Couto Misto
|
Couto Misto Coto Mixto Couto Mixto
| |||||||||
| Motto Tres Unum Sunt („Tři jsou jedno“) | |||||||||
Geografie
| |||||||||
|
Santiago de Rubiás
|
|||||||||
|
Rozloha
|
27 km² (rok 1845)
|
||||||||
| Obyvatelstvo | |||||||||
|
Počet obyvatel
|
cca 800
|
||||||||
| Státní útvar | |||||||||
| Státní útvary a území | |||||||||
| |||||||||
Couto Misto (v portugalštině, galicijská podoba názvu zní Couto Mixto a španělská Coto Mixto) byl fakticky nezávislý státeček na Pyrenejském poloostrově, existující do roku 1868. Nacházel se v Galicii v povodí řeky Salas a zahrnoval vesnice Santiago de Rubiás, Rubiás a Meaus, měl celkovou rozlohu 27 km².
Název pochází z výrazů couto, označujícího území vymezené pohraničními kameny (z latinského cautos lapideos) a misto, což znamená „společný“. Asi od desátého století území patřilo klášteru Picoña, později bylo společným majetkem portugalského rodu Braganzů a španělských pánů z Monte-Rei. Ani jeden ze sousedních států však nad ním neuplatňoval svou svrchovanost a místní obyvatelé se těšili řadě privilegií: nemuseli sloužit v armádě ani platit daně, mohli si zvolit španělské nebo portugalské občanství, Couto Misto smělo udělit azyl pronásledovaným osobám (s výjimkou hrdelních zločinců).[1] Do portugalského města Tourém vedla z Couto Misto přes španělské území cesta s právem exteritoriality. Stát fungoval jako republika: sami obyvatelé si volili nejvyššího představitele s titulem juiz (soudce).[2] Posledním držitelem tohoto úřadu byl Delfim Modesto Brandão, který později vydal o svém působení v úřadě knihu Interesante Historieta del Coto Mixto.
Podle legendy získali obyvatelé Couto Misto své výsady díky tomu, že poskytli útočiště těhotné královské dceři, jejímž dítětem byl pozdější biskup svatý Rudesind.[3]
Existenci státu ukončila smlouva uzavřená mezi Španělskem a Portugalskem 29. září 1864, podle níž bylo území rozděleno, většina připadla španělské provincii Ourense, zatímco Portugalci získali úzký pruh neobydleného území na jihu, který byl připojen k obci Montalegre. Rozhodnutí vešlo v platnost 8. července 1868. Odlehlé území bez pracovních příležitostí se vylidňuje: v polovině 19. století mělo osm set obyvatel, roku 2012 zde žilo 188 převážně starších lidí. Poslankyně Rosa Miguélez Ramos vznesla v Evropském parlamentu roku 2008 návrh na obnovení historického statutu území, což by mohlo vést k jeho opětovnému rozvoji.[4]
Reference
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Couto Misto na Wikimedia Commons
- https://web.archive.org/web/20041105034235/http://www.coutomixto.org/
- http://www.euratlas.net/history/hisatlas/europe/COTOMIXT.html
- http://www.igadi.org/arquivo/te_se03/couto_mixto_unha_republica_esquecida.htm Archivováno 16. 3. 2012 na Wayback Machine.
