Claudia Roth

Claudia Benedikta Rothová
Předsedkyně Svazu 90/Zelení
společně s Reinhardem Bütikoferem a Cem Özdemir
Ve funkci:
2. října 2004 – 13. října 2013
Předchůdce Angelika Beer
Nástupce Simone Peter
Ve funkci:
9. října 2001 – 7. prosinec 2002
Předchůdce Renate Künast
Nástupce Angelika Beer
Stranická příslušnost
Členství Svaz 90/Zelení
Rodné jméno Claudia Benedikta Roth
Narození 15. května 1955 (68 let)
Ulm
Alma mater Mnichovská univerzita
Profese politička
Ocenění rytíř Řádu čestné legie
Stříbrná bavorská ústavní medaile
Bavorský řád za zásluhy
Webová stránka claudia-roth.de
Commons Claudia Roth
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Claudia Benedikta Rothová (* 15. května 1955 v Ulmu) je německá politička, v letech 2001 až 2002 a opět v letech 2004 až 2013 jedna ze dvou spolupředsedů politické strany Spojenectví 90/Zelení, od roku 2008 vedle Cema Özdemira.

Život

Vyrostla v Babenhausen u Memmingenu. Její otec byl zubním lékařem a matka učitelkou. Kvůli postoji katolické církve k roli ženy celá rodina z církve vystoupila. V roce 1974 složila úspěšně maturitní zkoušku na Simpert-Kraemer-Gymnasiu v Krumbachu. Po dvou semestrech přerušila studium divadelní vědy na univerzitě v Mnichově a následně pracovala jako asistentka dramaturga ve Státním divadle Švábsko v Memmingenu. Byla také činná na městských pódiích v Dortmundu a v Hoffmannově Comic divadle (HCT) v Unna. Od roku 1982 byla manažerkou rockové skupiny Ton Steine Scherben u Ria Reisereho až do doby, než se skupina o dva roky později kvůli dluhům rozpadla.

Politická dráha

Claudia Roth a Cem Özdemir

V letech 1971 až 1990 byla členkou uskupení Mladých demokratů. Od roku 1987 patří ke straně Zelených. V rozmezí let 1985 až 1989 pracovala jako tisková mluvčí parlamentní strany Zelení.

Dne 9. března 2001 byla poprvé zvolena celoněmeckou spolupředsedkyní Spojenectví 90/Zelení. Zároveň byla také mluvčí tzv. "zelených političek" této strany. Vzhledem k tomu, že se po parlamentních volbách roku 2002 nechtěla vzdáti získaného mandátu v Bundestagu a vzhledem k proběhlému celoněmeckému sjezdu Zelených, kde bylo potvrzeno pravidlo neslučitelnosti stranické funkce s funkcí poslance Bundestagu, se vzdala r. 2002 následující kandidatury na spolupředsedkyni strany.

Na dalším celoněmeckém sjezdu německých Zelených 23. května 2003 však toto pravidlo neslučitelnosti spolupředsedy strany a poslance již neobstálo a na volebním sjezdu 2. října 2004 opět kandidovala na spolupředsedkyni strany. Byla se 77,8 % hlasů vedle Reinharda Bütikofera potvrzena na pozici spolupředsedkyně Spojenectví 90/Zelení. Dne 2. prosince 2006 byla se 66 % hlasů znovuzvolena a 15. listopadu 2008 s 82,7 % potvrzena v této funkci vedle nového spolupředsedy Cema Özdemira. Dne 20. listopadu 2010 se ziskem 79,3 % hlasů opětovně tento post obhájila. Mezitím se stala političkou s nejdelší dobou vykonávání této funkce v historii strany Spojenectví 90/Zelení.

Dne 10. listopadu 2012 utrpěla tvrdou porážku při vnitrostranické volbě dvojice lídrů pro německé parlamentní volby 2013, kdy skončila za Jürgenem Trittinem, Katrinou Göringovou-Eckardtovou a Renatou Künastovou s 26% hlasů až na 4. místě. Přesto se rozhodla opět kandidovat na spolupředsedkyni (spolumluvčí) strany. 17. listopadu 2012 byla na stranickém sjezdu v této funkci potvrzena a to svým historicky nejlepším výsledkem, kdy pro ni hlasovalo 88,5 % přítomných delegátů.

Poslankyně

V letech 1989 až 1998 byla poslankyní Evropského parlamentu a od roku 1994 zde byla předsedkyní Frakce zelených politických stran. Spolupracovala také ve Výboru pro lidská práva a vnitřní záležitosti.

Veřejné funkce

Od března 2003 do října 2004 byla zmocněnkyní vlády pro lidská práva a humanitární pomoc ve 2. kabinetu Gerharda Schrödera. Od října 2013 do prosince 2021 byla viceprezidentkou německého Spolkového sněmu. Od prosince 2021 je Federální komisařkou pro kulturu a média.

Kontroverze

Claudia Rothová se rozhodla přerušit minutu ticha, za imigrantem zavražděnou čtrnáctiletou dívkou, kterou zahájil poslanec Thomas Seitz z Alternativy pro Německo (AfD). Podle ní se jednalo o porušení jednacího řádu.[1]

Reference

  1. ↑ ZÁZNAM Z JEDNÁNÍ SPOLKOVÉHO SNĚMU. Dostupné online. (DE) 

Externí odkazy

Zdroj