Dům č. 317/15 v ulici Karoliny Světlé

Dům čp. 317/15 v ulici Karoliny Světlé
Dům čp. 317/15 v ulici Karolíny Světlé
Dům čp. 317/15 v ulici Karolíny Světlé
Základní informace
Sloh neorenesance
Architekt Antonín Wiehl návrh fasády Jan Zeyer
Výstavba 1877
Poloha
Adresa Praha, ČeskoČesko Česko
Ulice Karoliny Světlé
Souřadnice 50°4′56,92″ s. š., 14°24′52,31″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky 38410/1-162 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dům čp. 317 "U Vratislavů" je novorenesanční dům na Starém Městě v Praze 1 v ulici Karoliny Světlé. Dům v roce 1877 postavil podle svého návrhu významný český architekt 19. století Antonín Wiehl společně s Janem Zeyerem.[1]

Popis domu

Antonín Wiehl – architekt a stavebník
Jan Zeyer (1847–1903)

Řadový třípatrový novorenesanční činžovní dům s pěti osami stojí uprostřed domovního bloku s prúčelím do ulice Karolíny Světlé (v době stavby Poštovská ulice). Na celé ploše fasády přízemí je plochá bossáž a bossované portály nad vchodovými dveřmi a výkladci. Na stavbě domu čp. 317/15 Wiehl spolupracoval s architektem Janem Zeyerem (stejně jako sousedního čp. 1035, kde to připomíná nad okny prvního patra tabulka s nápisem HANC DOMUS AEDIFICAVERUNT ANT. WIEHL IOA ZEYER. MDCCCLXXVII.) Jan Zeyer je také pravděpodobně autorem návrhu fasády. Fasáda je pojata v palladiánském stylu a je vertikálně členěna šesti sloupy mezi okny 2. a 3. patra. Fasáda je ukončená konzolovou římsou. I když byl dům stavěn až po čp. 1035, na rozdíl od něj nemá ani lunetovou římsu ani sgrafita. Architekti se inspirovali Palladiovým Orazio Porto v Benátkách.[2] Podle odlišného pojetí fasády lze usuzovat na rozhodující podíl Wiehlova společníka, ale návrh byl prezentován jako společný.[3] Antonín Wiehl architektonický návrh zpracoval jako svůj pátý činžovní dům v Praze v době spolupráce s Karlem Gemperlem (1873–1880).[4][5] V ulici Karolíny Světlé tak jsou od stejných architektů ze stejné doby dva nájemní doby postavené v odlišném pojetí novorenesance: čp. 317 U Vratislavů v klasickém anticko-italském pojetí a dům čp. 1035 jako ukázka počínajícího stylu „české“ novorenesance s hladkou fasádou, sgrafitovými psaníčky a sgrafitovými pásy s nevážnými témata. [6]

Galerie domu

  • Domy A. Wiehla v ulici Karolíny Světlé 15–17
    Domy A. Wiehla v ulici Karolíny Světlé 15–17
  • Dům A. Wiehla v ulici Karolíny Světlé 17
    Dům A. Wiehla v ulici Karolíny Světlé 17
  • Karoliny Světlé 15
    Karoliny Světlé 15

Odkazy

Reference

  1. ↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 22. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  2. ↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 12. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  3. ↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 21, 22. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  4. ↑ BOJAROVÁ, Martina. Hrobka rodu Daubků od Antonína Wiehla v Litni na Berounsku.. Památky středních Čech. Roč. 18, čís. 2, s. 22–27. Dostupné online [cit. 2014-11-30].  Archivováno 25. 9. 2015 na Wayback Machine.
  5. ↑ KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. 
  6. ↑ PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 28–29. Dostupné online.

Literatura

  • BOJAROVÁ, Martina. Hrobka rodu Daubků od Antonína Wiehla v Litni na Berounsku.. Památky středních Čech. Roč. 18, čís. 2, s. 22–27. Dostupné online [cit. 2014-11-30].  Archivováno 25. 9. 2015 na Wayback Machine.
  • BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. sborník příspěvků přednesených na konferenci pořádané ke 100. výročí úmrtí významného českého architekta v Plasích 23. září 2010.. Svazek 7. Plasy: Město Plasy, 2010 (2010 tisk). 45 s. (Tilia Plassensis). ISBN 978-80-254-9141-6. S. nečíslováno. Obsahuje bibliografie a bibliografické odkazy. 
  • BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. První. vyd. Plasy: Město PLasy, 2010. 52 s. ISBN 978-80-254-8282-7. S. 1–52. 
  • DVOŘÁK, Kamil. Antonín Wiehl [online]. Brno: Archiweb, s.r.o., Vídeňská 23 Brno [cit. 2015-09-21]. Dostupné online. 
  • KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. 
  • PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 26–48. Dostupné online.
  • POCHE, Emanuel; ET AL. Umělecké památky Čech. Sv. 3.. 1. vyd. Praha: Academia,, 1980. S. 336.. 
  • VYBÍRAL, Jindřich. „Česká“ versus „italská“ neorenesanční vila. Antonín Wiehl, Antonín Barvitius a jejich mecenáši. S. 83–90, 89. Zprávy památkové péče [online]. 2014 [cit. 2014-12-14]. Roč. 74, čís. 3, s. 83–90. Dostupné online. 
  • VYBÍRAL, Jindřich. Česká architektura na prahu moderní doby – devatenáct esejů o devatenáctém století.. Praha: [s.n.], 2002. 336 s. ISBN 80-7203-475-8. S. 150.. 
  • Ústřední seznam nemovitých kulturních památek ČR. [online]. Praha: Národní památkový ústav v Praze [cit. 2015-09-22]. Dostupné online. 
  • WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 20, 24. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj