interiéru (Míru).[3] Pod prvním patrem a na arkýři je vlys zdobený plastickým dekorem. Nároží domu je zvýrazněno bosáží. Na fasádě do Jilské ulice je plochý arkýř, který nese balkon ve 2 patře. Ve třetím patře je tříarkádová lodžie s napodobeninami terakotových obkladů. V třetím patře a na štítech zdobí fasádu ornamentální sgrafita provedená na černém podkladě v barvě bílé.41-43 Na arkýři do Jilské ulice je letopočet dokončení stavby domu ANNO 1889. Na rizalitu do Skořepky v úrovni prvního patra je vsazena černá destička nápisem "DŮM TENTO VYSTAVĚLI ANT. WIEHL A KAR. GEMPERLE".[5] Na nároží je vsazena soška Madony. Figurální i ornamentální sgrafita provedena podle návrhu Mikoláše Alše[2][6][1] Antonín Wiehl architektonický návrh zpracoval jako svůj šestý činžovní dům v Praze. Jak informuje deska na fasádě do Skořepky postavil jej ve spolupráci s Karlem Gemperlem, se kterým v letech 1880–1890 na svých stavbách spolupracoval.[7][8]

Dům U Mladých Goliášů v kontextu Wiehlovy neorenesance

Mikoláš Aleš – autor návrhu sgrafit

Fasády staveb navržené Antonínem Wiehlem byly od 70. let přijímány veřejností i odborníky příznivě jako nový prvek ve výzdobě domů a v atmosféře pražských ulic.[9]Wiehl na výzdobě domů postupně precizoval svoje pojetí české novorenesance.[10][11][11]Dům U Mladých Goliášů patří do jeho směru výzdoby fasád tvořené kombinaci režného zdiva, sgrafit a renesančních štítů (nebo lunetové římsy).[12] Wiehl v projektu vymezil plochu pro sgrafita a vlastní návrhy výzdoby zpracoval v kartonech malíř Mikoláš Aleš, který s Wiehlem v sedmdesátých a osmdesátých letech spolupracoval na výzdobě řady domů (např. Dům čp. 1682 Na Poříčí, Staroměstská vodárna). Vrcholem této spolupráce jsou Alšovy alegorie na monumentální výzdobě Wiehlova domu[13][14]Wiehlův kolega architekt Jan Koula Wiehlovo úsilí definoval v roce 1883 ve Zprávách Spolku architektů jako „výklad o vývoji a stylu A. Wiehla“ ve "...Wiehl bojuje o nové vyjádření architektonické na základě vzorů, pro Prahu a Čechy XVI. a XVII. století typických a ukázal k nim poprvé, když postavil svůj „sgrafitový domek“ v Poštovské ulici. Od té doby pilně sbíral památky naší renesance, studoval je a kde mu bylo možno, hleděl jich užíti na svých stavbách. Wiehlovým přičiněním mluví se o "české renesanci; cítíme oprávněnost tohoto názvu, ale nikdo dosud nestanovil přesně, v čem ráz těch staveb záleží..." [15] O uplatnění sgrafit referoval Jan Koula též v článku „Domy pp. architektů V. Skučka a J. Zeyera“[16][17]

Galerie

  • Dům U Bechyňů, Praha 1-Staré Město, Jilská 2, Skořepka 1
    Dům U Bechyňů, Praha 1-Staré Město, Jilská 2, Skořepka 1

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 108. Dostupné online.
  2. ↑ a b WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 24–25. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  3. ↑ a b PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 41–43. Dostupné online.
  4. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-08-20]. Identifikátor záznamu 152944 : městský dům U Bechyňů. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  5. ↑ DŮM TENTO VYSTAVĚLI ANT. WIEHL A KAR. GEMPERLE. In: Pamětní desky v Praze. DŮM VE SKOŘEPCE - Na domě č.1 Skořepka Praha 1 Staré Město [online]. Psohlavců 1499 Praha 4 - Braník: Pamětní desky v Praze [cit. 2016-03-08]. Dostupné online. 
  6. ↑ VLČEK, Pavel; ET AL. Umělecké památky Prahy. Staré Město, Josefov.. první. vyd. Praha: Academia, 1996. 639 s. ISBN 80-200-0563-3. S. 348–349. 
  7. ↑ VLČEK, Pavel; NAŇKOVÁ, Věra; Vítovský, et al. Karel Gemperle. In:Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Příprava vydání Pavel Vlček; redakce Jaroslav Havel, Běla Trpišovská. První. vyd. Praha: Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, 2004. 768 s. ISBN 80-200-0969-8. S. 195. 
  8. ↑ KOULA, Jan. Činžovní dům architekta A.Wiehla a K.Gemperle v parku městském v Praze.. Zprávy Spolku architektů a inženýrů v království Českém. Roč. XVIII. (1883), čís. I., s. 7–8. 
  9. ↑ TYRŠOVÁ, Renáta. Z pouličního života pražského na domě svatováclavské záložny v Poštovské ul.. Světozor. Roč. XX, čís. 1866, s. 1866. 
  10. ↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 10–15. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  11. ↑ a b PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 28–29. Dostupné online.
  12. ↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 26. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  13. ↑ PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 26–48. Dostupné online.
  14. ↑ KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. 
  15. ↑ KOULA, Jan. Výklad o vývoji a stylu A. Wiehla". Zprávy Spolku architektů a inženýrů v království Českém. Roč. XVIII. (1883), čís. I., s. 7–8. 
  16. ↑ KOULA, Jan. Domy pp. architektů V. Skučka a J. Zeyera.. Zprávy Spolku architektů a inženýrů v Království českém. Roč. XXII/1887-88, čís. sešit2, s. 2–4. 
  17. ↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 2. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 

Literatura

  • BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. sborník příspěvků přednesených na konferenci pořádané ke 100. výročí úmrtí významného českého architekta v Plasích 23. září 2010.. Svazek 7. Plasy: Město Plasy, 2010 (2010 tisk). 45 s. (Tilia Plassensis). ISBN 978-80-254-9141-6. S. nečíslováno. Obsahuje bibliografie a bibliografické odkazy. 
  • BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. První. vyd. Plasy: Město Plasy, 2010. 52 s. ISBN 978-80-254-8282-7. S. 1–52. 
  • DVOŘÁK, Kamil. Antonín Wiehl [online]. Brno: Archiweb, s.r.o., Vídeňská 23 Brno [cit. 2015-09-21]. Dostupné online. 
  • KOULA, Jan. Činžovní dům architekta A.Wiehla a K.Gemperle v parku městském v Praze.. Zprávy Spolku architektů a inženýrů v království Českém. Roč. XVIII. (1883), čís. I., s. 7–8. 
  • KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. 
  • DŮM TENTO VYSTAVĚLI ANT. WIEHL A KAR. GEMPERLE. In: Pamětní desky v Praze. DŮM VE SKOŘEPCE - Na domě č.1 Skořepka Praha 1 Staré Město [online]. Psohlavců 1499 Praha 4 - Braník: Pamětní desky v Praze [cit. 2016-03-08]. Dostupné online. 
  • PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 26–48. Dostupné online.
  • VLČEK, Pavel; NAŇKOVÁ, Věra; Vítovský, et al. Karel Gemperle. In:Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Příprava vydání Pavel Vlček; redakce Jaroslav Havel, Běla Trpišovská. První. vyd. Praha: Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, 2004. 768 s. ISBN 80-200-0969-8. S. 195. 
  • VLČEK, Pavel; ET AL. Umělecké památky Prahy. Staré Město, Josefov.. první. vyd. Praha: Academia, 1996. 639 s. ISBN 80-200-0563-3. S. 348–349. 
  • VYBÍRAL, Jindřich. Česká architektura na prahu moderní doby – devatenáct esejů o devatenáctém století.. Praha: [s.n.], 2002. 336 s. ISBN 80-7203-475-8. S. 150. 
  • Ústřední seznam nemovitých kulturních památek ČR. [online]. Praha: Národní památkový ústav v Praze [cit. 2015-09-22]. Dostupné online. 
  • WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 20, 24. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj