Christian Boltanski
| Christian Boltanski | |
|---|---|
 Christian Boltanski (1990)
| |
| Rodné jméno | Christian Marie Dominique Liberté Boltanski |
| Narození |
6. září 1944 7. obvod |
| Úmrtí |
14. července 2021 (ve věku 76 let) 14. pařížský obvod |
| Povolání | malíř, výtvarník, fotograf, sochař, ilustrátor, filmař, konceptuální umělec a umělec nových médií |
| Manžel(ka) | Annette Messager |
| Příbuzní | Jean-Élie Boltanski a Luc Boltanski (sourozenci) |
| Významná díla | Murmures Personnes La Réserve des Suisses Morts |
| Ocenění | Kunstpreis Aachen (1994) komandér Řádu umění a literatury (1995) Goslarský císařský prsten (2001) Praemium Imperiale (2006) rytíř Řádu čestné legie (2006) Adenauer-de Gaulle Prize (2009) Řád vycházejícího slunce se zlatými a stříbrnými paprsky (2018) |
| multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Christian Boltanski (6. září 1944, Paříž – 14. července 2021[1]) byl francouzský výtvarný umělec. Jeho dílo zahrnující malby, fotografie, filmové sekvence, sochy i instalace, bývá řazeno ke konceptuálnímu umění. Roku 2007 obdržel ocenění Praemium Imperiale za sochařství.[2]
Životopis
Jeho otec byl ukrajinský Žid, matka Korsičanka. Již ve dvanácti začal instalovat po Paříži své skulptury, často poblíž míst, kde došlo ke zločinům a historickým křivdám. První výstavu měl roku 1968 (La vie impossible). Rok poté vydal první knihu (Recherche et présensation de tout ce qui reste de mon enfance).[3] Častými tématy jeho prací jsou holocaust, smrt, kolektivní a individuální paměť, ale i nejistá hranice mezi fikcí a realitou. Do svých děl rád využívá soukromé fotografie (takřka výhradně z nich se skládala výstava Album des Photos de la famille D. z roku 1971), novinové výstřižky, ale třeba i obnošené oděvy, často prezentované v obřích haldách.[4]
Do svého bytu si pořídil čtyři kamery, které ho permanentně zabíraly a měly zachytit i jeho smrt. Záznam z těchto kamer byl uchováván tasmánským sběratelem umění a mělo jít o poslední umělecké Boltanského dílo. Za možnost ho získat tasmánský sběratel platil Boltanskému doživotní rentu.[5]
Stálé sbírky jeho děl jsou v Muzeu moderního umění v New Yorku, v Tate Gallery v Londýně či v Centre Georges Pompidou v Paříži.[6]
Jeho žena Annette Messagerová je rovněž výtvarnou umělkyní a na některých výtvarných projektech spolupracovali. Jeho bratr Luc Boltanski je významným francouzským sociologem, jeho synovec Christophe Boltanski spisovatelem. Žil ve městečku Malakoff, jež se nachází na hranicích Paříže.
Galerie
-
Christian Boltanski - IVAM -
Christian Boltanski - Monumenta 2010 -
Christian Boltanski Chance, 2014, Carriageworks -
Christian Boltanski sculpture in Folkestone -
Christian Boltanski: Signatures -
Christian Boltanski -
Christian-Boltanski
Odkazy
Reference
- ↑ DAGEN, Philippe. L’artiste plasticien Christian Boltanski est mort. Le Monde [online]. 2021-07-14 [cit. 2021-07-14]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Christian Boltanski - Praemium Imperiale. www.praemiumimperiale.org [online]. [cit. 2019-03-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Christian Boltanski [online]. [cit. 2019-03-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ https://artalk.cz/2015/12/18/tragedie-zivota-a-smrti-podle-christiana-boltanskeho/
- ↑ Výstava, která vás zasáhne: Christian Boltanski v pařížském Grand Palais. iDNES.cz [online]. 2010-01-20 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
- ↑ Christian Boltanski | artnet. www.artnet.com [online]. [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Christian Boltanski na Wikimedia Commons
