Fykobilizom obsahuje přídatné fotosyntetické pigmenty: na obrázku světle modře allofykocyanin, tmavě modře fykocyanin a červeně fykoerytrin. Tyto pigmenty se uplatňují mimo jiné při jevu zvaném chromatická adaptace
Chromatická adaptace je změna zastoupení jednotlivých fotosyntetických pigmentů u sinic. Probíhá v podmínkách přezáření, nedostatku světla či při častých výkyvech intenzity světla.[1]
Při tomto jevu se mění barva od blankytně modré přes malachitově zelenou, žlutou, červenou až po černou.[1]
Mechanismus
Mimo jiné se chromatická adaptace odehrává na fykobilizomech. Upravuje se počet fykocyaninových a fykoerytrinových jednotek a tím se posouvá spektrum využitelného světla. Pokusy bylo dokázáno, že buňka je schopna změnit svou barvu od ocelově šedé přes různé stupně zelené po červenavou.[2]
Význam
Díky chromatické adaptaci mohou sinice růst i v místech, kde by ostatní fotosyntetizující organizmy nepřežily. Konkrétním příkladem jsou jeskyně či póry uvnitř hornin.[1]
Reference
↑ abcŠEJNOHOVÁ, Lenka; MARŠÁLEK, Blahoslav. Pohled do mikroskopického světa sinic. Živa. 2005, čís. 3.
↑KALINA, Tomáš; VÁŇA, Jiří. Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii. Praha: Karolinum, 2005. 606 s. ISBN80-246-1036-1.
Tento článek byl automaticky přejat z Wikipedie. Na obrázcích nebyly provedeny žádné změny. Obrázky se zobrazují ve zmenšené velikosti (jako miniatury). Kliknutím na obrázek získáte další informace o autorovi a licenci. Byly změněny prvky designu, odstraněny některé odkazy specifické pro Wikipedii (např. odkazy na Editaci a nebo na neexistující hesla) a provedena optimalizace pro rychlé načítání.