Chrochtalovití

Jak číst taxoboxChrochtalovití
alternativní popis obrázku chybí
Chrochtal modropásý (Haemulon sciurus)
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída paprskoploutví (Actinopterygii)
Řád bodloci (Acanthuriformes)
Čeleď chrochtalovití (Haemulidae)
Gill, 1885
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chrochtalovití (Haemulidae) jsou čeleď mořských paprskoploutvých ryb.

Systematika

Za popisnou autoritu čeledi chrochtalovitých je považován americký přírodovědec Theodore Gill (1885). Na základě tradiční systematiky spadali chrochtalovití do sběrného řádu ostnoploutví (Perciformes), současná systematika čeleď klasifikuje v rámci řádu bodloci (Acanthuriformes).[1][2] Tavera & kol. (2018) předpokládají, že čeleď pochází ze středního eocénu (~ 54,7–42,3 mys), ovšem její hlavní linie se vyvinuly teprve během středního oligocénu (~ 30–25 mya).[3]

Následující seznam platných recentních rodů je aktuální k 5. červnu 2025 a vychází z Eschmeyer's Catalog of Fishes:[4]

  • podčeleď Haemulinae
    • Anisotremus Gill, 1861
    • Boridia Cuvier, 1830
    • Brachydeuterus Gill, 1862
    • Brachygenys Poey, 1868
    • Conodon Cuvier, 1830
    • Emmelichthyops Schultz, 1945
    • Haemulon Cuvier, 1829
    • Haemulopsis Steindachner, 1869
    • Isacia Jordan & Fesler, 1893
    • Microlepidotus Gill, 1862
    • Orthopristis Girard, 1858
    • Parakuhlia Pellegrin, 1913
    • Paranisotremus Tavera, Acero P. & Wainwright, 2018
    • Pomadasys Lacepède, 1802
    • Rhencus Jordan & Evermann, 1896
    • Rhonciscus Jordan & Evermann, 1896
    • Xenichthys Gill, 1863
  • podčeleď Plectorhinchinae
    • Diagramma Oken, 1817
    • Genyatremus Gill, 1862
    • Parapristipoma Bleeker, 1873
    • Plectorhinchus Lacepède, 1801

Charakteristika

Chrochtal tmavý (Anisotremus surinamensis)
Chrochtal podélnopruhý (Plectorhinchus polytaenia)

Chrochtalovití se vzhledem podobají chňapalovitým (Lutjanidae), obě čeledi jsou také sdružovány do shodného řádu. Oproti chňapalům však chrochtalové bývají mohutnější, s menší tlamou, ale většími pysky, a chybí jim špičákovité zuby.[5] Celková délka těla činí až 60 cm, u některých zástupců, jako je chrochtal tmavý (Anisotremus surinamensis), se někdy uvádí délka těla až 100 cm a hmotnost až 10 kg. Chrochtalové se vyznačují nedělenou hřbetní ploutví s 9–14 trny a 11–26 měkkými paprsky, řitní ploutev nese 3 trny a 6–18 měkkých paprsků. Branchiostegalií je 7, obratlů 10–11+16.[6][7]

Zástupci této čeledi mohou mít relativně pestré zbarvení, například chrochtal podélnopruhý (Plectorhinchus vittatus) vyniká nápadným pruhováním. Barevný vzor se navíc může vyvíjet v průběhu věku a například chrochtal tečkovaný (Plectorhinchus gaterinus) je v mládí spíše pruhovaný.[6] Zástupci podčeledi Plectorhinchinae mívají pestře zbarvené, masité pysky (v angličtině se tyto ryby proto označují jako „rubberlips“ nebo „sweetlips“).[7]

Ekologie

Chrochtalovití obývají teplé vody Indického, Tichého i Atlantského oceánu, občas vstupují i do brakické vody, výjimečně do sladkých vod.[7] Jde o ekologicky značně rozmanitou skupinu, v rámci níž se objevují jak druhy živící se bentickými bezobratlými, tak druhy konzumující pelagiální zooplankton. První jmenované mívají větší tlamu a vyšší tělo, druhé jmenované bývají spíše štíhlejší a s menší tlamou. V průběhu evoluce došlo u chrochtalů k řadě přechodů mezi oběma stanovišti.[3]

Chrochtalové se krmí většinou po setmění, přes den se často ukrývají pod skalními římsami nebo ve skalních puklinách. Některé druhy žijí v hejnech, která mohou podnikat denní migrace. Ve skupinách alespoň u některých chrochtalovitých probíhá také tření, přičemž vajíčka i larvy se vyvíjejí v pelagiálu.[5]

Jméno těmto rybám vynesla skutečnost, že některé druhy produkují hlasité chrochtavé zvuky.[6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Eschmeyer's Catalog of Fishes Classification - California Academy of Sciences. www.calacademy.org [online]. [cit. 2025-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ THACKER, Christine E.; NEAR, Thomas J. Phylogeny, biology, and evolution of acanthopterygian fish clades. Reviews in Fish Biology and Fisheries. 2025-03-13. Dostupné online [cit. 2025-06-05]. ISSN 1573-5184. doi:10.1007/s11160-025-09935-w. (anglicky) 
  3. ↑ a b TAVERA, Jose; ACERO P., Arturo; WAINWRIGHT, Peter C. Multilocus phylogeny, divergence times, and a major role for the benthic-to-pelagic axis in the diversification of grunts (Haemulidae). Molecular Phylogenetics and Evolution. 2018-04-01, roč. 121, s. 212–223. Dostupné online [cit. 2025-06-05]. ISSN 1055-7903. doi:10.1016/j.ympev.2017.12.032. 
  4. ↑ CAS - Eschmeyer's Catalog of Fishes:. researcharchive.calacademy.org [online]. [cit. 2025-06-05]. [seznam rodů je nutné vygenerovat]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b HUTCHINS, Michael; THONEY, D. A.; LOISELLE, P. V.; SCHLAGE, Neil. Fishes II. 2. vyd. Farmington Hills, MI: Gale, 2003. (Grzimek's Animal Life Encyclopedia; sv. 5). S. 255ff. (anglicky) 
  6. ↑ a b c HANEL, Lubomír. Ryby (2). Praha: Albatros, 2000. (Svět zvířat; sv. 9). S. 46. 
  7. ↑ a b c NELSON, Joseph S.; GRANDE, Terry; WILSON, Mark V. H. Fishes of the World. 5. vyd. Hoboken, New Jersey: John Wiley & Sons 707 s. ISBN 978-1-119-22082-4, ISBN 978-1-118-34233-6. S. 457–458. 

Externí odkazy

Zdroj