Claude Lefort

Claude Lefort
Narození 21. dubna 1924
8. pařížský obvod
Úmrtí 3. října 2010 (ve věku 86 let)
7. obvod
Příčina úmrtí rakovina
Povolání filozof, spisovatel, professeur des universités, politolog a vysokoškolský učitel
Alma mater Univerzita Paříž 1 Panthéon-Sorbonne (do 1972)
Lyceum Jindřicha IV.
Carnotovo lyceum
Ocenění Cena Hannah Arendtové (1998)
Web oficiální stránka
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Claude Lefort (21. dubna 1924, Paříž – 3. října 2010[1]) byl francouzský filosof a esejista, který se proslavil kritikou totalitních režimů a pracemi o teorii moderní demokracie.

Život

Lefort studoval filosofii u Maurice Merleau-Pontyho, od roku 1945 publikoval v Sartrově revui Les temps modernes, už za studií se rozešel s marxismem a o málo později i s trockismem. S C. Castoriadisem založil roku 1948 časopis Socialisme ou barbarie, který analyzoval vývoj socialistických států východní Evropy, zejména SSSR a kritizoval jejich byrokratický státní kapitalismus. Díky tomuto postoji, v tehdejší Francii neobvyklému, vedl řadu polemik (např. s J.-P. Sartrem) a byl dlouho outsiderem francouzské filosofie. Později se věnoval zakladatelům politické filosofie (Niccolò Machiavelli, Dante Alighieri, Alexis de Tocqueville) a – v návaznosti na myšlenky zejména H. Arendtové a R. Arona – vztahům demokracie, politiky a lidských práv. Byl vydavatelem spisů Merleau-Pontyho a v letech 1976–1990 ředitelem Vysoké školy společenských věd (École des hautes études en sciences sociales, EHESS, založené Lévi-Straussem). Mezi jeho žáky patřil Marcel Gauchet.

Politická teorie

Totalitní režimy 20. století – fašistické, nacistické i komunistické – se podle Leforta zásadně liší nejen od demokracií, ale i diktatur a teroru minulých dob a představují nový typ společenského uspořádání. Vyznačují se snahou o ztotožnění společnosti se státem, který plně ovládá všechny oblasti veřejného života, a o homogenizaci společnosti. Proto netolerují nic, co by bylo na státu-straně nezávislé a stálo stranou vládnoucí „jednoty strany a lidu“. Zastávají organické pojetí státu a společnosti, které vyžaduje představu vnějšího i vnitřního nepřítele, jehož je třeba zničit, případně i vyhubit. Boj s tímto nepřítelem je záminkou pro trvalou mobilizaci společnosti, proto mají sklon k militarismu a k násilnému řešení konfliktů.

Naproti tomu „vynález demokracie“ znamená uznání, že ve společnosti existují různé skupiny, vrstvy a zájmy, a představuje snahu o řešení konfliktů vyjednáváním a kompromisem. Demokratická moc a stát nikomu nepatří, je „prázdným místem“, jehož správa se svěřuje voleným zástupcům, kteří se pravidelně střídají podle společně uznávaných pravidel. Vzdává se tedy společných a povinně sdílených jistot a spoléhá na tvořivost svých občanů, kteří tento volný prostor naplní nejen svými vlastními zájmy, ale i prací pro společnost. Demokratický stát tak neprosazuje žádný společný projekt ani pro všechny závazný cíl, nýbrž tvoří rámec pro různé projekty jednotlivců a skupin a svoji autoritu zakládá na legitimitě čili dodržování pravidel, která jeho moc omezují. Lefort ovšem nebyl individualista a chápal lidský život jako bytostně společenský.

Dílo

Kromě množství časopiseckých článků a esejů, zejména k aktuálním politickým otázkám, jež vyšly souborně pod názvem „Naše doba“ (Le temps présent, 2007) publikoval zejména:

  • La Brèche („Průlom“), spolu s E. Morinem a C. Castoriadisem, Paris, Fayard, 1968.
  • Éléments d'une critique de la bureaucratie („Prvky kritiky byrokracie“), Paris, Droz, 1971.
  • Le Travail de l'œuvre, Machiavel („Práce díla. Machiavelli“), Paris, Gallimard, 1972 a 1986).
  • Un Homme en trop. Essai sur l'archipel du goulag de Soljénitsyne („Přebytečný člověk. Esej o Solženicynově Gulagu“), Paris, Le Seuil, 1975 a 1986.
  • Sur une colonne absente. Autour de Merleau-Ponty („O chybějícím sloupu. Kolem Merleau-Pontyho“), Paris, Gallimard, 1978.
  • L'Invention démocratique („Vynález demokracie“), Paris, Fayard, 1981.
  • Essais sur le politique : XIXe-XXe siècles („Eseje o politice 19. a 20. století“), Paris, Seuil, 1986.
  • La Complication („Komplikace“), Paris, Fayard, 1999.
  • Les Formes de l'histoire. Essais d'anthropologie politique („Formy historie. Eseje z politické antropologie“), Paris, Gallimard, «Folio Essais», 2000.
    • The Political Forms of Modern Society Cambridge (Mass.), M.I.T. Press, 1986

Reference

  1. ↑ http://www.lemonde.fr/carnet/article/2010/10/05/le-philosophe-claude-lefort-est-mort_1420383_3382.html

Externí odkazy

Zdroj