Cosenza

Cosenza
	Pohled na staré město
Poloha
Souřadnice	39°18′ s. š., 16°15′ v. d.
Nadmořská výška	238 m n. m.
Stát	Itálie
Region	Kalábrie
Provincie	Cosenza
	Cosenza
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	37,2 km²
Počet obyvatel	69 603 (30. 4. 2013)
Hustota zalidnění	1 871 obyv./km²
Správa
Starosta	Franz Caruso (PSI)
Oficiální web	www.comune.cosenza.it
Telefonní předvolba	0984
PSČ	87100
Označení vozidel	CS
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cosenza [kosénca] je italské město se slavnou historií v oblasti Kalábrie, hlavní město stejnojmenné provincie. Je to významné kulturní středisko, sídlo univerzity, biskupství a řady muzeí a knihoven. Leží na soutoku řek Crati a Busento.^[1]

K 30. dubnu 2013 zde žilo 69 603 obyvatel.

Sousední obce

Aprigliano, Carolei, Casole Bruzio, Castrolibero, Dipignano, Mendicino, Paterno Calabro, Pedace, Piane Crati, Pietrafitta, Rende, Rovito, Trenta

Historie

Starověká Consentia byla střediskem kmene Bruttiů a baštou italických kmenů proti řeckému vlivu sousedních iónských kolonií. Za císaře Augusta se stala důležitou stanicí na římské silnici via Popilia z Kalábrie na Sicílii. Podle římského historika Jordana se Alarich po dobytí Říma roku 410 vydal na jih a v blízkosti Cosenzy zemřel. Jeho vojáci mu vybudovali hrob pod řekou, kterou museli odvést do jiného koryta. Když ji vrátili zpět, byl hrob s bohatými dary chráněn před lupiči pokladů. V raném středověku bylo město několikrát zpustošeno v bojích mezi Saracény a Lombardy a v 11. století se stala hlavním městem normanského vévodství Kalábrie. Císař Fridrich II. Štaufský městu velmi přál, podpořil různé stavby a zavedl výroční trh.

Od roku 1432 městu vládl Ludvík III. Neapolský jako kalabrijský vévoda. Roku 1500 se města zmocnili Španělé a jako sídlo Kalabrijského místokrále město zažilo velký rozkvět. Byla založena Academia Cosentina s řadou slavných mužů. Roku 1707 připadlo Neapolské království Rakousku a později Bourbonům. Po Napoleonských válkách se Cosenza stala kolébkou tajných společností karbonářů a 1860 se připojila k Itálii.

Za druhé světové války bylo město značně poškozeno spojeneckým bombardováním. Na poničené části města města v údolí za soutokem obou řek vznikla nová výstavba s pěšími zónami (včetně Corso Mazzini), zelenými plochami a cyklostezkami.^[1]

Roku 2011 byla zdejší katedrála zapsána na seznam Světového dědictví UNESCO.

Podobu města do dnešní doby ovlivnilo také několik zemětřesení. Ta nejsilnější byla v letech 1181, 1638 a 1783.^[1]

Pamětihodnosti

Katedrála byla založena v 11. století a po zemětřesení dokončena 1222, kdy ji vysvětil císař Fridrich II. Štaufský. V 18. století byla barokizována, ale koncem 19. století restaurována do původního stavu. V příčné lodi je náhrobek francouzské královny Isabely Aragonské.
Kostel svatého Dominika, založený 1448, kombinuje středověké a renesanční prvky a má cenné vnitřní zařízení.
Giostra Vecchia, františkánský klášter s kostelem z počátku 15. století s cennými freskami.
Accademia Cosentina z roku 1511, nyní městská knihovna
Štaufský hrad, založený kolem roku 1000 a různě přestavovaný.
Museo Bilotti, galerie moderních soch na ulici
Most San Francesco di Paola, most přes řeku Crati je nejvyšší (104 m) lanový most v Evropě. Byl navržen španělským architektem Santiagem Calatravou.^[1]