DŠKM 38/46

Děgťarjov-Špagin DŠK
Typ	Velkorážní kulomet
Místo původu	SSSR
Historie služby
Ve službě	1938 — dosud
Používána	SSSR a mnoho dalších
Války	Druhá světová válka Zimní válka Čínská občanská válka Indočínská válka Korejská válka Válka ve Vietnamu Indonésko–malajský konflikt Operace Trikora První súdánská občanská válka Občanská válka v Laosu Dafárské povstání Portugalská koloniální válka Jihoafrická pohraniční válka Občanská válka v Kambodži Šestidenní válka Jomkipurská válka Občanská válka v Rhodesii Etiopská občanská válka Libanonská občanská válka[1] Občanská válka v Angole[2] atd.
Historie výroby
Konstruktér	Vasilij Alexejevič Děgťarjov Georgij Semjonovič Špagin
Výrobce	Tula
Vyrobeno kusů	1 mil.
Varianty	DK, DŠKM, DŠKS, Typ 54 HMG
Základní údaje
Hmotnost	34 kg (bez podstavce)
Délka	1626 mm
Délka hlavně	1000 mm
Obsluha	dvojčlenná posádka
Typ náboje	12,7 × 108 mm
Ráže	12,7 mm
Kadence	600 střel/min
Úsťová rychlost	850 m/s
Účinný dostřel	2000 m
Maximální dostřel	2500 m
Zásobování municí	pás 50 ran

DŠK (rusky ДШК, celým názvem Děgťarjov-Špagin Krupnokalibernyj, rusky Дегтярёва-Шпагина Крупнокалиберный, Děgťarjov-Špagin velkorážní), je sovětský velkorážní kulomet užívaný ve druhé světové válce i po ní, kdy byla přijata do výzbroje modifikovaná verze DŠKM, známá též jako vz. 1938/46.

Mimo pěchotní verzi se objevil ve výzbroji tanků a jiných bojových vozidel, lodí a obrněných vlaků. Téměř všechny ruské tanky do příchodu T-64 používají kulomet DŠK.

V poválečném období se modernizované provedení kulometu označené DŠKM dostalo do výzbroje více než 40 zemí. V poválečném období probíhala v ČSR ve Zbrojovce Vsetín licenční výroba, která vyvrcholila konstrukcí protiletadlového čtyřkulometu vz. 53 zavedeného do výzbroje ČSLA. V současné době se kulomet stále ještě používá například jako protiletadlová výzbroj ShKH vz. 77 DANA.

Počátky vývoje tohoto kulometu spadají do počátku 30. let, ovšem návrhy zbraní byly neúspěšné až do roku 1938, kdy byla představena zbraň s automatickou funkcí na principu odběru prachových plynů z hlavně a závěrem uzamčeným pomocí uzamykacích destiček, s lafetou s ochranným štítem a kolečky s možností přestavby na protiletadlovou lafetu, pojmenovaná podle svých konstruktérů Děgťareva a Špagina. Robustní, téměř kovářsky hrubá zbraň byla vyráběna od roku 1938, kdy byla také přijata do výzbroje Rudé armády, a díky své spolehlivosti a účinnosti se osvědčila v bojích na východní frontě. Umožňovala ničení živých cílů na vzdálenost 3500 m, vzdušných na 2500 m a na vzdálenost 500 m prorážela průbojným nábojem pancíř o tloušťce 15 mm. Užívala se zejména k protiletadlové obraně a to nejen samostatně, ale také jako součást výzbroje tanků (IS-2, IS-3), samohybných děl (ISU-122, ISU-152), či obrněných automobilů (BA-64). Přepravovala se zejména na korbách vozidel GAZ AA, kde stála na trojnožce, přičemž hmotnost zbraně s podstavcem (trojnožkou) činila 82 kg, s dvoukolovým pojízdným podstavcem 157 kg.

Na přelomu let 1944 a 1945 došlo k modernizaci kulometu, která spočívala v úpravě zásobovacího systému, kdy podávací stůl nahradil otočnou rohatku. Došlo také ke změně tvaru úsťové brzdy. Takto upravená zbraň byla označena jako DŠKM 1938/46 (M jako modernizovaná).

Kulomet sloužil dále i po druhé světové válce a to nejen v SSSR, ale i v ostatních sovětských satelitech. Dodával se i do rozvojových zemí, kde v mnohých případech slouží dodnes. Byl součástí protivzdušné ochrany tanků T-54 a T-55. Čína tuto zbraň vyráběla licenčně pod označením Typ 54.

Za druhé světové války byl kulomet součástí výzbroje 1. československého armádního sboru v SSSR, po válce byl v Československu licenčně vyráběn.

Pro kulomety DŠK a DŠKM byly v československé armádě zavedeny následující varianty náboje 12,7 × 108 mm:

• 12,7 PZ 32 – průbojný zápalný náboj – nejrozšířenější typ náboje s biogivální průbojnou zápalnou střelou B32. Střela má ocelové jádro, olověnou košilku, tombakový plášť a uvnitř zápalnou slož. Značení červeným proužkem a černá špička střely.
• 12,7 PZSv – průbojný zápalný svítící náboj – konstrukce podobná, jako u předchozího typu. Stopovka umístěná v zadní části střely svítí za letu červeně. Použití zejména u protiletadlové střelby. Střela značena fialovou špičkou a červeným proužkem.
• 12,7 Nh 50 – náhradní náboj – určen k nastřelování zbraní a balistickým zkouškám. Značen černou špičkou, červeným a šedým proužkem.
• 12,7 Nh Sv 50 – náhradní svítící náboj – podobně jako předchozí, určen k nastřelování zbraní. Značen fialovou špičkou, červeným a šedým proužkem.
• 12,7 Šk – školní náboj – prázdná nábojnice se čtyřmi otvory po obvodu. Slouží k výcviku v nabíjení kulometu. Celá střela zbarvena bíle.

Náboje byly v rámci československé armády uloženy většinou v dřevěných truhlících na 300 ks nábojů. Truhlice obsahovala tři krabice z pozinkovaného plechu po 100 nábojích.

• KOLLER, David. Náboje pro kulomety DŠK a DŠKM. Střelecký magazín. 2002, čís. 4, s. 44–45. ISSN 1211-4014. 

• KPV (kulomet)
• NSV (kulomet)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu DŠK na Wikimedia Commons

Zdroj