Chuang Chuo-čching

Chuang Chuo-čching (čínsky pchin-jinem Huáng Huǒqīng, znaky zjednodušené 黄火青; 20. června 1901 – 9. listopadu 1999) byl čínský komunistický politik, generální prokurátor Nejvyšší lidové prokuratury (1978–1983), předtím první tajemník provinčního výboru KS Číny v Liao-ningu (1958–1967), první tajemník městského výboru KS Číny v Tchien-ťinu (1953–1958) a starosta Tchien-ťinu (1955–1958). Od poloviny 50. let patřil k širšímu vedení KS Číny jako kandidát (1956–1967) a člen (1978–1982) jejího ústředního výboru a poté člen stálého výboru ústřední poradní komise KS Číny (1982–1987).

Chuang Chuo-čching se narodil 20. června 1901 v okrese Cao-jang na severu provincie Chu-pej. Během studií se účastnil hnutí čtvrtého května;^[1] roku 1926 vstoupil do Komunistické strany Číny. působil jako učitel a komunistický aktivista v severochupejském okrese Cao-jang, roku 1927 odešel do Wu-chanu k dalšímu školení a v létě 1926 odjel do Sovětského svazu, kde studoval na Sunjatsenově univerzitě a na vojenských vysokých školách. Roku 1930 se vrátil do Číny, sloužil v Rudé armádě v na jihu provincie Ťiang-su. Po zranění se přesunul do Šanghaje, kde pracoval jako komunistický funkcionář na okresní úrovni, roku 1931 se stal instruktorem ústředního výboru. Koncem roku 1931 odjel do centrální sovětské oblasti v Ťiang-si, kde působil v dělnicko-rolnické škole Rudé armády a poté v úřadu státní bezpečnosti. V první polovině roku 1932 vykonával funkci politického komisaře pluku v 5. sboru Rudé armády, potom komisaře ve škole Rudé armády, od podzimu 1933 byl sekretářem Pchan Chan-niena (jednoho z vedoucích představitelů úřadu státní bezpečnosti), od jara 1934 vedl politické oddělení 9. sboru Rudé armády.

Účastnil se Dlouhého pochodu (od října 1934), v létě 1935 byl přeložen do politického oddělení 4. frontu čínské Rudé armády. Sloužil v části 4. frontu, která se neúspěšně pokusila probít kansuským koridorem na západ. Naprostá většina vojáků přitom zahynula, Chuang Chuo-čching patřil k těm nemnohým, kteří se roku 1937 dostali do Urumči. V Sin-ťiangu pak působil jako generální tajemník Sin-ťiangské lidové protiimperialistické federace (roku 1938) a správce prefektury Aksu (roku 1939). V říjnu 1940 byl přeložen do Jen-anu, kde působil jako zástupce ředitele Vojenské a politické akademie a v ústřední stranické škole. Po roce 1945 pracoval jako zástupce tajemníka a vedoucí organizačního oddělení výboru KS Číny v oblasti Ťi-čcha-že-liao, tajemník Džeholského provinčního stranického výboru a politický komisař vojenského obvodu tamtéž.

Od ledna 1949 zastával funkci zástupce tajemníka a vedoucího organizačního oddělení tchienťinského městského výboru KS Číny a předsedy tchienťinských odborů (1952–1953).^[1] V dubnu 1953 převzal funkci tajemníka (od července 1956 prvního tajemníka) tchienťinského městského výboru KS Číny, roku 1954 byl zvolen poslancem Všečínského shromáždění lidových zástupců a i členem jeho stálého výboru (do 1959).^[1] V lednu 1955 se stal také starostou Tchien-ťinu (obě funkce zastával do června 1958) a v březnu 1955 předsedou městského výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění (do roku 1960). Na VIII. sjezdu KS Číny v září 1956 byl zvolen kandidátem ústředního výboru.^[1] V červnu 1958 přešel na místo prvního tajemníka liaoningského provinčního výboru KS Číny. Současně s vedením strany v Liao-ningu zastával i úřady předsedy provinčního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění (od 1959), politického komisaře liaoningského vojenského obvodu (od 1960), tajemníka severozápadního byra ÚV KS Číny (od 1963).^[1]

Během kulturní revoluce byl pronásledován, v lednu 1967 se musel vzdát funkcí a úřadů.^[1] K politické práci se vrátil roku 1975, když se v září 1975 stal místopředsedou liaoningského revolučního výboru. V únoru 1978 byl opět zvolen poslancem Všečínského shromáždění lidových zástupců (do 1983) a v březnu 1978 přešel do Pekingu, když byl Všečínským shromážděním lidových zástupců zvolen generálním prokurátorem Nejvyšší lidové prokuratury,^[1] také se stal i zástupcem vedoucího ústřední skupiny pro politické a právní záležitosti KS Číny a od prosince 1978 členem ústředního výboru. V roce 1980 byl jmenován vedoucím Zvláštního prokurátorského úřadu pro soudní proces s kontrarevolučními skupinami Lin Piaa a Ťiang Čching. Na XII. sjezdu KS Číny v září 1982 již nebyl zvolen do ústředního výboru, náhradou ho delegáti sjezdu zvolili členem ústřední poradní komise a stal se i členem jejího stálého výboru.^[1]

Roku 1983 odešel z prokuratury, když byl v novém funkčním období generálním prokurátorem zvolen Jang I-čchen. Roku 1987 mu skončilo i členství v ústřední poradní komisi.^[1]

Zemřel 9. listopadu 1999 v Pekingu ve věku 98 let.

Jeho syn Chuang I-čcheng byl v letech 1988–1993 ministrem energetiky Čínské lidové republiky.

Zdroj