Chung Pao

Chung Pao
Země říše Ming
Povolání eunušský úředník, admirál
Znám jako cestovatel, mořeplavec
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Chung Pao je čínské jméno, v němž Chung je příjmení.

Chung Pao (čínsky pchin-jinem Hóng Bǎo, znaky 洪保; kolem 1412–1433) byl čínský eunuch, který se účastnil zámořských expedic vypravených císaři říše Ming Jung-lem a Süan-tem. Známý je především jako velitel samostatné eskadry účastnící se sedmé plavby Čeng Chea do Indického oceánu v letech 1431–1433.

Život

Podle Dějin Mingů se roku 1412 (tedy mezi třetí a čtvrtou plavbou Čeng Chea) Chung Pao plavil jako vyslanec do Ajuthaji (tj. Thajska).[1][2]

Roku 1421 se účastnil šesté plavby Čeng Chea do Indického oceánu – jižní Indie, Hormuzu, Arábie a východní Afriky.[2]

V nápisu na stéle v Liou-ťia-kangu je zmíněn mezi vůdci sedmé Čeng Cheovy plavby. V čele této expedice stáli ve funkci hlavních vyslanců Čeng Che a Wang Ťing-chung, pomáhalo jim pět zástupců – kromě Chung Paa ještě Ču Liang, Čou Man, Jang Čen a Čang Ta. S výjimkou posledního měli všichni eunušskou hodnost tchaj-ťien (太監, doslova „největší ředitel/inspektor“).[2][3]

Čeng Cheova sedmá plavba (1431–1433). Tučně vyznačena trasa hlavního loďstva, čárkovaně pravděpodobná trasa Chung Paovy eskadry.

Během sedmé plavby Chung Pao velel samostatné eskadře, která se v Semudře na Sumatře[pozn. 1] oddělila od hlavního loďstva a plula do Bengálska. Z Bengálska pokračovala do Kalikatu v jižní Indii, kde se setkala s hlavním loďstvem, které sem připlulo přímo ze Semudery.[4]

Z Kalikatu hlavní loďstvo pokračovalo do Hormuzu, zatímco Chung Paova eskadra navštívila různé přístavy jižní Arábie a východní Afriky, včetně Adenu a Mogadiša.[4] Před odplutím z Kalikatu vypravil sedm námořníků, včetně Ma Chuana na místní (patrně indické) lodi plující do Džiddy na pouť do Mekky a Medíny.[5]

Hrob

V červnu 2010 Wang Č’-kao, ředitel archeologického oddělení Nankingského muzea, oznámil nález hrobu Chung Paa u hor Cu-tchang (祖堂山) v nankingském okrese Ťiang-ning.[2][6][7]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Podle analýzy Edwarda Dreyera, podle jiných návrhů už v Quy Nhonu v Čampě.[4]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hong Bao na anglické Wikipedii.

  1. ↑ TSAI, Shih-Shan Henry. Perpetual Happiness: The Ming Emperor Yongle. Seattle, Wash.; Chesham: University of Washington Press; Combined Academic, 2002. 286 s. Dostupné online. ISBN 0295981245. S. 198. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d 南京发现郑和下西洋副手之墓 [V Nankingu objevili mohylu Čeng Cheova zástupce během plaveb do Západního oceánu] [online]. 2010-06-26 [cit. 2011-06-14]. Dostupné online. (čínsky) 
  3. ↑ DREYER, Edward L. Zheng He: China and the Oceans in the Early Ming Dynasty, 1405-1433. New York: Pearson Longman, 2007. 238 s. (Library of World Biography Series). ISBN 0321084438. S. 146, 191. (anglicky) 
  4. ↑ a b c Dreyer, 156–157.
  5. ↑ Dreyer, 158–159.
  6. ↑ 南京祖堂山神秘大墓主人系郑和副手洪保 [Záhadná mohyla na nankingském pahorku Cu-tchang patřila zástupci Čeng Chea – Chun Paovi] [online]. 2010-06-26 [cit. 2011-06-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-07. (čínsky) 
  7. ↑ ZHANG. Zheng He's Tomb Found in Nanjing [online]. CRIenglish.com, 2010-06-25 [cit. 2011-06-14]. Publikováno ještě v době, kdy se o hrobu uvažovalo jako o hrobu Čeng Chea. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-29. (anglicky) 

Literatura

  • DREYER, Edward L. Zheng He: China and the Oceans in the Early Ming Dynasty, 1405-1433. New York: Pearson Longman, 2007. 238 s. (Library of World Biography Series). ISBN 0321084438. (anglicky) 
  • TSAI, Shih-Shan Henry. Perpetual Happiness: The Ming Emperor Yongle. Seattle, Wash.; Chesham: University of Washington Press; Combined Academic, 2002. 286 s. Dostupné online. ISBN 0295981245. (anglicky) 

Zdroj